8. květen 1945

24. února 2012 od  
Sudety Zajatci

Autentické filmové záběry americké armády z 8 května 1945 natočené na území Československa. Na záběrech jsou vidět německá vojska pochodující do zajetí pod dohledem československých gardistů. Mrtví a ranění němečtí vojáci ležící v příkopech podél cest. Na dalších záběrech je vidět potlučená německá dívka. Ke konci filmu je možno spatřit dav plivajících Čechů….

Be Sociable, Share!

    Komentáře

    170 komentářů v “8. květen 1945”
    1. Weinen napsal:

      Chce se mi zvracec češi jsou a budou svině!

    2. Zdeněk Šustr napsal:

      Reaguji na názor(Chce se mi zvracet, češi jsou a budou svině).Každá válka přináší utrpení neviných lidí a následky války si nesou lidé dlouhá léta ve svém srdci.Německo rozpoutalo nejhorší válku v dějinách lidstva,přesto bych se neodvážil napsat(Chce se mi zvracet,němci jsou a budou svině!)Ano,svině se najdou v každém národě pokud dostanou příležitost,takovou příležitostí bylo rozpoutání světové války Německem a toto jsou jen její následky,následky toho,že nejvíce utrpení odnesou nevinní lidé.Doufám že člověk který napsal(Chce se mi zvracet,češi jsou s budou svině!)již nikdy v budoucnu takovou příležitost nedostane.

    3. Mášl napsal:

      6 let se němci v čechách chlubily,kolik čechů tu povraždily.6 let dávali čechům dost názorný příklad,jek zacházet s poraženým národem.Jenom za Heydricha tu nesmyslně povradily přes dvaapůl tisíce čechů.Guernica,Waršava,Coventry,Oradour,Od 36. roku si němci počínaly jako šílené bestie. Vraždění bezbraných ,nevinných civilistů byla jejich oblíbená zábava.Nechápu,čemu se po válce divili.Ač to nebylo nic hezkého,potkala je jen málá část z toho,co měli pro své sousedy.

    4. Roderich Bogner napsal:

      Pane Mášle, soudě podle gramatické a stylistické stránky Vašeho příspěvku nebude asi Vaše vzdělanostní úroveň taková, aby bylo možné s Vámi věcně diskutovat. Přesto Vám dám k zamyšlení několik podnětů: Tvrdíte, že Němci dávali Čechům názorný příklad, jak zacházet s poraženým národem. Zajímavé. Není mi nic známo o tom, že by německá okupační správa ihned po obsazení zbytku Čech v březnu 1939 zahájila etnickou genocidu Čechů jen proto, že byli Čechy. Na protektorátním území pokračoval normální klidný život, který byl narušen až 28. října 1939, kdy se u příležitosti výročí ČSR někteří Češi pokusili o první protiněmecký pogrom. Davy demonstrantů se hnaly ulicemi, přepadaly pražské Němce, několik jich zabily. Na dnešním nám. Míru na Vinohradech byl lynčován důstojník německé armády. Ano, to se skutečně stalo, ačkoli dodnes se o tom nechce či nesmí hovořit. Jakýmsi zázrakem se však tyto informace objevily např. v knize Milana Jariše „Vzadu sedím já“, jež vyšla za socialistické éry, tuším v 60. letech. Možná bude k zapůjčení ještě v některých knihovnách. Němci byli těmito případy lynčování zaskočeni, vůbec nic takového neočekávali (stejně jako později v květnu 1945). Teprve v listopadu 1939 se vzpamatovali a zahájili represe. Po tomto incidentu byl v Protektorátu opět relativní klid až do atentátu na R. Heydricha. Prosím Vás, pane Mášle, jestliže je za válečného stavu v hlubokém týlu zavražděn třetí nejdůležitější muž ve státě, co čekáte, že se bude dít? Domnívám se, že veškerá odpovědnost za oběti heydrichiády padá na hlavu Anglie a Beneše. Ostatně jejich cílem právě bylo Říši k těmto činům dohnat a ukončit tak situaci, kdy Češi byli k Říši loyální, vzavše německou přítomnost zkrátka na vědomí.

    5. Pavel napsal:

      Všem dobrý den,

      je mi opravdu líto, že i po těch letech je v nás taková nenávist. Druhá světová válka bylo zemětřesení, které ovlivnilo celý svět a dodnes jsou rodiny, které díky tomu trpí, nicméně všude pořád dokola čtu věty typu „Nechápu,čemu se po válce divili.Ač to nebylo nic hezkého,potkala je jen málá část z toho,co měli pro své sousedy.“

      Do jisté míry se dá chápat, že v květnu 1945 v nás vybuchla vlna dlouho zadržovaného vzteku. I když pominu to, že často se angažovali v tété věci lidé, kteří s Němci spolupracovali a odstraňovali svědky, nebo tiše „za Němců“ vše přijímali ze strachu a že naopak většina lidí, kteří aktivně proti okupaci bojovali, se na konci války drželi zpět, nebo dokonce aktivně proti lynčování vystupovali, tak se mi nedaří pochopit, že i po těch letech nedokážeme celou věc posuzovat se spravedlivým nadhledem, že si nedokážeme přiznat, že mezi lynčovanými lidmi byli nevinní nebo dokonce Němci, kteří za války pomáhali Čechům, apod.

      Je potřeba si jasně přiznat, že jsme postupovali podle zásady kolekivní viny a že jsme nemalým způsobem přispěli k celkovému zlu druhé světové války. Bohužel. Nicméně stalo se,osobně si myslím, že bychom to měli přijmout, ale zároveň říci, že to nebylo správné. Jasně a zřetelně to říci, že nás to mrzí. Mně osobně to mrzí i z toho titulu, že tomu svým postojem v pozdějších týdnech po válce přispěl i takový velikán, jako byl Dr.Edvard Beneš. Jeho postoj k Němcům se během války vyvíjel, ještě v roce 1941 k nim byl z hlediska budování nového státu velmi shovívavý, nicméně během války došel k názoru, že je potřeba německý živel vylikvidovat.

      Žili jsme s Němci vedle sebe víceméně bez problému po staletí, v některých obdobích historie k nám přinesli pokrok, ve 20. století připravili světu studenou sprchu a jejich vina je neodiskutovatelná, nicméně vina jednotlivců by se měla posuzovat i tak individuálně a ne je ve chvíli, kdy jsou na kolenách, hromadně ponižovat, střílet do nich, přejíždět je autem, popravovat děti, atd. Kdo si myslí, že je to správné, protože správní úřady, Gestapo a SS tady řádilo, a Wermacht nevyjímaje, tak zastává názor správnosti pomsty(která často nemá konce pro jednu i druhou stranu) a především souhlasí s názorem soudu na podkladě kolektivní viny.

      Potom si ale musíme přiznat, že jsme také byli národ kolaborantů, donašečů a vrahů. Že jsme zkorumpovaný národ, který okrade svého bližního, jen aby měl více než ten druhý.

      Uvědomuji si, že zlo je vždy více vidět a že dobru se reklama moc nedělá, nicméně z hlediska humánního bylo, myslím, týrání a svým způsobem i odsun Němců naše černá kapitola dějin.

      Myslím si, že vyrovnat se s touto kapitolou dějin, by pro nás mělo být méně bolestné než to, co se stalo po roce 1948, protože tam jsme šli hromadně proti sobě. Zkusme se na problém května-října 1945 podívat s nadhledem, který nám nyní může umožnit časový odstup. Zkusme se na to podívat bez emocí a objektivně. Němci se ještě se svou vinou nevyrovnali, to je evidentní, ale my také ne. Pojďme to zkusit.

    6. Roderich Bogner napsal:

      Pane Pavle, děkuji Vám za Váš názor, s nímž v podstatě souhlasím. Jen bych snad dodal, že o událostech souvisejících s nastolením a trváním socialistického zřízení v ČSR/ČSSR 1948-89 se toho v posledních 22 letech napsalo tolik, že víc snad už ani nelze. (Jak moc objektivně – toť jiná otázka, přihlédneme-li např. k faktu, že KSČ měla k listopadu 1989 2,2 milionu členů a zbytek národa také rozhodně nebyli žádní disidenti.) Zcela jiná situace je s osvětlením otřesných a mnohem krvavějších událostí roku 1945. Až na několik osamělých hlasů – „ticho po pěšině“. Přijdeme-li např. do knihkupectví, uzříme desítky a desítky knih o Druhé světové válce – heydrichiáda na všechny způsoby, holokaust, gestapo, vylodění v Normandii, ba i nějaká ta východní fronta. Další záplava knih na téma „komunisti a spol.“- snad ještě větší množství. Ale o českých událostech května – října 1945 skoro nic! A když se přece jen najde někdo jako David Vondráček, jenž napsal knížku „Zabíjení po česku“, tak je hned zle. Té nevole! Toho povyku! A vzápětí nějaký český národovec vydal titul „Vraždění po německu“. Musí se přece stále znovu a znovu dokazovat, že česká povaha je holubičí a že jsou to jedině Němci, kdo je schopen vraždit a mučit! Tudíž se domnívám, milý pane Pavle, že je to právě rok 1945, co je tím největším kostlivcem v české skříni!

    7. Lumír napsal:

      Mášl – vy jste v té době žil, že víte co se tvrdilo po obsazení Sudet atd. ? Já jen, že se o toto období celkem zajímám, avšak tahání si kšand a kásání se, kdo koho zabil, a jaké množství mi spíše připadá na rozhovor dvou podnapilých jedinců v hostinci nízké cenové kategorie… Upřímně díky své zkušenosti, bych skoro sázel na českou mentalitu, která se mezi maloměšťáky projevovala právě tímto způsobem.
      Je to i dnes vidět, že nejvíce se vytahují ti, kteří ve svém životě ničeho nedosáhli, a protože znají vrátného ve věznici, tak si hned automaticky tykají s ředitelem….

    8. masl napsal:

      koukám,že je tady piřáv veselo.Nacionalisté umí pobavit.Takže si taky popíchnu.Zásadně nschvaluju,cose tu dělo po válce na němcích,nebylo to správné a už vůbec ne spravedlivé.Jenže,když tu hystorii vemete drobet ze široka,němci tu brečí na špatným hrobě. Co bylo před r.1918 asi namá cenu řešit,němci sice vládli,ale nedělali to bůhví jak neurvale.Chtít po r. 18 samosprávu a samostatnost bylo přeci jenom trochu brzy a pak už to nepřicházelo v ůvahu.Někdy v šestadvacátém začíná do rádia vyřvávat nesmysli o zemi zaslíbené leící kdesi na východě jakýsi Hitler,kteý se stává ve 33.r. něm. kancléřem.A vápětí na to si němci za nadšeného hailování schválí tzv. Norimberské zákony.Díky těmto zákonům se stávaj někteří němci mécenými.přicházejí o svá práva a majetek a jsou veřejně beztrestně linčováni.Proč? protože sou pilní,pracovití,šetrní a vůdči vlasti loajální.Sposta z nich vlastní nějaké válečné vyznamenání z 1.sv.války.No a právě díky českým němcům češi dost dobře umí německy,takže chápou,že sou po německých židech na řadě.Konference ve Wannsee v r. 42 dokazuje,že chápali správně.A přichází šestatřicátý.Němci rozmlátí španělskou guernicu.Nejen v čechách sou tohohle zločinu plné noviny.Každý německý voják je od teď považován za krvelačnou bestii a kdokoliv kdekoliv na světě ho může v sebeobraně zabít.No a po okupaci čech sledují češi německý válečný deník před každým filmem.Z němci kontrolováného rozhlsu se češi dozvidají o německých válečných zločinech.Co vlastně udělali němcům obyvatelé neutrálního Rotterdamu,nebo němečtí spojenci proti ČR poláci,že na ně němci házeli bomby?V novinách,na vylepených plagátech zase dlohé seznami popravených.Kde tu vlastně chcete hledat nějaký důvod pro slušné zacházení s němci po válce?Mi víme o slušných němcíc.Tady se vypráví o německém doktorovi,co zachránil hromadu čeců před gestapem.Co je mu to platné,když se šíří zvěsti o tom jak se v Brně servvali němci jako psi o vstupenky na popravy čechů?Nebejt Hitlera,Geblse,Heydricha a dalších,češi by se se svými němci nejak domluvili.Bohžel to nejde ani s Posseltem nebo Bognerem to asi nepůjde.Češi o svých kostlivcích vědí,husité,národní obrození,vznik ČR.Ktěm pár mrtvejm z tohode fora by dokázali přidat pár stovek dalších,třeba masakr v Ústí.Tohle ublíženecký pofňukávání nás ale nadzvedává ze židlí.

    9. Lumír napsal:

      Masl – nadzvedává vás stejně ze židle i neustálé pofňukování semitů ? Doufám, že ano. Jinak bych musel začít pochybovat o vaší neutralitě….

    10. Zdenek Kratochwil napsal:

      Tak tohle byla ukázka jedné tisíciny promile z nesčetných pochodů smrti koncentráčníků vězněných Němci a souvisejících následků. Jen s tou obměnou, že mrtví a zranění v záznamu vážili kolem sedmdesáti kil místo třiceti.

    11. Michal napsal:

      Až na to, že bylo prakticky po válce.To je známka, že se lidé neponaučili z oněch zlých činů. Umírali neviní lidé, kteří tu byli doma.

    12. Zdenek Kratochwil napsal:

      Pane Michale, pochody smrti organizovali nacisté a němečtí vojáci rovněž na konci války, když likvidovali koncentrační ale i zajatecké tábory.

    13. RomanGrey napsal:

      ..za co mohla ta mlada puvabna nemecka divka..a hlavne..za co mohl ten maly zavrazdeny nemecky chlapec..
      ..a to plivani na konci je ten nejkrasnejsi dukaz ceskeho buranstvi na entou..
      ..narod zbabelcu..co uz nekolik set let nebojoval..k smichu a hlubokemu placi zaroven..
      .. RomanGrey ..

    14. Ivan Audy napsal:

      Pane Weinen.
      Já bych naopak tvrdil, že Češi jsou velmi statečný národ. Hned po ukončení války zakládali partyzánské oddíly, stávali se z nich gardisté a všemi silami bojovali proti těm Němcům, co nemohli s Wehrmachtem odejít anebo bláhově věřili na to, že když v době protektorátu nic špatného neudělali, tak se jim také nic nemůže stát.
      No a že Češi pobíjeli své německé sousedy a známé? A že jim nějak omylem zůstaly jejich byty, majetek a cennosti? To už tady bylo v dějinách vícekrát.
      A ke komentáři panu Masla jen tolik: spojit český, německý, polský a maďarský národ v roce 1918 do jednoho státu byla zásluha USA, Francie a Anglie. Tito nechtěli uznat federaci Němcům, ani jim povolit být součástí Rakouska a to byla chyba.
      Zajímavé je, že tyto velmoci měly a mají na to někdy i jiný názor – viz např. Jižní Tyrolsko tehdy a nedávno Kosovo, které Srbsku doslova a do písmene ukradli.

    15. Katana Ladislav napsal:

      „Chce se mi zvracec češi jsou a budou svině!“ zato Němci jsou úplňí svatoušci! Děkuji jim že mi v době po atentátu na Heindrycha v souvislosti s vyšetřováním téhle události umučili pradědu. Nevím jak národ který rozpoutal nejhorší válku v dějinách s milióny mrtvých může něco namítat na události těsně po jejím konci, kdo seje vítr sklidí bouři ale všechno není černobílé. To co Německá armáda předvedla na civilním obyvatelstvu různých zemí i civilní obyvatelé na uzemí protektorátu (členové hitlerjugend nebo příznivci režimu) muselo mít nutně stejnou odezvu.

    16. Katana Ladislav napsal:

      Němci, jeďte se podívat do Dachau, Birkenau, Osvětim, Buchenwald ….. říká Vám to něco? Tam úřadovali vaši dědové, multivrazi. Vy by jste měly být úplně zticha.

    17. emanuel haag napsal:

      To podekuj tym blbeckum,kterí zosnovali ten atentat,velmi dobre vedeli jak sa zachova ss,no nejake Lidice ich nezaujimali ani lidi kteri za ich neuvazeny cin zaplatia smrtou,nemecke civilni obyvatelstvo za Lidice nemuze.

    18. Olaf aus Ukraine napsal:

      čecháčci ufnukane, budte radi ze ste, tam kde ste! 🙂 Slava Germany, Slava Ukraine!!!

    19. Olaf aus Ukraine napsal:

      němci vas cely zivot krmili, stavely zde hrady, zamky a mesta. Všechno co tu mate patří Němcům. pak bezite lizat zadek rusum, popripade nekomu jinemu, a tak se u vas deje uz postaleti! Ich wünsche angenehme Weihnachtsfeiertage. Herzen Gruß euer Olaf aus der Ukraine!

    20. marek napsal:

      Němci nás krmili??????stavěli tu hrady a města??????? asi Olaf z UK upad na kebuli.No co se týče lízání ruských zadků-tak by jsem se rozhlédl nejdříve po Ukrajině kdo co lížeAle díky za přání k vánocům,když už se o tebe tady v ČECHÁCH STARÁME!!!!!Když na Čechy nadáváš tak popojdi dál do Německa a nebo zůstaň na té své Ukrajíííně 🙂

    21. emanuel haag napsal:

      Marku,ale Olaf má velku pravdu,veskere zamky patrili nemeckej šlachte,hold taka je pravda,s tym nič nenadelas,vsetok majetok skonfiskovali ceski komunisti a zhumplovali co sa len dalo,tak isto aj cirkvi,z krasnych budov a kostolov vznikali sklady na umele hnojiva,kasarne a pristresia pre ciganov. Tak si cesky narod vazil kulturne pamiatky. Vies to velmi dobre,viem,ze ta to sameho stve,len si to nevies priznat.

    22. marek napsal:

      Emanueli,nechci zacházet do středověku,ale králové,císaři a vládci Čech byly povětšinou Češi pokud vím,na naopak němci byly pozváni-POZVÁNI!!!! aby osidlovali česká uzení,nikoli že tu žily od jaktěživa.Co se týče církve,tak je pravda že Čechy jsou národ spíše nevěřící-což se považuju i já a každý víme jak církev k majetku přišla-uplně stejně jako nacisté-vražděním a konfiskováním majetku.CO se týče církve tak je to jedna z nejbohatších organizací a topí se v přepychu-stačí se podívat na kláštery,chrámy a nebo jejich sídlo ve Vatikánu.Což je to jen dohadování a každý má svou pravdu-já se hrdě hlásím k té české naší pravdě a ikdyž někdy dějiny proběhly tak jak proběhly tak jsem hrdý že jsem čech a naši předci nekolaborovali a nehlásali se hrdě k nacistům a vrahům-krom vysídlených německých čechů,Italů,Slováků,Maďarů,Turků,Ukrajinců,Finů,

    23. Olaf aus Ukraine napsal:

      emanuel haag. souhlasim. ))

    24. Olaf aus Ukraine napsal:

      Marečku, bojiš se pravdy? ale ja ti ji napíšu, protože mě jako Ukrajinského patriota česko nikdy nezajímalo, zajímám se o národy a kultury, které něco Evropě pěkného dali:) Češi jako národ nebo kultura nikdy neexistovaly!!! Žili zde německé národy+sem začali přibývát slované, poláci, vlastně my Ukrajinci, a na tom by nebylo nic špatného, my Ukrajinci, Poláci a Němci máme totiž kulturně hodně společného, vlastně jsme Slovano-Arijci:)!!! Kdy Marečku začíná vaše česká historie? Příchodem kupce Samo? Ty tomu opravdu věříš??? Na Ukrajině už jsme měli města, nejmenovali jsme se sice Ukrajinci, ale Tripolci. A to je 3000let do postavení první pyramidy v Egyptě:) Marečku, když neznáš své historie, nemužeš stavět budoucnost. A vracim se ještě jednou k tomu, vaše historie začíná příchodem kupce Samo roku 658? není to trošku divné?:D když už My jsme mělli hradiště na Ukrajině a města? To samé i Němci, už měli města. Sláva Ukrajině!!! Sláva Německu!!!

    25. emanuel haag napsal:

      To iste ti mozem napisat, rimania dobili Laugaricio v 179 roku ,kde porazili germanske kmene, ktore tu sidlili,to jest na uzemi dnesneho Trencina,slovak ani cech v tej dobe neexistoval.

    26. Olaf aus Ukraine napsal:

      Já jen chci říct čechům, budte radi, že mate za souseda Němce!!!

    27. emanuel haag napsal:

      Marku,veskera slachta v cechach nebola ceska,ale rakuskouhorska, a vsetky zamky ako Lednice,Valtice,Mykulov,Orlik,Cesky Krumlov,Buchlovice,Hluboka,to su len tie naj,znamejsie a kolko palacov je v Prahe,ked by ste to mali vratit,tak ste zebraci,takze nepis o nejakej ceskej slachte,ani jednomu vasa krv neprudi v zilach.

    28. Olaf aus Ukraine napsal:

      majetky stejně budou muset byt vraceny! a čecháčci tomu rozumi. Je to len otázka času:)

    29. emanuel haag napsal:

      Myslim,ze k tomu uz nedojde,ale na omluvu o odsune a nezmyselnych vrazd po 8.5.45 sa budu musiet verejne pred svetom omluvit

    30. Olaf aus Ukraine napsal:

      prave ono to omluvou i začne!!! pak budou chtit vratit majetek!!!

    31. Olaf aus Ukraine napsal:

      ale pojdme odsad pryč…jak vidim Emanueli, ty si Slovak, ja sem Ukrajinec, nechame to na Němcích a Češich, at si to vyreši sami.

    32. emanuel haag napsal:

      Som sice slovak,no vecsinu mojej prace a zivota sa odvija na sudetach,mam tam priatelov,potomkov sudetskych nemcov,viem,co prezivali ich rodicia po maji 45 a dokonca poznam aj priammych ucastnikov tych povojnovych hruz. Nase Slovensko pri ich vičínani prislo o slobodu,boli sme diskriminovani bolsevickogotvaldovskou smeckou,preto moj postoj k sudetam .

    33. Olaf aus Ukraine napsal:

      Ja s tebou souhlasim a rozumim ti Emanueli! Ukrajinci za svoji slobodu bojuji az do ted! Ja vim co znamena byt diskriminovan ve sve vlastni zemi! Ja to vim.

    34. Michal napsal:

      Hoši také s vámi souhlasím.A tak doufejme,že budoucí generace bude lepší. a já věřím, že jo.Dá se s nimi o tom diskutovat, mají zájem ne jako jejich dědové. Chce to čas, ale miy se toho nedožijeme. Zemřeme v zapomění stejně jako ty Němci v 20. storočí. Marku a ty také, tak o co ti jde?A smrt se blíží.

    35. marek napsal:

      Michale asi tě zklamu,ale umírat se ještě nechystám :-)je mi 41 a tak doufám že polovinu života mám ještě před sebou.No a o co mi jde?Že děláte z Němců mučedníky,že veškerou vinu na odsunu sudeťáků házíte na Čechy,že odsuzujete jen toho „kdo poslední vrhl ten pomyslný kámen v boji“Neuznáváte,že kdo první vzal „kamen“do ruky a hodil bylo Německo,neuznáváte,že kdo hned se „schýbal a bral další kameny aby hodil“byly právě sudetští němci pod vedením Henlaina?Další věc-oháníte se že členové SSjednotek po 8.5.zasluhovaly jen spravedlivý soud,nebo snad vůbec žádný?ale přitom tyto jednotky vraždili a zabíjeli dlouho po skončení bojů-nekapitulovali a nesložili zbraně jako wermacht a za tyto zrůdnosti byly popravováni SSmani,další jednotkou byli Benderovci ukrajinští nacisti co se snažily uprchnout do německa a dlouho po válce (ještě v roce1947)vraždili místní lidi na samotách aby unikli prozrazení a dopadení.Aby jsem to shrnul,Češi nerozpoutali ani jednu válku a nebyly to oni kdo rozvrátil Evropu a naštěstí tři nebo pět tady píšících uživatelů odkudsi z Ukrajiny,Slovenska či Maďarska třetí říši neobnoví.Čest a sláva VŠEM!!!! kteří pomohli a zarazili tu Německou rozpínavost a chamtivost.

    36. emanuel haag napsal:

      Marku ty si fakt cesky chudacek,ktery prekrucuje nielen dejiny ,ale aj komunikaciu co tu píseme. Tu nik nezastava ss a ich zverstva,ktore pachali,tu piseme o vyhnani obyvatelov z ich rodnej zeme po valke,ktoru zapricinil sice ich narod,,Nemecko,,no tych 3 000 000 obyvatelov ,ktori tu vojnu nezapricinili,bolo po vojne cez 250 000 brutalne zavrazdenych a zbytok potupne doslova odvlecený do neznama. V terajsej dobe 50 percent populacie ceskeho naroda odsudzuje ten ohavny cin spachany po 8.5.45,a bude to len stúpat,to je cez 5 000 000 obcanov ceskej republiky.

    37. Student napsal:

      emanuel haag: historii tu překrucujete především Vy…píšete tu, že nesnášíte komunisty…a kdo je do ČSR asi přivedl??? Právě Sudeťáci v boku nacistických vojsk…to, že byli odsunuti byl jen logický krok poválečného vývoje. Žádný normální národ by si takovou veš v kožichu nenechal…

    38. Student napsal:

      Pominu-li skutečnost, že můj dnešní ranní komentář zmizel (přesto, že neobsahoval jedinou vulgaritu) – přečetl jsem pár komentářů a už chápu 😀
      emanuel haag se ohání 50ti procenty, které jsou absolutně nepřezkoumatelné, čs. odbojáře, kteří provedli vojenský útok na vojenský cíl považuje za blbečky a absolutně opomíjí vyvraždění celé obce…a voličstvo zla v podobě Adolfa Hitlera (a rozvraceče ČSR), které bylo právem odsunuto považuje za oběť…opakuji ranní příspěvek, kdy říkám, že ŽÁDNÝ rozumný národ by si na svém území podobné škůdce nenechal…
      Olaf aus Ukraine: Vy jste pobavil nejvíce…čs. kulturu „pošlapáváte“ s provoláním (značně groteskním – vzhledem k charakteru této stránky a postoji nacistického Německa k národům SSSR)“Slava Germany, slava Ukraine“…to celé v kontextu příspěvků psaných plynnou češtinou 😀 😀 😀

    39. marek napsal:

      po vojně 250 000 zavražděných??????? nevím kde jsi toto číslo sebral Emanueli,zřejmě z nějaké Tisovské brožurky,a odsun probíhal na několik etap hodně měsíců,neměli jsme na to jen pár dní jako Češi vyhnaní v roce 1938 ZE SVÉ VLASTI!!!!! a věř mi že drtivá většina čechů je zastánce BENEŠOVÝCH DEKRETŮ podepsaná všemi velmocemi a tudíž i nyní EVROPSKÁ UNIE proti tomuto dekretu jednak neprotestuje a jednak nevyvyjí žádnou snahu o její zrušení.Jo a pokud vím tak Havel se sudeťákům omlouval hned po svém zvolení presidentem(těm co byli nespravedlivě persekuováni)

    40. emanuel haag napsal:

      Študentík,ty ani nevies co komunizmus bolševizmus znamena a kedy sa dostal do ČSR. Ty ma tak budes poučovat,inak nauc sa robit s pocitacom,nik ti nemaze tvoje prihovory,asi si nezmyselne nieco stlacil:-),s te ou urcite ohladom Sudet a vrazd spachanych po vojne na sudetskych nencoch nemienim,najskor si prestuduj vojnove a povojnove dejiny,mozno pochopis o com sa tu bavime.

    41. marek napsal:

      jo a Slovensko jen díky té bolševickogotvaldovské smečce a Husákovi jak píše Emanuel Haag má alespoň trochu civilizace,nebýt Čechů tak jste jako Ukrajinci na pokraji chudoby a nouze.

    42. emanuel haag napsal:

      Nebud smiesny Marku,mas moznost si to zistit na internete,Tisova brozurka to nebola,

    43. emanuel haag napsal:

      Marek si fakt pičus,co tu pišes,pretoze keby toho komunistickeho ceskoslovenskanebolo a keby ste nam neobesili prezidenta Tisa,,boli by sme na rovnej urovni s Nemeckom,pises tu len pičoviny,precitaj si dejinySlovenskeho statu,kde bolo v rokoch 1939-45 a kde bol vas protektorat.

    44. emanuel haag napsal:

      Jasne ze ste zastanci Benesovych dekretov,pretoze by ste prisli o veskery majetok a splacali by ste ho viac ako 100 rokov,pretoze ste tak zadlzenico je 1,8 bilionu. Len cirkvi budete platit dlzobu cez 30 rokov. Mate strach ze nebudete mat co zrat .u nas taketo sekery niesu ako u vas.

    45. marek napsal:

      🙂 🙂 úsměvné úsměvné úsměvné 🙂 nevím z jaké višně „či čerešně“ si Emanueli upadl,ale asi tomu nebudeš věřit,ale Česká republika je jako jeden z mála států který má nejmenší zadluženost,církev dotujeme obrovskými finančními prostředky a to že se jí vrátí veškerý opravený majetek co jsme zaplatili všichni ve svých daních je smutné leč asi nevyhnutelné 🙁 ale neboj jak nemusíme živit už Slovensko tak „žrat“budeme mít co 🙂

    46. emanuel haag napsal:

      Pocuvaj spravy,pred 3 dnami priznal dlznu sumu Sobotka 1,8 biliona korun,co stat dlzi. Asi nemas televizu 🙂 🙂 🙂

    47. emanuel haag napsal:

      http://www.verejnydluh.cz/
      http://bestpage.cz/sluzby/dluh_cr.html

      Kokotko Marecku tu si mozes pozriet co Cesko dlži,nepis kraviny

    48. Jirka 65 napsal:

      chlapi,koukám, že to v té naší části zeměkoule asi předěláte 🙂
      já osobně se cítím obyvatelem Evropy. Jak jste na tom vy ?
      ahoj Jirka 64 r.

    49. emanuel haag napsal:

      Anonyme,uz viem,kolik ti je let,len to priezvislo tady chybí,či se zan stydiš?

    50. masl napsal:

      No to snad ne.Ukrajinec a Slovák velebí němce.Proboha za co? Za to jak vraždili ukrajince po desetitisících,nebo jak házeli slováky zaživa do jakýchsi pecí?A pořád ty samé lži o tom jak češi ubližovali němcům.Dyť ty němci ty svoje sudety prohráli právě v Lidicích.Až do Lidic se totiž s nějakým Benešem nikdo nebavil.Pro západ to byl jen ufňukanej skrček,kterej měl tu drzost,že měl s mnichovskou dohodou pravdu.Nikoho nějaké čechy nezajímali,protože meli s němcema svejch starostí dost a navíc je tížilo svědomí.Jenže pak tu lidickou nesmyslnou hrůzu vyřvali němci do celýho světa aby západ začal konečně tancovat jak oni pískaj.A už nešlu ignorovat masakry civilistů ve Francii a dalších zemí a novináři na západě tohle všechno pořádně rozmázli.Z Beneše se stal najednou váženej politik a každej najednou věděl,že češi bojovali za Francii,pomohli zachránit Anglii a popmohli ubránit Tobruk.Tehdy byla Mnichovská dohoda prohlášena za neplatnou,protože ji sami němci několikrát bezdůvodně porušili.Československo se obnoví v předmnichovských hranicích a němci,protože se jim v čechách nelíbí,budou z čech vystěhováni,.stejně jako z dalších sousedních zemí.Narovinu,svět by na nějaké Lidice velice rád zapoměl a kvůli bolševickému rusku s německem uzavřel co nejrychleji nějaký rozumný,akceptovatelný mír.Jenže to, bohužel pro české němce, nešlo hlavně kvůli bestialním zvrácenostem páchaných němci na západě.Kdo nutil němce upálit ženy a děti z Oraduru zaživa v kostele?Proč a za co?Mstít se za padlé vojáky na civilistech 1:100?Dobře se podívejte na německý válečný deník:němci tam střílí z kulometů vz.26 a 37,které ukradli v čechách,Romelova 7. divize projela Francií na tancích LT38,které taktéž němci ukradli v čechách.Okolo cest hromady mrtvých civilistů rozstřílených na cucky.Všechno záběry z francouzkého tažení
      Po tom co viděli západní spojenci na západě nikoho osud českých němců nezajímal a po návštěvě Osvětimi každý poláky i čechy chápal.

    51. emanuel haag napsal:

      Nik nevelebi nemce,pises tu masl ci ako sa volas,za svoje ceske meno sa asi hanbis,naopak,co ss robila scivilnim obyvatelstvem nezdielam,ako aj cesi s nemeckymi civilistami. S nemcami to bolo o to horsie,ze bolo uz po vojne,nezastavili sa zverstva,naopak,ukazali ste tu zakernu povahu a mstili ste sa na nevinnom obyvatelstve nemeckej narodnosti.

    52. masl napsal:

      bohuzel se menuju Mášl,jenze tenhle web háčky a čárky nebaští.Mám už jen jednu otázku.Když tak důsledně dělíte němce na zlé a nevinné,proč nás čechy hážete pořád do jednoho pytle?Sem dobrovolnej zásahovej hasič a nikdy sem žádného němce z jeho domu nevyhnal.Neudělal to ani nikdo z rodiny,nikdo z mých známých ani sousedů.Tak proč sme vlastně zákeřný svině?

    53. emanuel haag napsal:

      Tu se pise o cechy z povojnove doby a o povahe vĕtsina cechu,kterí rabovali a devastovali majetky sudetskych nemcu,ti,kteri maji ciste svedomi,vedi,ze po vojne s nemcami nebolo zaobchadzane ludsky,vedia,co bolsevik dokazal za zverstva,po 45 az do 89,ako si vazili vojnovych hrdinov bojujucich v zahranici,bol ich plny Jachymov,tak isto politickych co hajili ludske prava.

    54. Olaf aus Ukraine napsal:

      ted sem nedavno byl v Teplicich. Reknu vam, je to horor mesto. Vsude sami prostitutky a cigani. To same, Most, Chomutov, Cheb…meli by to vratit Nemcum. ale ti to uz asi nechteji…

    55. Olaf aus Ukraine napsal:

      no tak snad bydlime Evrope ne? udelejte se Sudety poradek!

    56. Olaf aus Ukraine napsal:

      udelali tady z toho bordel. nebo ze by se bolsevicka vlada bala ze se stejne jednou vsefhny majetky jednou vrati??? asi ano…protoze je vyrvali z ruk, ukradli.

    57. emanuel haag napsal:

      Musi sa taky narodit,ako sa narodil u nas na Slovensku, myslim tym pana Kotlebu,otazka casu a bude u nas vo vlade,paraziti potom potiahnu do Indie.

    58. marek napsal:

      Vyhnání Čechů ze Sudet se uskutečnilo v roce 1938 po přijetí Mnichovské dohody, jejímž hlavním bodem bylo odstoupení pohraničí Československé republiky, v hranicích, jež stanovila Německá Říše. Vyhnány byly desetitisíce Čechů, českých Židů a německých antifašistů.

      Z různých zdrojů se toto číslo pohybuje někde mezi 150–250 tisíci osobami, přičemž je nutno mít na zřeteli skutečnost, že nucený odchod Čechů do vnitrozemí nebyl jen nárazovou záležitostí v říjnu 1938, ale odehrával se i v pozdějším období.
      Situace před 30. zářím 1938

      Nástupem Adolfa Hitlera k moci roku 1933 došlo ve vzájemných vztazích Čechů a Němců v českém pohraničí k postupným změnám. Nacistické Německo začalo podporovat prostřednictvím sudetoněmeckých stran a spolků národnostní a rasovou nesnášenlivost. V této činnosti se vůdčí role ujala Sudetoněmecká strana, kterou založil Konrád Henlein. V druhé polovině třicátých let se neustále stupňovaly nejen požadavky českých Němců vůči československé vládě, ale docházelo i k formám otevřeného nepřátelství vůči Čechům, kteří byli slovně i fyzicky napadáni, kterým bylo odmítáno poskytování služeb a prací ze strany Němců, či znemožňováno své služby a práce Němcům poskytovat. Stále častěji se konaly pochody německých hajlujících výrostků, Čechům a Židům bylo vyhrožováno, byla jim rozbíjena okna, ničen majetek. Mnoho smíšených česko-německých manželstvích bylo z důvodu německé nenávisti k Čechům rozvráceno. Nenávist se též projevovala i vůči českým dětem, které byly svými německými vrstevníky napadány a bity, přičemž docházelo i k těžkým zraněním.

      Tato situace vyvrcholila 12. září 1938, když Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku nevybíravě zaútočil proti Československu, což podnítilo sudetské Němce k vyvolání puče. Ještě téže noci došlo v pohraničí k útokům henleinovských bojůvek proti čs. policejním stanicím, celnicím a poštám, při nichž bylo zavražděno několik desítek úředníků a vojáků. Na tuto situaci odpověděla čs. vláda posláním vojska do pohraničí k potlačení puče. Dne 29. září však byla uzavřena Mnichovská dohoda mezi Německem, Itálií, Velkou Británií a Francií o odstoupení pohraničí nacistickému Německu. Když československý prezident Edvard Beneš zjistil, že ztrácí spojenecké vojenské záruky Francie a Velké Británie, 30. září Mnichovský diktát přijal.

      Situace po 30. září 1938

      Ihned po přijetí Mnichovské dohody nastalo vyhánění Čechů a Židů z pohraničí. K nim se v útěku přidali i němečtí antifašisté, kteří se obávali represí. Vyhánění nebylo prováděno na základě žádného oficiálního dokumentu, ale realizováno bylo masově pod obrovským nátlakem a výhrůžkami zejména německých ordnerů, ale i těch, kteří se slovního i fyzického napadání Čechů a Židů dopouštěli již dříve. Utečenci nakládali svůj majetek na vozy, do automobilů a železničních vagónů a prchali zpět do své zmenšené vlasti. Při útěku docházelo i k událostem, jako byly například krádeže, vyhrožování střelnými zbraněmi, či jiným. Kromě národnostní a rasové nesnášenlivosti českých Němců hrála v mnohých případech útoků na Čechy i touha po kořisti.

      V první vlně utečenců byli nejen státní zaměstnanci (finanční stráž, úředníci, pošťáci, policisté), kteří byli od Němců nenáviděni nejvíce a doslova přes noc přišli o práci, ale i dělníci, živnostníci, zemědělci a jiní zaměstnanci. Záleželo na situaci v různých místech a oblastech, na poměru národnostního složení, na aktivitě místních sudetoněmeckých vůdců a skupin. Po převzetí moci Němci a nastolení řádných orgánů se situace zklidnila. V českém pohraničí zůstalo 319 tisíc Čechů, zejména zemědělců, kteří zde měli svoji půdu, ale i dělníků a ostatních zaměstnanců. Bylo zapotřebí pracovních sil a nebylo možné pokračovat v politice okamžitého vyhánění. To se však jevilo jako dlouhodobý cíl, jež v dobách války nakonec přerostl i ve snahu vysídlit český národ ze svého historického území úplně.
      Česká menšina v odtrženém pohraničí

      Po 1. říjnu 1938 se české obyvatelstvo ocitlo v pozici národnostní menšiny, která neměla naprosto žádná národní práva. Byly zrušeny všechny české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven ve prospěch Říše. V úředním styku byl zakázán český jazyk, česky se nesmělo mluvit ani na veřejnosti a v dopravních prostředcích. Češi nesměli vykonávat zaměstnání v kterékoliv instituci státní správy, dále nesměli vykonávat žádné politické funkce, ani na obecní úrovni. Postupně byly zrušeny všechny české noviny, byl zakázán tisk českých knih, do kin nesměl přijít žádný český film, bylo zrušeno české vysílání v rozhlasu. Omezována a nakonec zakázána byla i česká divadelní ochotnická představení, fotbalová utkání, taneční zábavy, poutě, veřejná procesí i kázání a bohoslužby v češtině. Zavřena byla většina českých veřejných knihoven, české střední školy, omezen byl počet základních škol. Češi byli znevýhodňováni při získávání práce, a po okupaci Čech a Moravy odcházeli do Protektorátu. Postupně byly hospodářským tlakem likvidovány drobné české podniky, docházelo ke konfiskaci českého zemědělského majetku. Do roku 1943 se ocitlo v německých rukou zhruba 75 tisíc hektarů půdy, kterou dříve vlastnili Češi. Kromě toho byli Češi omezováni v nakládání se svým majetkem, nesměli ho dále prodávat do českých rukou apod.
      ***

    59. marek napsal:

      Vyhnání Čechů z pohraničí 1938 – vzpomínky vyhnaných pamětníků

      Pocházím ze smíšeného manželství. Otec byl Čech a matka sudetská Němka. Rodiče žili skromně a v pohodě od roku 1919 v Měcholupech u Žatce, kde si otec otevřel malířskou živnost. Matka pocházela z velmi chudé devítičlenné německé rodiny a po provdání se vždy a ve všem hlásila k československému státu. Moje sestra, narozená v roce 1921, chodila v Měcholupech do české školy, mně bylo v roce 1938 šest let.

      Až do doby uchopení moci nacisty v Německu žily obě národnosti celkem v pohodě. Pak se vše postupně zhoršovalo. Sudetští Němci, zfanatizovaní Henleinovým štvaním, začali vše české bojkotovat. Také němečtí obyvatelé naší obce byli henleinovskými letáky nabádáni, aby bojkotovali živnost mého otce.

      Z pohraničí jsme tedy byli doslova vyštváni. Sotvaže si rodiče za těžkých podmínek dostavěli rodinný domek, byli nuceni jej ještě částečně zadlužený opustit. Za dočasný pobyt si zvolili Slaný.
      L. L., tehdy Měcholupy u Žatce

      ***

      Také moje rodina musela v roce 1938 při okupaci pohraničí opustit svůj domov. Dne 26.11.1938 byl manžel říšskoněmeckou správou závodu z práce propuštěn. Pracoval třináct let v Ervěnické elektrárně. Já s dvouletým synkem jsem musela opustit bydliště hned po oznámení, že Němci obsadí pohraničí, a odešla jsem k rodičům, kteří měli ještě tři školou povinné synky.

      Když manžel konečně dostal práci u Elektrických podniků pražských, opět jsme v Praze byt nesehnali a já byla stále s chlapcem u rodičů. Celé zařízení bytu jsme zanechali v Ervěnicích. Časem nám bylo přestěhováno do Panenské Týnice a uskladněno v sokolovně. Když jsme si je konečně měli kam přestěhovat, notnou část věcí jsme již vůbec nenašli. Byl to neradostný úsek života.
      Jarmila Pejřilová, tehdy Ervěnice

      ***

      Bylo mi tenkrát sice devět let, avšak hanebné vyhnání a nucené opuštění domova se hluboce vrylo do mé paměti. Na to nelze zapomenout!

      Utíkal jsem se svými rodiči a se svým mladším bratrem z Krásného Dvora u Podbořan, kde jsme museli zanechat všechny věci, protože nám normální odstěhování nebylo umožněno. Vzali jsme si pouze to nejpotřebnější k životu, co jsme mohli unést.

      Odjeli jsme k rodičům mého otce do Chotěšova u Stodu. Zde jsme se však dlouho nezdrželi, jelikož sem rovněž přišli Němci a toto území zabrali. Takže jsme se opět octli v hrozné životní situaci. Ještě dnes po tolika letech vidím, jak Němci při svém příchodu začali zatýkat naše lidi a na nákladním autě je odvážet. Utekli jsme do našeho vnitrozemí a ocitli se opět bez přístřeší, opravdu skoro v beznadějném životním strádání, což ještě více zformovalo moje vlastenecké cítění.
      K. H., tehdy Krásný Dvůr u Podbořan

      ***

      Naše rodina žila v Petrohradě u Podbořan od r. 1914. Otec tam byl úředníkem na panství hraběte Czernina. V roce 1922 jsme se přestěhovali do vesnice Brody u Podbořan. V červnu 1927 otec náhle zemřel. Matka z toho vážně onemocněla a byli jsme s bratrem na všechno sami. Pro nás se poměry hodně změnily, zvlášť po stránce finanční.

      V roce 1938 jsem jezdila do obchodní školy, bratr byl na vojně v Rakovníku.

      Před záborem začalo velké stěhování všemi možnými prostředky, jak se dalo, auty, traktory. Měli jsme slíbený podnájem u tety v Praze, ale nepodařilo se nám sehnat dopravu. Tak nás 6. října okupovala německá armáda.

      Za pár dní nás přišli ordneři přemlouvat, abychom neoptovali pro ČR. Tedy matku, neboť mně bylo teprve šestnáct let. Ne, řekla jsem mamince, přece jsme Češky. Tak nám oznámili, že se musíme vystěhovat. Teta v Praze nám sdělila, že byt už je obsazený. Bratr v Rakovníku nám však našel nouzový jednopokojový byt v Kněževsi u Rakovníka, a tam jsme žili až do konce války.
      Melánie Dolejšová, tehdy Brody u Podbořan

      ***

      Rodiče žili v pohraničí od roku 1909, nejprve v Petrohradě, pak Sedčicích a nakonec v Podlesicích . Otec byl hospodářským správcem u hraběte Czernina v Petrohradě, měl gymnázium a čtyřletou hospodářskou akademii, matka měla měšťanskou školu v Táboře.

      V Podlesicích, kde si rodiče zakoupili zbytkový statek, jsme byly jen tři české zemědělské rodiny. Německá škola byla v místě, ale my jsme chodili od 1. třídy 4 km pěšky do české menšinové školy do Vilémova u Kadaně.

      Situace se zradikalizovala v roce 1938. Po záboru území vtrhli Němci na statek, kde zůstal jen otec, protože matku a sestru poslal již do Račiněvse u Roudnice ke vzdáleným příbuzným. Já jsem tehdy studovala v Plzni. Jeden místní slušný Němec se postavil k otci a řekl, že mu nesmějí zkřivit ani vlas na hlavě.

      Přišli jsme tak o statek ve výměře přes 110 ha, na kterém pak po dobu války hospodařila Deutsche Ansiedlungsgesellschaft se sídlem v Hamburku. Zabrala jej v říjnu, takže tam zůstala celá úroda toho roku, mimo několik metráků máku a chmele, která otec dodal již dříve do Hospodářského družstva v Lounech. Z utržených peněz pak rodiče žili, než si najali statek v Nechybě na Sázavě.

      Matka se sestrou odjely z Račíněvse k matčině sestřenici do Divišova u Benešova, kam se pak přestěhoval i otec. Směli si odvést nábytek, který uskladnili ve stodole, a žili v této rodině asi půl roku, než v obci dostali jednopokojový byt. Tam pak žili do září 1940.
      Milada Nebeská, tehdy Podlesice

      ***

      V září roku 1929 jsem nastoupila jako učitelka domácích nauk v Prunéřově u Kadaně.

      Do roku 1935 jsem žila klidně. Pak začali Němci vlivem Hitlera, Henleina a Franka provokovat a po zabrání Rakouska vystupovali už zcela nepřátelsky. Příkaz z Prahy zněl: Buďte na svých místech, neprovokujte. Chodili jsme tedy „po špičkách“. 14. září 1938 po Hitlerově projevu nás Němci přepadli na nádraží – utíkali jsme do strání podél řeky a trati do Klášterce n. Ohří. Stříleli, řvali „Heil Hitler“, Heim ins Reich“ apod.

      Za několik dní jsme posledním vlakem – již ostřelováni – jeli od 6 do 24 hod. do Rakovníka. Těžko všechno vylíčit, zbyl mi jen strach a strašná nedůvěra. Museli jsme znovu začínat, nikdy jsme nic nežádali, byli jsme vděční, že jsme vyvázli s holým životem.
      M. D., tehdy Prunéřov

      ***

      Narodil jsem se ve Spořicích roku 1914 a když jsme vyšel ze 4. ročníku měšťanské školy, chtěl jsem se učit v huti Poldi v Chomutově elektrikářem, ale nebyl jsem přijat. Zde v Chomutově bylo německé gymnázium a Češi jezdili do gymnázia v Teplicích. Němcům se jejich gymnázium nelíbilo, tak jim stát postavil nové a Češi jezdili dál do Teplic. Na vojně jsem byl v letech 1936 – 1938. Naše rota byla v roce 1938 nasazena v Krkonoších na stavbu lanovky z Pece na Výrovku. U našeho pluku bylo hodně Němců, a ti většinou zběhli s plnou polní přes hranice do Německa.. Protože věděli, kde ležíme a hlídkujeme, tak po nás stříleli.

      Když k nám vtrhl wehrmacht a my museli vyklidit Krkonoše, obce, kterými jsme ustupovali, již byly ozdobeny jejich prapory a obyvatelé nám hrozili klacky, košťaty a častovali nás nadávkami. Byl to smutný a bolestný pohled. Já, narozený v tzv. Sudetech, jsem 14.10.1938 ukončil vojenskou službu. Když jsem přišel domů, můj bratr Josef, který byl strojvůdcem ČSD, byl již v Kralupech n. Vltavou a druhý bratr Karel byl zatčen gestapem.

      Tehdy jsem se dozvěděl, co se zde vše událo. Henleinovci chodili po vesnici a přetírali české nápisy. Tehdy hlídkovali v noci po dvou osobách Češi, aby zabránili Němcům v jejich počínaní. Toho dne měl hlídku můj bratr ještě s p. Černým a chránili českou školu, ale henleinovci ho tak ztloukli, že měl na hlavě tři tržné rány. Musel se ukrývat na půdě v seně. Když mu rány začaly hnisat, šel k lékaři, a to až do Horní Vsi. Cestou se stavil u známého naproti kadaňské škole, ale tam už však byli Němci a hned se ptali, jak se jmenuje. Když jim řekl své jméno, už ho nepustili, protože ho měli na seznamu, a tak ho odvezli do Chemnitz v Německu a potom do koncentračního tábora v Dachau. Domů se vrátil až asi za dva a půl roku. A musel se pak dvakrát týdně hlásit na obecním úřadě. Rodiče chtěli evakuovat, ale neměli kam. Němci měli v úmyslu jejich majetek zkonfiskovat, ale oni je předešli a vše předali dceři, která byla provdána za Němce.

      V roce 1939 jsem s rodiči optoval u Okresního soudu v Chomutově pro české občanství. Potom jsem v roce 1940 odešel do Pardubic.
      Vilibald Rus, tehdy Spořic

      ***

      Jako ruský legionář dostal otec v roce 1927 půjčku 260 000 Kč a bylo mu přiděleno 17 ha pozemků bez budov v Pesvicích u Chomutova, kam jsme se přestěhovali. Trvalo to dva roky, než jsme postavili obytné budovy a hospodářskou část.

      V roce 1937 jsem narukoval do československé armády. V roce 1938 jsem byl z armády propuštěn a vrátil se opět do svého bydliště do Pesvic u Chomutova. My, co jsme se vrátili z československé armády, jsme museli znovu do Chomutova k německé odvodní komisi. Jelikož jsem se hlásil jako Čech, byl jsem propuštěn.

      Do roku 1939 jsme hospodařili v Pesvicích, odtud jsme ale byli Němci vystěhováni bez náhrady. Vše jsme zde museli zanechat, mohli jsme si vzít pouze nábytek.

      Na naše hospodářství dosadila německá osídlovací společnost Němce, který tam hospodařil až do května roku 1945. Já jsem se navrátil hned 5. května 1945. Hospodářství však bylo zcela prázdné. Tehdejší uživatel, Němec, rozprodal co mohl a odstěhoval se do Německa.

      Žádnou náhradu jsem nedostal a protože za války Němec žádné splátky na půjčku neplatil, narostly mi výlohy i o úroky. Začal jsem znovu hospodařit vlastně z ničeho.
      Jan Bernášek, tehdy Pesvice u Chomutova

      ***

      Bydleli jsme v Chomutově na Kodaňské ulici, takže jsme viděli, co se dělo v dílnách ČSD. Pamatuji se, jak Masarykova škola volala o pomoc. Chlapi v dílnách ČSD popadli do rukou, co se dalo, a běželi škole na pomoc; ta byla obklíčena ordnery, kteří měli v rukou řetězy a vyzbrojeni byli vším možným. Policie na vše sama nestačila.

      Ordneři přepadali osamělé chodce, věšeli je na stromy, rozpárali jim břicha. Nebo vypichovali oči, to si budu pamatovat do smrti. Já sám jsem jednou vyběhl z bytu, ale dole pod schody jsem byl chycen za rameno, dostal jsem ránu přes ucho, naletěl jsem na zeď a padl na zem. Pomalu jsem vstal. Nikdo tehdy nebyl doma, matka i otec byli v práci. Šel jsem tedy pomalu za otcem, na vrátnici jsem ale zvracel. Hned zavolali otce. Ten mě ještě s dvěma svými kamarády odvedl domů. Němec, který mne tak praštil, tam už samozřejmě nebyl.

      Byl jsem značně otřesen, zprvu jsem nemohl ani mluvit. Koktání mi už zůstalo. Se sluchem to bylo ještě horší. Dostával jsem pak deset dní v nemocnici injekce a dalších deset injekcí doma. Od té doby jsem měl ve škole potíže, špatně jsem slyšel, vyslovování mi dělalo obtíže. Když jsem nemohl vyslovit odpověď a naznačil, že to napíši, dostával jsem pětku, přestože jsem to uměl.

      Pak jsme museli Chomutov opustit. Otci byl v poledne přidělen otevřený vagón a hned začali s matkou vozit na dvoukoláku naše věci. Muselo se objíždět až do města, teprve pak se dostali na nákladové nádraží. Nakládali až do půlnoci, ráno že to doloží. Když ráno přijeli, vagón už byl pryč. Během tří týdnů, co byl vagón na cestě, byl vykraden, navíc vše bylo promočené, tak toho moc nezbylo. Takže jsme skoro o vše přišli a nikdy žádnou náhradu nedostali. Já pak mám na ordnerské řádění památku na celý život!
      Ladislav Skalický, tehdy Chomutov

      ***

      V pohraničí jsem se narodila a žila tam s rodiči a všemi příbuznými, naposled v Chomutově. Lidí, kteří dnes Sudeťáky a jejich odsun litují, by měli vědět, jak jsme my, Češi, ve vlastní republice byli ubozí a jak trpěli nadvládou Němců, kteří byli na všech vlivných místech, jak jsme museli chránit svá obydlí, aby nám Němci neházeli do oken ruční granáty a kamení, jak jsme opouštěli své domovy – nábytek v otevřených železničních nákladních vagónech (jak asi vypadal klavír po dešti a několikatýdenní cestě!!)

      Nechci se dál podrobně rozepisovat, co všechno jsme zažili, nerada na to vzpomínám, bude mne to bolet do konce života. Kromě materiálních škod jsem ani nemohla dokončit gymnaziální studium, protože ve vnitrozemí, kde byly školy přeplněné, jsem nebyla přijata.

      Veřejnost by se měla o uvedených skutečnostech dozvědět víc. Jsem již stará (70 let) a nás pamětníků z té doby je již málo. Všichni by měli vědět, jak páni Němci, kterým bylo v Sudetech tak „ubližováno“, museli požádat Hitlera, aby je „vysvobodil“ a zabral, jak zbili po záboru české občany, kteří z existenčních důvodů museli v Sudetech zůstat, např. horníci na Mostecku, pro které nebyla ve vnitrozemí práce. O této razii na Čechy málokdo ví. Škoda, že naši příbuzní, kteří to zažili, jsou již mrtví a nemohou to dosvědčit.
      Libuše Bartušová, tehdy Chomutov

      ***

      V roce 1938 mi bylo dvacet let, byla jsem svobodná, učitelka a žila jsem s rodiči a bratrem v Chomutově. Můj otec byl v roce 1937 přeložen z Kladna do Chomutova jako správce policejního úřadu a jeho expozitur.

      Celá naše rodina byla v září 1938 vyhnána z Chomutova (s bytovým zařízením vezeným na otevřeném nákladním autě) do Kladna, kde jsme se dočasně ubytovali u známých. Nábytek, zčásti odcizený a poškozený, byl uložen ve skladišti. Otec podle nařízení ministerstva vnitra opustil Chomutov s celým policejním sborem a se spisovým materiálem až jako poslední.

      Na dobu svého ročního pobytu v Chomutově v roce 1938 se dobře pamatuji, a to hlavně na histerické běsnění sudetských Němců a na jejich napadání Čechů tam žijících.
      V. K., tehdy Chomutov

      ***

      Narodila jsem se v lednu 1938 v Chomutově, kde moji rodiče v té době bydleli. Otec byl obvodním inspektorem státní policie v Chomutově I. Z vyprávění rodičů vím, že jsme se v září 1938 museli z Chomutova vystěhovat a náš byt obsadili henleinovci. Vystěhovali jsme se do Strakonic u Loun, kde v té době měl otcův bratr mlýn. Zde žila celá rodina čtyři měsíce bez bytu, než byl otec přeložen do Náchoda. Za věci zanechané v Chomutově jsme neobdrželi žádné odškodnění.
      Antonie Kočlíková, tehdy Chomutov

      ***

      Otec byl havířem na dole v Mostě. Bydleli jsme v Braňanech u Mostu. V říjnu 1938 jsme byli v noci vyhnáni. Vzít jsme si mohli to, co jsme uvezli na vozíčku (tři osoby celkem 70 kg, a to jen nejnutnější prádlo a peřinu). O vše ostatní jsme přišli. Spolu se dvěma dalšími rodinami jsme se dostali do Mirošovic, odkud nás naše armáda odvezla na Ranou u Loun. Zde se nás pak ujal řídící učitel Richtr, který jako státní zaměstnanec odešel čtyři dny před námi, a zajistil nám prozatímní ubytování u své sestry v Opočně u Loun. V jedné místnosti bydlely tři rodiny. Spali jsme na zemi na slámě. Jakmile otec sehnal práci na malodole v Přerubenicích na Slánsku, přemístili jsme se do Kroučové, kde jsme žili po celou okupaci.

      Nebudu se rozepisovat, jak jsme žili, když jsme si museli znova vše zařizovat od toho nejzákladnějšího, byli jsme bez prostředků, ve strachu atd. Díky tomu, že jsme žili vesměs mezi dobrými lidmi, kteří se nám snažili pomáhat, jsme přežili. Nikomu jsme nic neudělali a museli jsme odejít, protože táta se otevřeně hlásil k Čechům a hájil zájmy české menšiny jak v obecním zastupitelstvu, tak na závodě.
      Václav Rendl, tehdy Braňany

      ***

      Ve svých dvaceti letech jsem se také stal obětí nacistického vpádu do našeho pohraničí. Již od počátku září 1938 začali i v mém rodišti v Louce u Litvínova a v Mostu řádit henleinovci. Pořádali různé srazy, přepadávali české úřady i občany. Naši četníci, většinou starší lidé, nestačili v mnoha případech udržovat klid a bránit české občany. Od školních let jsem cvičil ve Střelecké jednotě v Louce. Naše jednota měla krásný, hedvábím vyšívaný prapor: na jedné straně sokol s rozevřenými křídli držící terč se dvěma zkříženými puškami a lipovými listy, na druhé straně heslo – Pravda vítězí. V mobilizaci v září 1938 byli naši bratři požádáni místní četnickou stanicí o spolupráci v zákrocích proti henleinovským provokacím. Spolu s námi se zúčastnili akcí i členové Sokola. Také jsme dělali na lesních silnicích stromové zátarasy, ale jak se ukázalo, bylo to zbytečné. Rodiče a mnoho českých občanů se připravovalo s malými ručními vozíky, naloženými přikrývkami a s nádobím, na odchod do vnitra Čech, ale nebylo kam. Tak naši zůstali na místě.

      2. listopadu 1938 v noci mezi 1-2 hodinou někdo silně zabouchal na dveře našeho bytu (bydleli jsme v hornických koloniích, otec i můj starší bratr byli horníci). Otec otevřel a do bytu nám vtrhlo šest ozbrojených esesmanů s napřaženými puškami s bodáky. Začali nám převracet náš skromný jednopokojový byt a obrázek našeho T. G. Masaryka shodili ze zdi a rozšlapali. Hned se ptali otce „Wo ist ihr Sohn?“ Já jsem již nespal, probudil mě jejich kravál. Otec se mě snažil bránit, ale odstrčili ho. Jen jsem stačil si vzít boty a blůzu a již mi dali želízka na ruce. Krátce jsem se rozloučil s matkou a otcem a hned mě spoutaného odvedli k obecnímu úřadu, kde již stáli další bratři čelem ke zdi a s rukama nad hlavou. Za chvíli přivedli i mého staršího bratra Jana, který byl již ženatý a nebydlel s námi. Za námi stálo několik esesmanů se samopaly. Potom jsme byli donuceni nasednout asi do tří vojenských nákladních aut, vždy po šesti vedle sebe, a za námi a před námi asi tři esesmani v dlouhých vojenských pláštích a v rukou samopaly.

      Odvezli nás do mostecké věznice na náměstí. Sem sváželi také židovské občany i německé sociální demokraty (říkali jim Atusáci). Byli to většinou starší lidé.

      V malé cele, kde jsem byl, nás bylo dvanáct. Němečtí dozorci nám hned zakázali, abychom mezi sebou mluvili česky. Zvlášť byl uvězněn tajemník naší obce Louka. Dali ho do tmavé komory asi 1,5 x 1,5m, jen s trochou slámy na zemi. Chodili jsme okolo jeho cely na dvůr na hodinu na vzduch. Museli jsme chodit v kruhu, bez opasků a přidržovat si kalhoty. Jeden den se na schůdkách věznice objevilo asi pět vysokých důstojníků wehrmachtu a dívali se po nás. Najednou dozorci zavolali jednoho německého sociálního demokrata a on vešel na schůdky, kde ho jeden z důstojníků hned objal. Byl to jeho bratr, a tak ho museli hned propustit.

      Postupně nás volali k výslechu, kde sedělo asi šest hodnostářů SS. Židovští občané byli pak odváženi do terezínské pevnosti. V naší cele byli dva Židé. Jeden hodně starý, ředitel cukrovaru, nepamatuji si už jeho jméno, a druhý jménem Kohn, velmi bohatý velkoobchodník z Mostu. Zaměstnával jen německé občany.

      Mezi sebou jsme moc nemluvili, byli jsme všichni zaraženi a čekali to nejhorší. Jen jsme mysleli na naše nejbližší doma. Můj starší bratr byl v jiné cele, bylo to asi ve 2. patře.

      V listopadu byla velká demonstrace henleinovců na náměstí v Mostě, kde měli tribunu umístěnou hned pod věznicí. Dozorci nám dali na vědomí, že se nikdo nesmí objevit v okénku (velikost asi 30 x 40 cm), jinak že bude zastřelen. Dále že bude mluvit Rudolf Hess, nevím už jak ho titulovali.

      My jsme to vyřešili tím, že jsme asi 1,5 m od okénka nastavili na sebe dvě postele (železné s prkny) a kdo měl odvahu, podíval se na ten hluk venku, kde bubnovali a nadávali Čechům. Byl to asi skutečně Rudolf Hess, když jej vyvolávali vedle jiných jejich řečníků. Kdyby tenkrát otevřeli vrata věznice, tak nás určitě zmlátili, že by z nás nic nezbylo, jak byli zfanatizováni.

      Protože naši rodiče žili v převážně německé obci, kde byly staré selské rody, a než nastoupil Hitler a henleinovci, velice dobře se Němci s Čechy snášeli, obrátil se otec na jednoho sedláka, jehož syn byl advokát. Ten svým vlivem (byl od začátku v Henleinově straně) vymohl, že mě a bratra Jana propustili z vězení. Měli jsme se však každý týden hlásit na gestapu. Já byl propuštěn koncem listopadu, bratr Jan až za dva měsíce.

      Po jeho propuštění jsme uprchli do Čech. Přeběhli jsme u obce Lenešice do Loun. Spali jsme několik dnů v altánu v lounském parku, kam nám nosil jídlo městský strážník pan Kratochvíl. Po několika dnech jsme se pěšky vydali na Kladno hledat práci.

      Bratr se tam usadil v Libušíně u Kladna, kam se za nim dostala i jeho žena. Já jsem pak odešel hledat zaměstnání do Mnichovic u Říčan, kam byl jako železničář přemístěn švagr.
      Karel Švamberg, tehdy Louka

      ***

      Před válkou jsem s manželem a dvěmi dětmi žila v Dolním Jiřetíně na Mostecku, tedy v bývalých Sudetech. Manžel pracoval jako horník na šachtě. Již tehdy byl členem KSČ, pracoval v tělovýchovné jednotě a byl předsedou závodní rady na dole Centrum v Dolním Jiřetíně. Zažili jsme tedy z první ruky ono dnes tak „nevinné“ jednání sudetských Němců. Manžel byl v té době na vojně. Když byl demobilizován a zjistil, že se po něm Němci již ptali na šachtě, rozhodl se utéci. Musel reagovat rychle a tak ihned odjel na kole do Doks u Kladna, kde měl tehdy domovskou příslušnost.

      Já jsem s dětmi odjížděla za ním až za nějakou dobu, kdy se mu podařilo sehnat místnost k bydlení. Ani to naše stěhování se neobešlo bez problémů. Podařilo se mi sehnat nákladní auto, které jsem mohla zaplatit jen s pomocí příbuzných. Vážnost situace dokresluje i to, že s námi utíkal i otec švagrové, komunistický a dělnický funkcionář, v té době již jednonohý invalidní důchodce, kterého jsme při přejíždění hranic ukryli do převážené skříně. Tenhle převoz se na štěstí podařil. Samotnou válku jsme pak prožívali v obci Družec u Kladna. Manžel pracoval na šachtě v Libušíně a já jsem dělala u sedláků.
      Anna Šímová, tehdy Dolní Jiřetín

      ***

      Maminka pocházela z Dolního Jiřetína u Mostu. Žili tam její rodiče i celý náš rozsáhlý rod. Dědeček pracoval od patnácti let až do důchodu v místním uhelném dole jako kovář, pak ve strojovně. Po záboru zůstali na místě, ale optovali jako Češi. Perzekuce Čechů začala v roce 1941 a postihla krutým vyhnáním dědečka a babičku. Dostali tzv. pasy a foto označené hákovým křížem. Že byli těžce nemocní, byli deportováni k nám do Rokycan. Směli si vzít do 20 kg věcí, každý jedno převlečení, peřinu a polštář. Jinak vše museli zanechat v bytě Němcům, kteří se tam nastěhovali.

      Prarodiče byli patrně vyhnáni proto, že proti jejich bytu byl umístěn zajatecký tábor, a tak asi nebylo vhodné, aby bylo vidět, jak krutě se zachází se zajatci. Byty také potřebovali pro hlídající Němce. Dědeček a babička přišli o veškerý majetek – leštěný nábytek, prádlo, vybavení bytu, broušené sklo a porcelánové figurky, kterých si babička velmi vážila, koberce, knihy atd.
      J. S. za prarodiče Hudecovi z Dolního Jiřetína

    60. marek napsal:

      další a další vzpomínky pamětníků měmecké represe vůči čechům v roce 1938

      Můj otec byl zaměstnán jako vlakvedoucí ČSD v Mostě. Bydleli jsme v Konobrži, kde otec působil jako starosta obce a zakladatel Sokola a byl také zvolen i jeho starostou. Na podzim roku 1938 jsme museli opustit tzv. Sudety. Byly jsme tři dcery, nejmladší bylo 10 dnů. Spaly jsme ve stodole ve Vrbičanech do doby, než nás otec našel a zajistil pro nás přístřeší. Bydleli jsme pak v Praze na Letné v sokolovně ve skladu nářadí, po krátkém čase se dík členům Sokola našlo pro nás slušné ubytování.
      Emilie Knopová, tehdy Konobrž

      ***

      Byli jsme dva kluci v rodině železničáře, já měl třináct roků, bratr o tři méně a bydleli jsme v Lomu u Mostu. S německými sousedy jsme žili v dobré pohodě a s jejich dětmi se běžně stýkali. S některými dokonce kamarádili, třebaže jsme s nimi nechodili do školy; Němci totiž měli vlastní školu. Když se schylovalo k roku 1938, němečtí chlapci se od nás začali odtahovat a vznikaly mezi námi rozbroje. Tomu jsme nerozuměli a ani jsme to nebrali vážně. Brzy se však jejich postoj změnil v úplné nepřátelství. Němečtí kluci nás provokovali nadávkami a začali na nás házet kamení. Protože jsem měl školu v Horním Lomu, nemohl jsem chodit přes náměstí, a proto jsem raději obcházel po polích. Chodil jsem také do Sokola, kde nás cvičil bratr Hlas, v civilu horník, později skončil v německém koncentráku. Poučoval nás o Henleinovi a jeho záměrech a nabádal nás, Abychom se nebáli, ale s Němci se neprali, aby neměli důvod si stěžovat. Nebylo to však moc platné, agresivita Němců se stupňovala, po městě chodily tlupy ordnerů v bílých punčochách, napadaly naše občany, židovským obchodníkům pomalovaly výkladní skříně hákovými kříži. Řádění henleinovců ukončil až příchod naší armády. To však netrvalo dlouho.

      Jednoho dne přišel otec ze služby s tím, že musíme rychle odejít, protože naše kraje obsadí sousední Německo. Pamatuji se, že jsme všechno nechali ve svých domovech, každý měl jen to nejpotřebnější – pouze to, co jsme unesli. Šlo nás tisíce, dospělí lidé plakali. Po strastiplné pěší túře se nám podařilo dostat se do přeplněného vlaku, který nás odvážel do vnitrozemí. Jeli jsme dlouho, já s ranečkem na zádech, několikrát přestupovali, až jsme dorazili do Pacova, do domovské obce, kde se otec narodil. Tam se nás ujali cizí lidé a já znovu začal chodit do školy. Po dvou měsících jsme se přemístili do Modřan u Prahy, a to už natrvalo. Tam nás zastihla okupace zbytku republiky a začala pro nás druhá světová válka. Takové jsou vzpomínky z mého dětství na sudetské Němce, které ani za víc než půl století nemohou vymizet.
      Jiří Zábranský, tehdy Lom u Mostu

      ***

      Až do roku 1936 jsme žili v Dolním Litvínově u Mostu, kde byl otec nájemcem statku. Již od roku 1934 začali ordneři provokovat české a židovské občany. Každou sobotu táhli za rachotu bubínků, řvaní a s pochodněmi v rukou přes Dolní Litvínov, Růžodol a Kopisty do Mostu, a to z Horního Litvínova, někdy až z Janova. V roce 1937 začali ordneři vytloukat Čechům okna a toho, kdo se jim postavil, zmlátili. A to se stalo osudným i mému otci. Při jednom takovém tahu ordnerů se otec zastal rodiny českého kočího, který byl u tatínka zaměstnaný. Co se pak stalo, se mi velmi těžce popisuje. Otce zbili, zkopali a polomrtvého hodili do potoka. Maminka s bratrem ho našli až pozdě v noci, zavolali lékaře, který ho ošetřil. Otec si velice dlouho poležel, než byl schopen vůbec chodit. Vedle nás byl obecní úřad i četnická stanice, všichni odmítli proti ordnerům něco podniknout, ačkoliv byl znám jejich vůdce, který se hlavně podílel na násilnostech na mém bezbranném otci. Byl to štajgr (důlní) Lapaczek z dolu Neptun.

      Otec se rozhodl, že z Litvínova odejdeme, protože ordneři byli stále zpupnější. V roce 1937 jsme se nejdříve my tři děti přestěhovali k bratrovi mé matky do Chodouně u Zdic. Otec s maminkou pak za námi utíkali velmi brzy, zanechali doma skoro vše, přijeli v noci jen s tím, co mohli naložit do bryčky. Když se totiž ordneři dozvěděli, že otec rozprodává dobytek a koně, začali mé rodiče tak tyranizovat a provokovat, že nebylo možné v Dolním Litvínově zůstat.

      Otec zemřel za půl roku poté na následky zranění způsobených ordnery.
      Ladislav Velan, tehdy Dolní Litvínov

      ***

      Bylo mi deset let, když jsme utíkali před Hitlerem, a na tyto události si dobře pamatuji, neboť se nedají nikdy zapomenout. Narodila jsem se v r. 1928 v Dolním Litvínově, kde naše rodina bydlela až do našeho útěku. V obci s 2/3 Čechů a 1/3 Němců měli Němci svoji německou školu. Němci se od Čechů vždy distancovali a chovali se nadřazeně. Hned po záboru Sudet všem Čechům vytloukli okna a po mém strýci, který byl starostou Sokola, stříleli. To jsme se dověděli od babičky, která v Litvínově s dědou zůstala a přijela nás později navštívit.

      Vzhledem k tomu, že otec byl železničář, dostali jsme pro ubytování tří rodin železničářů k dispozici jeden poštovní vagón, s sebou jsme měli pouze nejnutnější věci. Jiní toto štěstí neměli. Vagón jsme obývali asi jeden měsíc, z toho jsme stáli v Senohrabech na slepé koleji asi tři týdny. Po mnoha dalších strastech jsme si našli byt v Uhříněvsi.

      V Dolním Litvínově jsme bydleli v rodinném domku s babičkou a s dědečkem, na kterých jsem velmi lpěla. Domek patřil mému strýci, dědečkovu synovi. Ostatní příbuzní a přátelé bydleli v nejbližším okolí a scházeli jsme se s nimi převážně u nás. Zpívalo se, chodilo na výlety a jinak společensky žilo. To všechno zničil nesmyslný fanatismus sudetských Němců a následující válka.

      Velice jsme toužili opět uvidět prarodiče a ostatní příbuzné, kteří v Sudetech zůstali. Veškerá námaha byla marná, povolení k překročení hranic protektorátu se získávalo jen na pohřeb přímého příbuzného. To jsme dostaly s matkou až v roce 1941, kdy mi zemřela babička, pak už jsme se tam nedostaly.
      Marta Wagnerová, tehdy Dolní Litvínov

      ***

      Celá naše rodina bydlela v malé pohraniční obci Světec u Bíliny, okres Teplice. Tam jsem se také narodil. Otec zde pracoval jako dělník na dolu Ruday II. Působil jako funkcionář Sokola, některé období byl i v zastupitelských orgánech obce.

      Pohraničí jsme opustili s matkou na podzim roku 1938 bez nároku na majetek, který nám byl zabaven. Otec byl v té době jako voják mobilizován. Odstěhovali jsme se do Kladna, kde měli naši své příbuzné. Byli jsme živi z jejich laskavosti a z podpor celostátních sbírek- Oba rodiče prakticky začínali celý život znovu, nebo·o všechno v minulém bydlišti přišli.
      Jindřich Janda, tehdy Světec

      ***

      Můj otec byl horník a od roku 1918 jsme žili v Hostomicích n. Bílinou. Češi většinou pracovali v uhelných dolech a tvořili největší skupinu nezaměstnaných. Mezi německou a českou mládeží začaly potyčky, někdy dost prudké. Všichni jsme chodili do Sokola a pěveckého spolku Hlahol. Již po první světové válce vznikly spory o školu. Byly tam dvě a Němci museli jít do té menší, protože jich bylo méně než Čechů. V místě byla sklárna a cihelna , ta už tehdy byla doménou Němců.Když se ustavila Henleinova strana, tak se situace přiostřovala. V roce 1935 jsme měli v Duchcově veřejné cvičení Sokola, avšak nesměli jsme uspořádat žádný průvod městem, aby to prý nepobuřovalo Němce. Za rok pak bylo župní cvičení v Chomutově, a tam se průvod městem prosadil. Když jsme procházeli, tak po nás Němci plivali, řvali protičeská hesla a házeli po nás různé předměty.

      Zůstali jsme v Hostomicích, neboť ve vnitrozemí jsme nikoho neměli a mysleli jsme si, že když Hitler dostane pohraničí, tak už bude pokoj. Jak jsme pak žili, to už bylo horší. Já jsem se učila švadlenou, ale paní mistrová utekla s rodinou před Němci do Čech a bylo po učení. V německém krejčovství mě nevzali, že prý Čechy nesmějí zaměstnávat. Ještě horší to bylo s mým bratrem. České školy se zrušily, učitelé a vůbec všichni státní zaměstnanci ze spořitelny, pošty a dráhy utekli do Čech. Jak se s mým bratrem a ostatními českými dětmi v německé škole zacházelo, na to vzpomínám nerada. Těch ran, co dostal, když učitelce neodpověděl německy, a on moc neuměl; jednou o něho přerazila rákosku. To se dělo po celou dobu jeho školní docházky. Tak byla česká mládež šikanována při každé příležitosti.. Jednou nám bratra přivedli, ležel v příkopu zbitý a pomlácený a jeho kolo bylo rozbité na kousky. A nikam jsme si nemohli jít stěžovat. Do učení Čecha nikde nebrali, mohl jít jedině do dolů. Němci říkali, že Češi jsou „knechtvolk“ a patří na Sibiř. Tak nás stále uráželi.

      Nejhrůznější zážitek jsme měli ze 14. Na 15. Březen 1939. Tu noc se staly z Němců hyeny. Tušili jsme, že se bude něco dít, protože německé vojsko bylo soustředěno na silnici ku Praze a Němci velmi provokovali. Když se večer setmělo, tak to začalo. K našemu domu přišla horda SAmanů, sekerou rozsekali domovní dveře, rozbili okna a našeho domácího zbičovali a zkopali do bezvědomí. Pak se hnali po schodech nahoru – kdo neutekl půdou nebo nevyskočil oknem, byl zbit.

      Já v té době sloužila v Teplicích, neboť jsem jinou práci nesehnala, ale tam to nebylo o nic lepší. Kde zůstal ještě nějaký český obchod nebo hostinec, tak byly zdemolovány a lidé se rozutíkali na všechny strany. Měla jsem kamarádku, její otec také utekl a stále se nevracel. Pak ho našli oběšeného – nebyl schopen dále žít. Také u nás v Hostomicích si několik lidí vzalo život. Tu noc Němci čekali na české horníky, kteří šli z odpolední směny, a zbili je. Potom začalo zatýkání. V naší obci zatkli šest mužů, možná, že jich později bylo víc, ale na ty první si dobře pamatuji. Všichni zahynuli v koncentračním táboře. Pro našeho domácího přišli později.

      Když byly zavedeny potravinové lístky, tak my Češi jsme dostali menší příděly než Němci a bez lístků nám nikde nic neprodali; ani ovoce pro děti, to prý je jen pro děti německé. Příděly byly malé a dost lidí mělo hlad. My jsme měli kousek políčka, takže pár brambor a zrní jsme měli, to zrní jsme mleli na ručním šroťáku – tajně, to se nesmělo a Němci stále špehovali. Z toho mletého zrní se daly dělat jen takové placky, které jsme jedli s omáčkou nebo se sirobem, který jsme vařili z cukrové řepy. Můj bratr byl stále hladový, tak si umyl pár bramborů a jen tak je upekl v troubě na sucho a snědl. Chodili k nám známí a prosili alespoň o pár brambor. Někdy jsme měli štěstí, že ve mlýně byl jen starý mlynář, ten nám obilí vyměnil za mouku. To byly hody, protože mouku nám zase pekař vyměnil za chleba, kterého byl také nedostatek. Byl-li ve mlýně přítomen mladý mlynář, tak nás hnal s nadávkami ven.

      Naše pole o rozloze 17 arů jsme si nechali vždy orat, ale po zabrání se němečtí sedláci vymlouvali, že už orat nesmějí. Tak můj otec, matka a bratr pole zryli ručně. Dnes by nikdo neuvěřil, že je to možné, ale hlad byl hlad. Také s mlácením obilí byla potíž, ty prvé roky se muselo mlátit jen s cepy, až později otcův známý sehnal starou ruční mlátičku, kterou spravili, a navzájem si pomáhali. Byla to všechno velká dřina, ale věřili jsme, že to skončí dobře.

      Němci provokovali stále. Otec mé kamarádky vyšel jednou z domu a viděl, že jde nějaká skupina Hitlerjugend a rychle se vrátil. Ale to už ho zahlédli a jeden za ním skočil do chodby, tam mu nafackoval a vytáhl ho ven, kde musel vzdát poctu německé vlajce. Když jsme byli nuceni jít na úřad, tak jsme museli zvednout pravou ruku a říci „Heil Hitler“. Stále nás hlídali, zda neposloucháme cizí rozhlas.

      Také můj strýc musel s rodinou narychlo utíkat, vzít si mohli, jen co unesli. Byl vedoucím dělnického konzumu a náčelníkem DTJ (Dělnické tělovýchovné jednoty). Byl upozorněn jedním známým Němcem, že SA mají seznam Čechů, které budou zatýkat, a on je mezi nimi. Tak v noci odjel a skutečně za pár dnů ho hledali. Všichni Němci nebyli zlí, ale museli mlčet, nebo by na to doplatili. Také někteří němečtí majitelé domů vypovídali české nájemníky. Majetek Čechů, kteří utekli, samozřejmě Němci zabavili.

      Já jsem později pracovala v Teplicích v pekárně, ale v roce 1942 nás Češky přeložili do Velvět u Ústí n. Labem do muniční továrny, kde se plnily bomby (nyní se tam vyrábějí spreje a laky na vlasy Lybar). Tato práce byla nejen nebezpečná, ale i značně nezdravá. Po čase byl každý přiotráven, zmodraly mu rty a špatně se mu dýchalo. Tak nás poslali pracovat na pole, které také patřilo k továrně, a když se náš stav zlepšil, musely jsme zpět do továrny. Byli tam nasazeni i chlapci z protektorátu a zajatci – Francouzi a Jugoslávci. Se všemi se však špatně zacházelo, i Za domnělé přestupky se zle trestalo. Až do konce okupace jsem tam však nezůstala, měla jsem štěstí, že potřebovali větší počet děvčat na úklid do rodin úředníků, lékařů a všech vedoucích, kteří si přivezli z Říše rodiny. Byla jsem také vybrána.

      Hned jak bylo po válce a naši vojáci obsadili továrnu, šla jsem si pro osobní doklady, které jsme musela při nástupu odevzdat. Dozorčí důstojník měl v kanceláři asi dvacet dokladů, ale mé mezi nimi nebyly. Než prý Němci utekli, všechno spálili. Tak pro mě skončila okupace našeho domova v pohraničí.
      B. V., tehdy Hostomice nad Bílinou

      ***

      Ačkoliv mi byly v roce 1938 pouze dva roky, znám celou situaci této doby od svých rodičů. Celá naše rodina žila tehdy v Bílině. Otec tam pracoval u ČSD. V roce 1938 musela celá naše rodina opustit svůj domov a přestěhovat se do vnitrozemí. Podle vyprávění rodičů jsme se s sebou nemohli vzít moc věcí, pouze pár kousků nábytku a oblečení. Naložili jsme vše do přistaveného otevřeného vagónu a dojeli až do Dolních Kralovic u Vlašimi.

      Otec – železničář začal pracovat na nádraží jako skladník. Museli jsme však týden čekat, než se starostovi městečka podařilo nás všechny nějak umístit, sehnat pro nás práci a bydlení.

      Během celé 2. světové války jsme nedostali povolení k návštěvě staré babičky – matčiny matky, ani její sestry. Bylo nám umožněno navštívit je pouze jednou na hranicích Sudet v Lounech. A to ještě jenom na dvě hodiny. Po válce se v roce 1946 opět celá naše rodina vrátila do Bíliny.
      Dagmar Miháliková, tehdy Bílina

      ***

      V říjnu 1938 jsme byly s mladší sestrou jako studentky gymnázia vyhnány z Duchcova. Můj otec, nájemce dvora v Ohníči u Bíliny, byl vězněn gestapem; v 9 hod. dne 31. prosince 1938 byl v Bílině z vazby propuštěn s tím, že do dvanácti hodin musí být na hranicích. Vše zůstalo na místě; rodiče opouštěli s holýma rukama majetek, který v roce 1938 právě splatili.

      Jsem přesvědčena, že je nutné mnoha lidem dnešní společnosti objasnit tragedii těchto let, aby si o ní dokázali vytvořit správný obraz.
      Bohuslava Nováková, tehdy Bílina

      ***

      Narodila jsem se v roce 1918 ve Vražkově. V roce 1935 jsem se přestěhovala do Bíliny s rodinou, u níž jsem sloužila jako pomocnice v domácnosti. V roce 1938 jsem se provdala za sladovnického dělníka tamního pivovaru. Odešla jsem ze služby a věnovala se vlastní domácnosti.

      V Bílině se poměry a národnostní spory přiostřily až v roce 1938. Příslušníci nacistických korporací provokovali naše lidi a vyvolávali potyčky. Češi pak omezovali vycházení z domů jen na nezbytné případy. Během roku 1938 se nacistické provokace stupňovaly a nacistické vedení pořádalo častější srazy s průvody městem a vyhrožovalo nám, Čechům. K naší obraně měli příslušníci české policie a armády jen omezené možnosti. Také můj manžel byl povolán do armády, a proto k nám přijela matka z Vražkova. Sílící nenávist většiny německého obyvatelstva nás přesvědčovala, že nám nezbývá, než opustit pohraničí a odejít do vnitrozemí. Někdy koncem září – počátkem října jsem se náhodou dověděla, že již o půlnoci nás obsadí německá armáda. Odpoledne jsem zahlédla nákladní auto, které – částečně naložené – se chystalo k odjezdu do vnitrozemí. Obrátila jsem se na řidiče, a ten byl ochoten odvést i naše bytové zařízení. Naložili jsme je a má matka jela s nimi, já musela ještě něco zařídit a odjela jsem pak posledním vlakem v noci. Jeli jsme k mým rodičům, kde jsme pak pobyli až do roku 1941.
      Marie Balatá, tehdy Bílina

      ***

      Od narození v roce 1925 až do vyhnání jsem žil v městě Hrob (dříve okres Duchcov, nyní Teplice). Tehdy tam žilo 3500 obyvatel, z toho asi čtvrtina Čechů. Odtud jsme odjeli jen s taškami v ruce a na poslední chvíli, neboť rodiče věřili na slibovaný plabiscit. Ze zážitků té doby mi zůstal v paměti nástup a ústup naší armády z hranice, postupné zfanatizování Němců a jejich masový přechod pod prapory Henleinovy strany (SdP), a to včetně části sociálních demokratů, z nich mnozí se z obavy před tím, co přijde, odmítali s českými sousedy i zdravit. Mladí nacisté nás při našich návratech z cvičení v Sokole přepadali a jednomu z nás zlomili ruku. Hlavně však nemohu zapomenout na neblahý osud českého pekaře, který se choval stejně uctivě k českým i německým zákazníkům, nikdy nezdůrazňoval své národní cítění a přesto ho na půdě jeho vlastního domu, kam se ukryl, mladí nacisté zmlátili a zkopali tak, že na následky zranění v lounské nemocnici zemřel.
      S. K., tehdy Hrob

      ***

      Jsem narozen v roce 1924 v Hrdlovce, bývalý okres Duchcov. Po záboru pohraničí byl náš otec po demobilizaci ihned zatčen. Při zatýkání byl surově zbit hrdlovským henleinovcem Karlem Wolfem a odvezen na gestapo do Duchcova. Matka, já a mladší bratr jsme od obecního úřadu dostali ultimativní výpověď k vystěhování ze Sudet, a to do 48 hodin.

      Vzali jsme to nejnutnější a p. Šenfela nás malým nákladním autem stěhoval do vnitrozemí. Nevěděli jsme, kam pojedeme, až jsme se na něčí radu dostali do Pcher na důl Kréta. Zde jsme našli jednu místnost u p. Frolíka. Po šesti měsících byl otec propuštěn z vězení, celý potlučený – následky nesl až do své smrti – a přijel za námi do Pcher. Našel zaměstnání na dole Anna v Rynholci. Tam jsme se pak odstěhovali a bydleli do května 1945. Ihned po válce jsme se opět vrátili do Hrdlovky, neboť se nám stýskalo po našem krásném kraji v pohraničí.
      Vlastimil Rambousek, tehdy Hrdlovka u Duchcova

      ***

      Otec byl funkcionářem obce legionářské v Duchcově. Co nám tam v roce 1938 dělali henleinovci, to všichni jistě dobře víte! Otec byl mezi prvními, kdo museli utéci, byl na něho vydán zatykač. Matka mí dva bratři a já jsme utíkali před řádícími henleinovci dva dny poté v noci, pouze se dvěma ranci, kde jsme měli jen to nejnutnější – peřiny a prádlo. Všude byl zmatek, neboť nás vyhnaných bylo mnoho. Otec byl zaměstnancem ČSD, v Praze jej zařadili pracovně do Kolína, kde tři týdny spal na nádraží. Než sehnal malou světničku, žili jsme ve Světlé n. Sázavou u příbuzných. Za pár dnů za námi přijela sestra se čtyřčlennou rodinou. Byli také vyhnáni z pohraničí.
      Růžena Marková, tehdy Hrdlovka u Duchcova

      ***

      Narodil jsem se v roce 1924 v severozápadních Čechách v Ledvicích, tehdy okres Duchcov (nyní Teplice). Mé téměř pětitisícové rodiště bylo bydleno zhruba stejným počtem Čechů a Němců. V té době na mne nejvíce působil otec s matkou, parta kluků, sokolská jednota, skautský oddíl, učitelé a profesoři na školách. Otec se do Ledvic přistěhovalv roce 1903 z Dobrohostova na Českomoravské vysočině. Pronajal si obchod se smíšeným zbožím. V silné konkurenci s českými a německými obchodníky, vytvořil prosperující rodinný „podnik“. V něm pracovala jeho první manželka, která brzy zemřela, a po ní druhá – má matka, bratr Miroslav (nar. 1905), dále učeň nebo příručí. Po deseti letech otec koupil dům, ve kterém byl obchod.

      Otec od samého počátku svého pobytu v Ledvicích pracoval v českých spolcích a při vzniku Československé republiky v r. 1918 se stal prvním místním předsedou národního výboru. Své vlastenectví vyjádřil již daleko dříve členstvím v Sokole (od r. 1903). Přesto mezi jeho zákazníky bylo i hodně Němců, V představenstvu okresního obchodního grémia v Duchcově dobře vycházel s jeho německými členy.

      Vztahy mezi mnou a mladými Němci jsem dlouho vůbec nevnímal. Neměl jsem s nimi žádné konflikty. O velikonocích jsem s nimi chodil, když „odletěly“ zvony, po obci v průvodu a „řehtáním“ jsme občanům oznamovali čas. Nevím, co o mé účasti na těchto průvodech rozhodlo, zda otcovo přání, aby neztratil německé zákazníky, nebo že jsem každý rok dostával novou ruční klapačku či „řehtající“ trakař.

      Bitky „indiánů“ a „kovbojů“ jsme sváděli mezi partami českých kluků u různých míst v Ledvicích, nikdy ne s německými.

      Osobně jsem pocítil kardinální změnu ve vztazích občanů české a německé národnosti v Ledvicích až v osmatřicátém roce. Na jaře jsem poprvé viděl místní henleinovce v akci. Otec jako známý člen Sokola se stal, mimo jiné české občany, středem jejich pozornosti. Za výklad otcova obchodu sloužila i okna ložnice. Na noc se zakrývala dřevěnými okenicemi. Dvakrát jsme byli vzbuzeni tlučením do nich a řvaním Heim ins Reich. Než otec s dospělým bratrem a příručím vyběhli před dům, po henleinovcích nebylo ani vidu, ani slechu.

      Poté mám v paměti cvičení před IX. všesokolským sletem, které se konalo v roce 1938 v Ledvicích. Našim patronem byla sokolská jednota z Braníku. Někteří sokolové z Prahy byli ubytováni v místních rodinách. Větší část přespávala v sokolovně. Zde umístěné sokolské prapory z Braníku a dalších jednot – vzhledem k napjaté situaci – hlídali skauti, také já jako rádce jedné družiny. Henleinovci si však na žádnou akci netroufli.

      V září jsme se setkávali v Ledvicích a Duchcově s odhodláním bránit republiku a se zjevným strachem, aby nás Západ nenechal ve „štychu“ v konfliktu s nacistickým Německem. Od mise anglického lorda Runcimana, který měl navrhnout mírovou dohodu Čechů s henleinovským hnutím, si otec s matkou – stejně jako většina Čechů, a to nejen v pohraničí – moc neslibovali. Důvěřovali jsme však stále Franci, stejně jako Malé dohodě, a zvláště královské Jugoslávii.

      Zářijové týdny mi v paměti splývají v jeden černý den. Ráno jsem stával s nadějí, že nás Západ přece nemůže zradit. Tato víra byla posílena perfektně provedenou mobilizací, jak se tehdy říkalo, se souhlasem Francie i Anglie. Tenkrát mi řekl kamarád ze školy, že i Sovětský svaz je připraven zasáhnout tisíci letadly.

      Naději na zahraniční pomoc však nahlodávaly jiné zážitky. Místní henleinovci si znovu troufli několikrát zabouchat na rolety obchodu a dokonce jednou vystřelili na náš dům. Vystoupení henleinovců byla součásti jejich pokusu o puč, který měl být předehrou k vojenskému zásahu hitlerovského Německa proti Československu. A pak Chamberlain a Daladier za asistence Mussoliniho podepsali v Mnichově dohodu „o nás bez nás“. Už nevím přesně, který den koncem září přijel bratranec z Kostelce n. Č. Lesy a odvezl mne do Kolína k tetě, abych pokračoval ve studiu. Ani jsem se nemohl rozloučit se spolužáky a s ledvickými kamarády. Na silnicích jsem na vlastní oči viděl nepřetržitý řetěz utečenců z pohraničí. Někteří táhli jen malé čtyřkoláky, jiní měli jen ruksaky na zádech.

      Mnozí Češi však neměli kam utéci. Poslední den před obsazením pohraničí přijeli pro mé rodiče a pro malou část zařízení jeden náš bývalý příručí s náklaďákem. Odvezl je do Kostelce n. Černými lesy, kde měla otcova sestra obchod a hostinec.

      Můj bratr Miroslav zůstal v Ledvicích, pravděpodobně hlavně proto, aby zachránil obchod, než se zase vrátíme. Stálo ho to skoro život. Místní henleinovci uspořádali něco jako malou „bartolomějskou“ noc. Nejen v Ledvicích. Horda několik desítek bývalých občanů Československa – Němců, zaútočila na obchod a dům, ve kterém bydlela bratrova rodina. Vyvrátili pevné domovní dveře a za křiku „Tschechischer Hund raus …raus!“ vytáhla bratra ven, henleinovci tehdy už naci, ho bili už v chodbě, hnali ho uličkou hrůzy ven, kde ho předhodili soukmenovcům. Nejzuřivější byla sousedka z vedlejšího domu, která si přinesla na bratra sekeru. Účelem zřejmě nebylo bratzra zabít, ale dát Čechům „na vědomí“, že by měli z Ledvic odtáhnout. Bratr zůstal ležet na prahu domu celý zakrvácený, přičemž řada „nadlidí“ plenila obchod. Pan doktor Havlíček ho v Kostelci léčil několik týdnů. Brzy k nám přišla jeho žena Anna s dcerkou Aničkou. Stejně jako bratr jen s malým kufříkem a ruksakem. Stejný osud potkal víc než desítku místních Čechů a mnoho ostatních, kteří zůstali v zabraném pohraničí.

      Kolik Čechů „opustilo“ pohraničí před Mnichovem a po něm a po „divokém“ vyhnání ze své československé vlasti, snažilo se spočítat mnoho českých historiků v řadě studií a knih. Čísla 130 000 – 170 000 nepokládám za odpovídající – zdají se mi příliš nízká.
      Jan Moravec, tehdy Ledvice u Duchova

      ***

      Na Mostecku či v Duchcově jsem byl jen asi 10 týdnů před započetím školního roku 1938. Za tuto krátkou dobu jsem tam toho viděl dost a dost. Večerní nájezdy ordnerů byly vždy nebezpečné. Byla to německá mládež, převážně ve věku od čtrnácti do dvaceti let, vedená nějakým starším mužem. Mlátili vše, co jim přišlo do cesty. Odnesly to výklady obchodu Čechů a české domy. Tam vytloukali okna a rozbíjeli dveře. Bylo to hrozné a jejich brutalita se postupně stupňovala. V září 1938 to snad bylo nejhorší. Mně nezbylo nic jiného, než si rychle sebrat pár svých věcí a začátkem října 1938 jsem z Duchcova uprchl pěšky do Loun.
      O. P., tehdy Duchcov

      ***

      Můj strýc bydlel se svou rodinou až do roku 1938 v Želénkách u Duchcova. V témže domě bydlel jeho syn i jeho provdaná dcera se svým manželem. Strýc pracoval 38 let u německé strojírenské firmy Berndt v Malém Újezdě u Teplic zprvu jako dělník, později jako dílovedoucí. Jeho dcera byla čtrnáct let u téže firmy jako sekretářka. Syn se zde vyučil. Všichni vždy žili s Němci v míru. Strýcův zeť byl v Želénkách starostou. Když byly zabrány Sudety, vnutili mu zdejší Němci nacistickou vlajku s hákovým křížem, aby ji vyvěsil na svém domě, jinak že ho zastřelí. Protože ji vyvěsil na nepatřičném místě (ze záchoda), přišli si v noci pro něho s lehkým kulometem a osobními zbraněmi. Tou dobou však již byl na cestě do Prahy. Přišel k nám jen s aktovkou a požádal mého otce o přístřeší, než si najde pro sebe a svou manželku podnájem. Brzy nato jsme obdrželi vzkaz, že Němci nutí i staré rodiče jeho manželky, aby se vystěhovali z domku, na nějž šetřili celý život.
      Za Josefa Bublíka, tehdy Želénky u Duchcova, ing. Jan Kratochvíl, synovec

      ***

      Narodila jsem se pod Krkonošemi, kde v některých vesnicích i městech bylo Němců hodně, a můj manžel byl z Teplic v Čechách. Vzpomínám si, jak začínali henleinovci vystrkovat rohy, najednou se jim zdálo, že jim ubližujeme, přestože měli svoje školy, řeč i kulturu. Začali se scházet a volat po připojení k Německu a Hitler byl pro ně vším. Dobře si pamatuji, jak naši lidé museli opustit své domovy, s čím přišli do vnitrozemí, co na této cestě prožili a kolik z nich to zaplatilo životem. Lidé, co zůstali v obsazeném území, byli vedeni jako méněcenná rasa „Češi a cikáni“, dostávali menší příděly, měli zvláštní potravinové lístky růžové barvy. Co jsme prožívali úpo obsazení celé republiky, nemusím psát, ale přesto na to do konce svého života nezapomenu.
      Marie Šindlerová, tehdy Teplice

      ***

      Bylo mi 17 let, když jsem s rodiči a bratrem prchali před zfanatizovanými hordami henleinovců. Opustili jsme všechen náš majetek na menším hospodářství. Byli jsme šťastni, že se nám nic horšího nestalo. Podle sdělené mé sestřenice, která zůstala v zabraném území, rota ordnerů vytřískala všechna okna v našem domku za řvaní: „Ty český pse, dobře že jsi utekl, my bychom tě zabili!“ To platilo mému otci. Já jsem pak v protektorátu na základě nařízení kladenského oberlandrátu musel na zvláštní práce – na polomy v lánských lesích, do šachty „Anna“ a hned nato jsem byl totálně nasazen do reichu. Po jednom náletu, který jsem šťastně přežil, jsem s kamarády utekl do Čech ke svým rodičům.
      Václav Hříbal, tehdy Košťany u Teplic

      ***

      Jsem ročník 1922 a myslím, že mám velmi dobrý přehled jak o problematice uprchlíků a vyhnanců z roku 1938, tak i o roce 1945. Odsun sudetských Němců jsem prožil v nynějších Chemických závodech v Záluží, kam jsem byl v roce 1942 totálně nasazen a zůstal tam ještě v květnových dnech 1945. V okolních táborech jsem přijímal tisíce občanů německé národnosti a zařazoval je na odklizovací práce v závodě.

      Naše rodina (rodiče a čtyři synové) musela opustit Sudety již 14. září 1938. Den předtím se ve večerních hodinách narodil můj třetí bratr, takže matka musela jít šestnáct hodin po porodu 7 km pěšky ze Mstíšova do Teplic. Uprchli jsme do domovské obce Libeň, okres Jílové, protože jsme v nočních hodinách byli napadeni henleinovci. 8. Prosince 1938 jsme se přestěhovali do Libochovic, kde jsme skoro čtyři roky bydleli v malé podkrovní místnosti.
      Bruno Pašek, tehdy Mstišov

      ***

      Na naše vyhnání ze Sudet se pamatuji moc dobře. Můj otec byl dost politicky angažovaný. Byl velitelem CO atd. Večer před záborem měl schůzi, něco zapomněl a náhodou se vrátil, když zrovna v rádiu hlásili, že přijdou Němci. Honem s maminkou hodili do kufrů oblečení a otec šel na vlak do Proboštova. Byl to poslední vlak, co projel.

      Hned v noci asi v 1 hodinu někdo bouchal na dveře. „Aufmachen.“ Přišli henleinovci v dlouhých gumových kabátech. Museli jsme všichni z postelí ven (bylo nás šest dětí). Všechno nám rozházeli a řvali. Když však tátu nenašli, vzali sebou bratra, kterému tehdy bylo dvacet let. Za dva dny ho pustili a zakázali mu mluvit o tom, kde byl a co se dělo. Nám pak hlídali dům, zahradu, kontrolovali poštu. Stěhovali jsme se za pár dní na Roudnicko.

      Pocházím ze smíšeného manželství. Nedávno nás navštívil příbuzný, narozený v roce 1953, tedy dávno po válce, a německy řekl „Tady stejně bude zanedlouho Německo“. Hrozně jsem se rozčílila. Z toho je vidět smýšlení mladých Němců. Tehdy volali „Heim ins Reich“, dostali, co chtěli a co si zasloužili!
      Helga Žižková, tehdy Dubí

      ***

      V pohraničí jsem žil s rodiči od narození roku 1922 až do vyhnání v roce 1938, a to ve Vyklicích a Řehlovicích v okrese Ústí n. L. Otec žil v pohraničí od svého narození v roce 1901 a matka od roku 1921.

      Zaměstnán jsem byl jako laborant ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí n. L. Byl jsem členem Sokola a Junáka. Otec byl zaměstnán jako železniční zřízenec na nádraží v Ústí n. L. a matka příležitostně vypomáhala u sedláků. Matka i otec byli členy národně socialistické strany a Národní jednoty severočeské. Oba měli základní školní vzdělání. Protože však v té době nebyla v místě a okolí česká škola, musel otec navštěvovat školu německou.

      Období před nástupem Hitlera k moci se vyznačovalo dobrým vzájemným soužitím Čechů s Němci. S mnohými jsme byli přáteli, jeden druhého respektovali. Od dětského věku jsme si společně hráli, sportovali atd., aniž by nám vadil jiný jazyk. Byly případy, kdy české děti měly více kamarádů mezi německými dětmi a opačně. I když byli čeští občané proti německým v menšině, ovládalo více českých dětí němčinu než německých češtinu. Nedomnívám se, že by důvodem byla averze k českému jazyku, ale přičítám to tomu, že němčina byla světovým jazykem. I tak docházelo k výměnám dětí z českých a německých rodin, aby se naučily druhé řeči.

      Protože Němci patřili k sociálně silnějším a lépe situovaným vrstvám, a Židé, kteří se tehdy převážně národnostně hlásili k Němcům, vlastnili s Němci převážnou část průmyslu, byla lépe placená místa obsazována Němci. Díky českému kapitálu Živnobanky, reprezentované dr. Preisem, se podařilo ke konci první republiky v letech 1937-1938 získat kapitálovou majoritu nad některými koncerny v pohraničí. Od Petschků koupila Severočeské uhelné doly, atak se jedním rázem kdysi německá doména v pohraničí zhroutila a pozice, o které česká menšina usilovala, se tak v Duchcově, Mostu, Litvínově, Bílině, Teplicích a Ústí n. Labem dostaly pod český vliv. Živnobanka také získala majoritu ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí n.L., kam dosadila za generálního ředitele doc. Dr. Basche a centrálního ředitele dr. Ing. Ettela, kteří se zasloužili o zaměstnávání Čechů. I já jsem patřil mezi ty šťastné, kteří se dostali do Spolku, kam jsem byl přijat jako laborant do koloristického oddělení.

      Němci si neměli nač stěžovat, měli všechna občanská práva, veřejné nápisy byly dvojjazyčné, měli německé školy, zastoupení v obecních, městských a okresních úřadech (kde měli často většinu), kromě toho měli zastoupení v parlamentě a ve vládě. Přesto bylo podle mého otce již od vzniku čs. státu několik německých politiků, kteří nelibě nesli své začlenění do státu s českou převahou a vyvíjeli snahu přivtělit německé regiony k Rakousku a Německu. Jako příslušníci bývalé mocenské a hospodářské elity se cítili národně, kulturně a sociálně nadřazeni Čechům. Toho po nástupu k moci využil Hitler k ovlivňování Němců u nás, kterých použil jako revoluční organizaci proti našemu státu. Většina Němců u nás bezvýhradně přijala nacistický program a ideologii, která zahrnovala i genocidu českého národa. Strana sudetských Němců (SdP) se tak ve spojení s Berlínem cílevědomě podílůela na rozbití Československa. K tomu měly sloužit i ozbrojené záškodnické a teroristické akce henleinovských ordnerů a sudetoněmeckého „freikorpsu“ se potom rekrutovali příslušníci wehrmachtu, gestapa, SS atd.

      Pod rouškou tělovýchovného spolku byla pro branné složky na několika místech v republice připravována ve velkém počtu Henleinova mládež. Jedním takovým místem branného výcviku mládeže s nacistickou a protičeskou výchovou se stal i statek a zámek p. von Voszáka v Hliňanech – Řehlovicích. Pro členy Henleinovy strany se stal nacismus náboženstvím a Hitler s Henleinem se stali božstvem pro většinu německých žen, které to dávaly veřejně najevo nošením medailonů s fotografiemi Hitlera a Henleina.

      Perzekuce Čechů Němci se datuje od pronikání nacismu k nám a vyvrcholila v roce 1938. Ordneři naše lidi napadali, byli je a ničili jejich majetek. Častým jevem bylo vytloukání oken kameny, dále se poškozovaly státní budovy, mosty atd. To nás donutilo organizovat k ochraně bezpečnosti našich lidí, jejich, ale i obecního majetku, v obci noční hlídky po dvou lidech na úsek. I přes uvedené opatření se otec musel z obav o svou bezpečnost dva týdny před příchodem německých vojsk skrývat v Ústí n. L. Důvodem bylo, že byl Čech a funkcionář národně socialistické strany a Národní jednoty severočeské. Vzhledem k nebezpečí, které otci hrozilo, jsme nezůstali v obsazeném území a rozhodli se pro evakuaci do vnitrozemí.

      V době vyhlášení mobilizace jsem byl odveden k vojenské pracovní povinnosti, kde jsme s nadšením kopali zákopy, stavěli protitankové zátarasy a drátěné překážky. Nezapomenutelné jsou a zůstanou mé vzpomínky na to ohromné nadšení našich lidí bránit svou vlast. Avšak většina sudetských Němců se v té době čs. státní příslušnosti dobrovolně zřekla s tím, že chtějí „Heim ins Reich“, a to i za cenu použití síly.

      Z velkého nadšení došlo k ohromnému zklamání, když nám byla čtyřmi velmocemi vnucena ostudná Mnichovská dohoda. Nastalo období nejistoty, ponížení, napětí, strachu o vlastní bezpečnost, o ztrátu zaměstnání a majetku, o rozdělení rodin atd. Tato psychická traumata připravovala Čechům většina sudetských Němců.

      Nařízené likvidace zákopů, drátěných překážek a protitankových zátarasů jsem se již nezúčastnil. Využil jsem tohoto období k tomu, abych společně s matkou odvezl své dvě sestry, nejnutnější oblečení a prádlo k příbuzným do Záp u Brandýsa n.L. Obratem jsem se s matkou vrátil, abych nastoupil do zaměstnání a připravoval se s rodiči na evakuaci. Po návratu do zaměstnání jsme zjistil, že došlo ke dvojí dělbě práce. Zatímco němečtí pracovníci chystali slavnostní uvítání německých okupačních vojsk přípravou praporů s hákovým křížem, tak se čeští pracovníci zabývali balením a stěhováním části laboratorního zařízení a laboratorních potřeb s popisem místa určení Pečky.

      Bydleli jsme v té době v železničářském strážním domku v Řehlovicích, odkud jsme také evakuovali. Otec sehnal otevřený vagón, do kterého jsme s matkou za účinné pomoci našich vojáků, střežících vojenská opevnění, naložili nábytek a peřiny.

      S matkou jsme odjeli do Ústí n. L. a vyhledali otce. Spolu jsme ještě prošli ulicemi naplněných atmosférou radosti německých občanů. Poté jsme se odebrali na nádraží, kde v čekárně a restauraci panoval pláč, smutek a vzdor odjíždějících českých občanů. Tam jsme se také od našich železničářů dozvěděli, jaké úsilí museli vyvinout, aby zabránili německým zřízencům zdržovat vagóny a zásilky do vnitrozemí tak dlouho, až by se po příchodu okupantů staly jejich kořistí.

      Před našim odjezdem přistoupilo z vlaku od Chomutova několik německých sociálních demokratů z Falknova, kteří stačili utéct jen ve spodním prádle. Odjížděli jsme z Ústí n. L. předposledním vlakem a henleinovci na nás ze železničního mostu stříleli. Někteří pracovníci Spolku, kteří v Ústí n. L. zůstali až do příchodu německé správy, mi po svém příjezdu do vnitrozemí vyprávěli, co se pak dělo. Hned v prvních dnech došlo k zatčení Židů a později i angažovaných Čechů. Zatčení byli internováni, Němci se na nich dopouštěli fyzického násilí, nutili je pít z plivátek apod.

      V pohraničí jsme museli nechat veškeré domácí zvířectvo. Z nábytku po více než měsíčním putování v otevřeném vagónu zůstalo jen dřevo na topení a z peřin nic. Žádná škoda nám však nikdy nebyla uhrazena.

      Při jedné z mých návštěv v SRN jsem se seznámil s dvěma odsunutými Němci. Při rozhovoru s nimi ani jeden nepřipustil, že zhoršování vztahů mezi Čechy a Němci způsobil nastupující fašismus, který henleinovci přijali za ideologii. Oba zastávali názor, že veškeré zlo pochází od Čechů.
      Vratislav Chládek, tehdy Řehlovice

      ***

      Dětství a obecnou školu jsem prožil v dnes již vybagrovaných Ervěnicích u Mostu. Od roku 1935 jsme bydleli v Ústí nad Labem. Jak šly měsíce, narůstaly provokace a posléze i teror henleinovců. Pořádali okázalé srazy s vlajícími prapory, s girlandami a hlavně s ordnery v rajtkách, vyleštěných holinkách a „dohodách“ přes bílé košile. Přibývalo i auditoria namnoze v „tyroláckém“ oblečení s dirdly a bílými podkolenkami. Kolosové parníky Českosaské paroplavební společnosti, která provozovala pravidelnou linku Drážďany – Litoměřice, jezdily asi pětkrát denně. Byly plné říšskoněmeckých výletníků, na zádi vládla vlajka s hakenkreutzem. Tu naši „loajální“ němečtí spoluobčané zdravili zdviženou pravicí a voláním „Heil Hitler“.

      Když byl Střekov – dnes součást města Ústí – povýšen na město, byla u radnice vztyčena nepříliš povedená socha TGM. Jedné noci byla Němci „obohacena“ o lucernu v ruce a tlumok na zádech. Za českým řezníkem Houdkem, který velkým nákladem přestavěl svůj závod, přišli nedlouho před obecními volbami sudetoněmečtí „demokrati“, aby závod ozdobil vlaječkou Henleinovy strany. Jinak bojkot. Němci v předválečném Ústí představovali 80 % obyvatel, česká menšina by Houdka neudržela, jistě byl zadlužen. Tak se jednoho dne ve výkladní skříni objevila mísa škvařeného sádla a v ní zapíchnutá vlaječka SdP. Hokynář Sieber musel přestoupit ze strany německých sociálních demokratů do SdP. Ani jeho by při bojkotu Němců těch pár českých rodin v okolí neuživilo. Na jaře 1938 přijel do Střekova Henlein. Seběhly se Němky z okolí, na pohled docela obyčejné ženské z domácnosti, a líbaly vůdci ruce, ba i stupátko auta, kam vkročila noha Osvoboditele Utiskovaného Sudetoněmeckého Lidu.

      Před jarními volbami organizovali místní Němci ve Střekově hon na Čechy.- Na různých místech města se shromažďovali ordneři, ordnerské spojky na motocyklech se míhaly sem a tam. S úzkostí jsme čekali, co se bude dít. Dělo se. S hukotem po silnici z Litoměřic přijely obrněné vozy naší armády a náklaďáky s pěchotou v přilbách a s nasazenými bodáky. A opět se míhaly henleinovské spojky – akce se odkládá na neurčito. Bylo to mobilizace čs. armády 21. Května 1938. Vojáci obsadili všechny důležité body ve městě na labských mostech umístili nálože, chodci se na mostě nesměli zastavovat. Pěší družstvo bylo ubytováno v elektrárně na Masarykově zdymadle. České rodiny nosili vojáčkům z vděčnosti buchty a jiná vylepšení menáže, což ovšem goebbelsovská propaganda interpretovala tak, že vojáci mají mizernou stravu, takže se musí přiživovat u obyvatel.

      Pak přišly komunální volby.Svobodné, demokratické, tajné. Henleinova strana v pohraničí získala nejvíce hlasů. Kdo ji asi volil? Češi? Ne, to devadesát procent sudetských Němců se zcela svobodně rozhodlo pro rozvrat republiky, pro Hitlerův nacismus, pro úlohu páté kolony v tomto státě! Po odchodu českých vojáků byl sice klid, ale napětí trvalo. Počátkem září pronesl Hitler svůj známý projev na Parteitagu strany v Norimberku. Poslouchal jsem jej s tátou, já tehdy uměl německy nevalně, táta dobře. Najednou se táta rozesmál: „Víš, co povídal: – Pak přišel bubeník, a to jsem byl já!“ Tedy demagog, kašpar, s nímž se omylem zacházelo jako se státníkem.

      Té noci uspořádali henleinovci v Ústí velkou demonstraci. Mnohatisícový průvod táhl ke Krásnému Březnu za provolávání slávy Hitlerovi, za pokřikování protistátních hesel, mezi nimiž nechybělo ani okřídlené „Wir wollen heim ins Reich!““A žel, i za střelby, jíž padli za oběť dva lidé -–jeden Čech a jeden Němec.

      Za rostoucího napětí nás táta v půli září odvezl k babičce do Kutné Hory. Tam jsem zažil Mnichov, rozhodnutí vlády jsem poslouchal na ulici z rádia. Ženy plakaly, večer byla ve městě demonstrace, muži volali „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!“

      Bylo jasné, že se do Ústí nevrátíme a táta začal odesílat naše zařízení. Sám musel zůstat v Ústí, kde s několika zaměstnanci předávali Němcům elektrárnu. Když přišli okupanti, chovali se rezervovaně, netrpěli štvanice. Přišli do elektrárny, vytáhli plány a hned se ptali, kde je jeden z transformátorů, ten nejnovější. Generální ředitel jej dal dopravit před několika týdny do Prahy. Stroj se musel vrátit, připojit, přezkoušet. Češi zůstali v elektrárně do zaškolení nového personálu. Táta za námi směl jet jednou za pár týdnů, pro propustky si chodil na gestapo. Natrvalo se vrátil až v létě, a to již do protektorátu.

      Pár týdnů po záboru se konečně pár českých zaměstnanců elektrárny odvážilo do místní hospody na pivo. Místním Němcům nadšení viditelně opadlo: výnosná místa obsadili soukmenovci z Říše, popřípadě nevyšší špičky henleinovské strany. Ti dole museli do práce jako dřív, po demokratické volnosti, kdy si každý říkal, co se mu zachtělo, si čím dál víc museli dávat pozor na jazyk. Přesto návštěvníci kritizovali kdeco. Debatu uzavřela hostinská ironickou poznámkou: Zwanzig Jahre ist uns Unrecht geschehen, jetzt geschiet uns Recht! – Tatínek to pokládal za malé, ale hřejivé zadostiučinění.
      Jiří Vavřina, tehdy Ústí nad Labem

      ***

      Narodila jsem se v obci Předlice (nyní předměstí Ústí n. L.) v roce 1924. V roce 1938 musela celá naše rodina uprchnout do vnitrozemí. Otec byl v té době povolán k vojenské službě. Proto jsme utíkaly jen s matkou a s oběma sestrami posledním vlakem vypraveným z Ústí n. L. Na tento vlak ordneři stříleli a první zastávka byla ve Všetatech, kde se spalo na rancích v přeplněné čekárně, restauraci apod. Další den se pokračovalo směrem na Lysou n. L., kde jsme opět hladoví čekali na další cestu. Pak jsme jeli na Nymburk, kam měl být otec přeložen, protože pracoval jako dělník v depu ČSD. Od prosince jsme společně s otcem bydleli u vzdáleného bratrance (cestář) v osadě Drahno, patřící k obci Chleby. Podařilo se nám sehnat deputátní byt u sedláka. Tam jsme byli až do 12. Května 1945, kdy jsme se s otcem vraceli zpět do Ústí n. L.Od této doby se celá rodina zase usídlila v Předlicích. Byl nám přidělen malý rodinný dům, který do května 1945 obýval vysoký důstojník SS.
      Věra Kvízová, tehdy Ústí n. L.

      ***

      Můj dědeček žil a pracoval v cukrovaru v Ústí n. L. od začátku 90. let minulého století – rodina žila v Žehuni. Jeho čtyři synové pracovali u ČSD, v pohraničí se oženili a založili rodiny. Já jsem přišla do Ústí n. L. jako jedenáctiletá v roce 1935 a chodila jsem tam do měšťanské školy. Žila jsem v rodině svého strýce, který byl vlakvedoucím ČSD, členem sociálně demokratické strany. V roce 1937 se politická situace velmi zhoršila. Nejdříve Němci napadali Židy a německé antifašisty. Mnoho židovských i německých dětí přešlo do českých škol. V mé třídě jich bylo asi deset. Přestože strýček vlastnil ve Střekově domek a velkou zahradu, odešla celá jeho rodina i já s ní do vnitrozemí. Odjeli jsme vlakem 14. Září 1938 do Žehuně. Strýček jako zaměstnanec dráhy dostal vagón a mohl odstěhovat veškeré zařízení – nábytek, osobní věci. Zde žila celá rodina až do konce války.

      Hned v květnu 1945 se celá strýčkova rodina vrátila do Střekova do svého domu.

      Byla to brutální, šovinistická politika nacistického Německa, která vyvolala nejprve okupaci našeho pohraničí a později obsazení celých Čech a Moravy. Štvavá národnostní nenávist byla tím hlavním podnětem henleinovců k vyhnání Čechů, dávno v pohraničí usazených. A vlastní Hitlerovy plány s celými Čechami byly mnohem dalekosáhlejší, a to vystěhování obyvatel celých Čech a Moravy až někam na Sibiř. Při odjezdu z Ústí n. L. nám to také Němci dávali jasně na srozuměnou. Na jejich nenávistné výkřiky si nerada vzpomínám.
      Anežka Řípová, tehdy Ústí n. L.

      ***

      Jsem jeden z tisíců, kteří se svými rodiči museli nedobrovolně opustit svůj domov, rodné město Ústí n. L. – Krásné Březno. I když mi bylo tehdy čtrnáct let, plně jsem chápala všechno to zlo, které nám přivodila tehdejší SdP. Je zbytečné popisovat, co vše jsme jako Češi v té zlé době od roku 1937 až do konce války prožili.
      Jaroslav Janata, tehdy Ústí n. L.

      ***

      Rodiče žili od roku 1925 v Rosbachu u Aše a asi v roce 1933 se přestěhovali do Ústí n. L. Otec byl celní úředník, matka v domácnosti, oba byli členy Sokola, otec v něm měl nějakou funkci. Snad byli v národně socialistické straně, tak jako po válce. Podle vyprávění rodičů bylo soužití s Němci v Rosbachu bez problémů, ne tak v Ústí n. L. Sama se pamatuji na některé střety asi od roku 1937, např. při národním svátku vychrstli z oken německého bytu na průvod splašky. V roce 1938 jsem si nesměla sama hrát venku, protože mě honili němečtí kluci a chtěli mě zbít. Otec měl problémy s henleinovci, někdo nám jednou střelil do okna, ale to vím jen z vyprávění svých rodičů.

      V noci těsně před obsazením nás někdo přišel varovat, že naše rodina je na seznamu osob s „nepřátelským vztahem k Německu“.

      Byla jsem sama doma s matkou – otec byl jako záložní důstojník mobilizován. V noci mě vzbudila a řekla, že musíme utéct. Dostala jsem jako zavazadlo na cestu jakýsi „chlebník“ přes rameno, ve kterém byla má plynová maska. Při odchodu matka plakala a já jsem jí řekla: „Mami, nebreč, my se sem někdy vrátíme.“ Na cestu vlakem k příbuzným se již nepamatuji. Rodiče se neodvážili po obsazení vrátit do Ústí n. L., nechali jsme tam veškeré zařízení třípokojového bytu, ale nějaké oblečení jsme snad prostřednictvím známého dostali.

      Napřed jsme bydleli u různých příbuzných v okolí Prahy, pak jsme dostali byt na Letné a po třech měsících v Holešovicích. První třídu jsem navštěvovala postupně v pěti školách, nebyla jednotná metodika výuky, takže to nebylo snadné. Učitelky však pro mne měly pochopení. Otec dostal místo jako celní tajemník v Praze 7, kde pracoval celou válku až do zpětného přeložení do Ústí n. L. v roce 1945. Odškodnění za ztracený majetek jsme nikdy nedostali.
      Marie Krejčová, tehdy Ústí n. L.

      ***

      Můj strýc Karel Pech byl po první světové válce jako strojvedoucí přidělen do Ústí nad Labem, tam se oženil a bydlel se svou rodinou. Po dlouhá léta první republiky žili Češi a Němci vedle sebe, kamarádili spolu, děti si spolu hrály a chodily do školy. Nástupem Hitlera k moci a vinou Henleinovy strany se všechny přátelské vztahy přetrhaly, dospělí i děti spolu přestali mluvit. Netýkalo se to však německých sociálních demokratů, ti se chovali normálně. Nejhorší to bylo ve městech, v některých místech na venkově byla situace přece jen mírnější.

      Nikdy nezapomenu na horký červencový večer, kdy jsem byla u strýce na návštěvě. To tehdy byl ve Vratislavy sjezd německých žen a mluvil k nim Hitler. Všechna okna v městě byla otevřená, v nich radiopřijímače a z nich se po dobu dvou hodin ozýval Hitlerův řev a dlouhotrvající skandování německých žen „Heil Hitler!“ Po zádech mi až běhal mráz. A proti tomu nemohla naše policie nic dělat.

      Často se tvrdí, že Hitlera podporovali jen lidé s nízkým vzděláním. To však není pravda. Stýkala jsem se s jednou německou dívkou, abych se zdokonalila v němčině. Pamatuji se na rozhovor s jejím otcem, který obhajoval Hitlerovy názory, a to byl velice inteligentní člověk!

      Každý týden přijížděli do Ústí autobusy plné říšských Němců, nahrnuli se do řeznictví pana Matouschka, aby se pořádně nacpali českými uzenkami. Lodníci, kteří jezdili po Labi do Hamburku, říkali, že se Hitler již od roku 1933 připravoval na válku, že v Německu mají jen „dřevěné máslo“, čímž mysleli margarín. Známý je též výrok německých představitelů „Kanóny místo másla!“

      Po podepsání dohody v Mnichově musel také můj strýc s celou rodinou utéci a s sebou si mohli vzít jen to nejnutnější.
      Za Karla Pecha, tehdy Ústí nad Labem, neteř L. Č., Praha

      ***

      V roce 1931 se naše rodina přestěhovala z Kolínska do pohraničí. Otec dostal zaměstnání s bytem v Ústí n. L. – Pětidomech. V této kolonii bydleli vedle Čechů také občané jiných národností. Nejvíce bylo Němců a smíšených manželství. Žilo se nám relativně dobře. Jako děti jsme si společně hrály, chodily do školy v Předlicích a cvičit do Sokola. Na návštěvu přijel také pan prezident Masaryk. Zpráva, že zemřel, nás velice zarmoutila.

      Na to snad Hitler s Henleinem čekali. Němci i ze smíšených manželství podléhali sílící propagandě. To se pochopitelně také přenášelo na děti. O nadávky „ty česká svině“, du tschechische Sau“ nebyla žádná nouze. Později došlo i na fyzické násilí. Rvačky, bitky, různé provokační akce, průvody s hákovými kříži, bílé podkolenky, bubínky, hajlování, srazy ozbrojených ordnerů a sabotáže. Psal se rok 1938. Byli i ranění a mrtví.

      Pro udržení pořádku po částečné mobilizaci přijelo naše vojsko. To se spojilo s českou domobranou a ochranou železnice a zařízení ČSD. Jedinou zbraní, ač velmi účinnou, byly pendreky, vyrobené z vagónových hadic. Jednou ráno jsme se probudili a mezi domy byly položeny hákové kříže vyrobené z prken. Situace se přiostřila tak, že jsme raději odjeli, abychom nepřišli o holé životy. Nedalo se nic pěkného čekat. Narychlo jsme odcestovali do vnitrozemí jen s tím nejnutnějším. Přišli jsme skoro o všechno a nikdy jsme žádnou náhradu nedostali.
      Josef Vokáč, tehdy Ústí n. L.

      ***

      Žila jsem s otcem a matkou do září 1938 v Ústí n. Labem. V září 1938 jsme musely s maminkou během dvou hodin v noci opustit náš domov a odjet jen s malým kufříkem. Tatínek zůstal v Ústí n. L. až dokonce září a potom za námi přijel do Prahy. Velmi dobře se pamatuji, jak sudeťáci v našem pohraničí vyváděli.
      Libuše Komperová, tehdy Ústí n. L.

      ***

      Rodiče mého otce žili v Křešicích, kde otec vychodil německou školu. Celý svůj život tedy prožil v pohraničí. Matka pochází od Mladé Boleslavi. Otec byl průvodčí vlaků a matka v domácnosti. Do roku 1937 nebyly mezi námi a Němci problémy. Vím, že se rodiny stýkaly. Až s nástupem Henleina a vyhrocováním situace se začali Němci oddělovat. V roce 1938 jsme chodili do školy v Děčíně. S narůstajícím časem jsme však museli chodit ve skupinkách, protože jsme jako Češi byli zprvu napadáni německými dětmi a později i dospělými. Agresivita postupně rostla – nejdříve jen slovní urážky a později i fyzické napadání. Museli jsme chodit postranními cestami a pak nám museli chodit rodiče ke škole naproti. To samé bylo i v místě bydliště, ale v menší míře, neboť jsme žili za městem v domě, který byl majetkem ČSD a bydlelo tam 72 rodin, takže jsme tvořili určitou komunitu.

      V polovině září 1938 (asi 13. Nebo 14.) jsme doslova ze dne na den opustili domov. Matka vzala peřiny a do tašek jen nejnutnější věci. Pamatuji se, že ten den pršelo a my jsme jeli malým žebřiňáčkem naloženým peřinami a několika taškami na nádraží. Dodnes vidím, že když jsme jeli pod železničním mostem, potkali jsme Němce a ti se nám smáli, i nějaké nadávky padly. Nezapomenu na pohled z vlaku, když mi maminka říkala: „Podívej se naposled, kde jsme bydleli.“ Také nezapomenu, když jsme se válce vraceli zpět. Již dlouho jsem stál u okna a čekal na pohled, který jsem si pamatoval, když jsme utíkali.

      Otec zůstal jako průvodčí do poslední chvíle. My s matkou jsme našli útočiště u mé tety v Krpech u Kropáčovy Vrutice. Přestože měli jen dvě místnosti, tak přijali nás i mou babičku a tetu, takže nás ve dvou místnostech bylo deset.
      Jiří Dvořák, tehdy Křešice u Děčína

      ***

      Otec žil od roku 1925 v Děčíně, kde pracoval jako pomocný skladník u ČSD. Matka byla v domácnosti. Po nástupu Adolfa Hitlera roku 1933 v Německu k moci stupňovali sudetští Němci v českém pohraničí své požadavky. Od roku 1936 se situace radikálně zhoršila. Zvyšoval se však agresivita Němců vůči Čechům. České děti byly napadány Hitlerjugend. Sama jsem to prožívala. Velmi dobře si pamatuji na 1. Máj 1938. Němci provolávali slávu Hitlerovi, celé město bylo zaplaveno prapory s hákovými kříži. Němci pochodovali hlavní třídou; byly jich tisíce z celého okolí. Čeští pořadatelé vedli český průvod postranními ulicemi, aby nedošlo ke střetu. Němci chtěli český průvod napadnout. Tato doba byla plná hrůzy a strachu, co bude následovat. V českých domech muži drželi již celý měsíc ve dne i v noci hlídky. V noci se nesmělo rozsvítit ani na chodbě, aby Němci dům nenapadli. Zprávy z hranic od finanční stráže informovaly české obyvatelstvo o pohybu Němců na hranicích. Vypadalo to na válku.

      V obsazeném území jsme nezůstali. Moje rodina i všichni sousedé utíkali jen v tom, co měli na sobě. Rodiče měli u sebe doklady a něco málo peněz, jinak nic. Nebyl čas něco si zabalit. Všechen majetek zůstal v Děčíně. – zařízený byt, sklep plný zásob na zimu, pěkná chata se vším potřebným, nářadí na zahradu. Za tyto věci jsme nedostali žádnou náhradu.

      Otec pracoval v Brodě u dráhy. Každý den ráno chodil 10km pěšky tam a večer zase 10 km zpátky. Matka od rána do noci pracovala u bratra a švagrové na polích a ve chlévě z vděčnosti, že nám poskytli střechu nad hlavou. Oni sami neměli nic, čím by nám pomohli.
      Marie Kučírková, tehdy Děčín

      ***

      Můj otec byl přeložen v roce 1922 do železničních dílen ČSD v Podmoklech (nyní součást Děčína) a v témže roce se za ním přestěhovala celá naše rodina – matka, starší sestra a já – z Dobronic u Chýnova, okr. Tábor, a zde jsme žili až do našeho odchodu v roce 1938. Jelikož v té době nebyl ještě dostatek vhodných bytů, byli jsme ubytováni prozatím u jedné německé rodiny v podnájmu. Zde jsme, podle vyprávění mé matky, měli jednu světnici, kde bylo vlhko a pod postelemi rostla houba. Toto prostředí se pak podepsalo na mém zdraví. Domácí na nás pohlížel jako na vetřelce. Po nějaké době se otci podařilo zajistit pro nás byt v tříposchoďovém domě zvaném „Tereza“. Otec byl členem sociální demokracie, byl rovněž pokladníkem „Gentského systému“ v dílnách ČSD. Pamatuji se to proto, že za ním do našeho bytu přicházeli dělníci propuštění z práce na dráze. On jim pak vydával určitou částku jako podporu. Rodiče měli svoji vlast velmi rádi a hájili ji proti pomluvám a nepravostem. V tomto duchu nás též vychovávali. Chodil jsem do DTJ, kde jsem cvičil i hrál divadlo.

      Soužití Čechů a Němců bylo podle mne dobré. Ovšem tato „pohoda“ trvala jen do doby, než začal svou kampaň Konrád Henlein, tj. do roku 1933. Předtím se některé české a německé rodiny přátelily, navštěvovaly a podobně. Pamatuji si, že rovněž moji rodiče podnikali výlety s jednou německou rodinou a dokonce moje mladší sestra učila jejich dceru česky.

      Po roce 1933 a pak po volbách 1935 troufalost a zpupnost jednotlivých členů SdP stoupala, a to hlavně vůči Čechům, které již tehdy začali považovat za méněcennou rasu. V Podmoklech byly tři velké německé školy, dvě byly ve středu města u náměstí a třetí s technickým zaměřením pak na vršku nad městem. Česká menšina měla jen jednu školu, a to mimo střed města. K této škole jsme museli procházet uličkou mezi ploty. Stávalo, že jsme se zde setkávali se žáky německé školy, a tehdy docházelo k různým neshodám a později i k napadání českých dětí. Hřiště DTJ bylo za městem na kopci a muselo se k němu jít kolem kostela „Jánská kaple“, kde pak v letech 1937 – 1938 docházelo k přepadům českých občanů zfanatizovanými členy různých německých bojůvek. Na cvičení jsme proto chodili vždy ve skupině, neboť na větší počet lidí si tito „hrdinové“ nedovolili zaútočit. Abychom se mohli bránit, udělali jsme doma z gumových hadic pendreky, které jsme pak nosili s sebou.

      Při zvolení dr. E. Beneše prezidentem ČSR v roce 1935 se večer na náměstí sešlo tak málo Čechů, že to bylo až bolestné. Neúčast lze vysvětlit velkými obavami Čechů před sudetskými Němci. Ti totiž nevynechali žádnou možnost, aby nenapadli nějaké shromáždění Čechů a německých sociálních demokratů a přitom nevyvolali nějakou rvačku. O německých sociálních demokratech je nutno říci, že jejich oddíly RW (Republikanische Wehr) byly velmi agilní a dovedly tvrdě republiku proti násilníkům bránit. Otec mi jednou vyprávěl, že členové RW při naší květnové mobilizaci odešli mezi prvními na hranici a pomáhali ji až do příchodu posil střežit.

      Ve městě byla městská policie složená z Němců. Rovněž tak starosta byl Němec. Stalo se ku příkladu, že Němci pořádali různé demonstrace, ale naše česká státní policie byla proti nim bezmocná, neměla od vlády povoleno, aby mohla zakročit. Když však tento demonstrační průvod přišel před radnici, vyšel starosta a prohlásil asi toto: „Nadělali jste rámusu už dost, jděte domů“, a celá demonstrace se v klidu rozešla. Jednou jsme šli ze hřiště DTJ domů a v prvních obydlí jsme zastihli asi jedenáctiletého hocha, který v uniformě a s obnaženou dýkou hlídal domy, neboť starší Němci opět řádili ve městě. On prý hlídal, aby nikdo z jejich domů nic neukradl. Stalo se též, že při jedné potyčce byli napadeni čeští policisté. Jeden henleinovec povalil českého policistu, namířil na něj svůj půllitr se slovy: „Tak mě uhoď, nesmíš, že?“ Aby měli Němci, tj. henleinovci, hodně hlasů, tak k volbám v roce 1935 přinášeli na nosítkách nemocné, nechali je odvolit a pak je nechali ležet na chodbách, takže členové volební komise museli zajišťovat jejich odvoz domů. To jsem se dověděl od svého otce, který byl členem volební komise.

      V novinách z té doby bylo hodně článků o tom, že zfanatizovaní Němci napadli četnickou stanici nebo úřadovnu celní a pasové kontroly. Výsledkem pak byli mrtví a ranění z řad četníků, policie, celní a finanční stráže. Němci, a to hlavně mladí, odcházeli do Německa, zde se vycvičili a vyzbrojili, aby pak mohli v republice přepadávat české obyvatelstvo i české úřady. Rovněž do Československa pašovali zbraně, munici a trhaviny, maskované jako potraviny (v plechovkách, pytlích apod.), aby pak mohli u nás provádět různé sabotáže. Hodně členů SOS (Stráž obrany státu – složená z četníků, policie, celní a finanční stráže) bylo zabito nebo zraněno právě těmito německými bojůvkami vycvičenými v Německu. Nebylo by správné, aby se na ně zapomínalo, neboť si zaslouží úctu. Tito lidé byli vlastně prvními mrtvými a raněnými ve válce, která vypukla později.

      V roce 1

    61. marek napsal:

      tyto příběhy mrazí,tyto příběhy jsou právě zrodem že naštěstí náckové,frickové,skopčáci,prohráli to co začali a pak museli nést následky své chamtivosti po ovládání světa.Do třicátýl let spolu češi i němci žili v čechách v míru a sousedsky,ale tady z výpovědí stovek lidí je vidět kdo to rozpoutal a kdo si pak nesl následky.Jak asi by dopadli češi,když by vyhráli válku němci-věřte že o hodně hůř než pár odstěhovaných sudeťáků.To víte slováci a ukrajinci byly nacisté a do demokratického myšlení měji hooodně daleko,tak napadají čechy,ale přitom moc rádi využívají naší pohostinosti.:-)

    62. emanuel haag napsal:

      Urcite vasu pohostinnost nevyuzivam,naopak financne sa podielam na zveladeni Sudet,uz ma to stalo par sto tisic. Marek ty dokazes len kopirovat clanky,co par ludi napisalo,no cesi si mohli odviest majetok vsetok co mal,,ak mal na com,,pretoze bohatstvom nejak neoplivali,odviezli to na 1 voze,narozdiel od nemcov,ti mali svojou pracovitou naturou majetku hojnost,no vziat si mohli 50 kg majetku.zbytok ich majetku,vlastne vsetok,si rozkradla kúza. Vies to velmi dobre,nerob Marku zo seba debila a z ceskych povojnovych vrahov barankov.

    63. Olaf aus Ukraine napsal:

      ano, marecku, kopirovat clanky bolseviku umis pekne. 🙂 Slava Ukrajine!!! Slava Slovensku!!! Slava Germany!!!

    64. Olaf aus Ukraine napsal:

      ale tak, co vam mam povidat. Za bolsevicke kradeze muzou rusove. Cechacci jen jak malorusove vykonavali jejich roskazy. To ze bolsevici dovolili cechum krast, neprislo cehum po valce levne:) Po valce bolsevici si rekli o karlovy vary a pulku prahy. a bylo jim vyhoveno. )))

    65. Olaf aus Ukraine napsal:

      a ted kam se podivas, tam je rus. a cechaci s penou na hube rvou at jdou domu 🙂 jen ono uz to nejde. to je sranda co:) rikam to ponekolikate. Cesi sou prodazny narod. Lizou zadek tomu kdo je bude krmit, az zacne horet uvzadku rychle k rusum lizat zadek. to je srandy co. ja se u tohi smeju.

    66. marek napsal:

      Olavku Olavku,sice zkoušíš lízat prdel Němcům,ale oni o nějakou zapadlou Ukrajinu nemaji vůbec zájem-to je sranda co? 🙂 :-)Češi naštěstí nepotřebují nikomu nic lízat a důkazem toho je tisíce českých lidí známých v celém světě,nejen sportovců,ale i politiků,vynálezců,filmařů,stavařů,cestovatelů,badatelů a další a další.Je na UK někdo takový??? :_)

    67. Olaf aus Ukraine napsal:

      ja jen jeste musim dodat. olouvam se me komentare sou rozdelene. ted sem vecerel. proc je cesky narod prodazny? zidaci…

    68. marek napsal:

      jediný kdo zkoušel napadat Benešovy dekrety a byl z civilizované země tak byl alkoholik rakušan Jorg Haider,ale i on to byl jen populista a karierista a zkoušel si vybudovat na nacismu jen karieru.No všichni ví jak skončil-ožralý omotaný o sloup ve svém autě.Tak kluci ze Slovenska a Ukrajiny moc nepijte a nepruďte nebo vás pánbůh potrestá 🙂 🙂 🙂

    69. Olaf aus Ukraine napsal:

      doporucuji k precteni SLOVANO-ARIJSKE VEDY. Tam se toho clovek hodne dozvi o sobe, a i o vzniku Evropy. Podle meho nazoru, pravymi cehy sou Germani, Polaci a Ukrajinci. Zbytek sou zidi.
      Ano marku, Ukrajina toho dala Evrope hodne. ))) Stejne jako Germani))) Slava Ukrajine!!!

    70. Olaf aus Ukraine napsal:

      marku pana boha, to myslis banditu a lhare jidase? 😀 ja se omlouvam, ale nevim s kym mam tu cest si v tuhle pozdni veceni hodinu psat, ))

    71. Olaf aus Ukraine napsal:

      marku jen zidi preji rozumnemu zla. Zij v miru a lasce. Pan buh te ochranuj.)

    72. marek napsal:

      Olafe,žida žádného neznám tak nevím co komu přejí nebo nepřejí.Ale vím že Češi nejsou Germáni a ani Poláci a ani Ukrajinci,to jsou jen možná potomci keltů Germáni jsou Dánové,Němci,Maďaři a asi německy mluvící státy 🙂

    73. emanuel haag napsal:

      Marku,co to pises? Madari su nemci? Kde si bol ked ste mali dejepis? No vidim,s kym mam tu cest,a ty ateista ma ides poucat o viere a modleni? Aki ceski vedci po celom svete,nebut smiesni,kdo vo svete zviditelnuje cesko su akorat ceski turisti co podpalia prales v juznej amerike a turisti co v sandalach zdolavaju kopce nasich velhor. V tom ste sa vo svete zviditelnili.

    74. emanuel haag napsal:

      Minister financii uz ex Fischer a tisice inych,neojebavaj Marku

    75. emanuel haag napsal:

      Mare jednoho velikána , Járu Cimrmana 🙂

    76. marek napsal:

      lepší Jára Cimrman než Heinlain,Hitler,Tiso a Vlasov 🙂

    77. Olaf aus Ukraine napsal:

      no je to tak. Vetsina rozumnych lidi, co o sobe dali nejakym zpusobem znat, byli germanskeho puvodu :)) zde v cr.

    78. Olaf aus Ukraine napsal:

      no ono to je asi lepsi o svych predcich nic neznat, a delat ze sebe blbecka dneska. je to trend v cr. pak se divi ze maji zabrzdenou mladez, ktera lepe umi ubalit jointa nez si zavazat spravne kanicky. vy jste hadr narod. to je srandy co.

    79. Olaf aus Ukraine napsal:

      muzu zde napsat jak bude probihat mozna 3. svetova 🙂
      zacne opet okupaci Sudet, a pak cele cr. cesi vytahnou zaprasene rude vlajky, a v noci pres internet po skypu budou prosit rusy o pomoc. Rusove reknou cechum: „Vzdyt jste se na nas vysrali a cinkali si tam, mate to co ste chteli, sereme na vas ted mame problemy na jihu se zasranymi kavkazci“. Mezitim NATO vjede do polska, polaci to ani nepostrehnou, a kdyz pochopi co se deje si reknou, no a co stejne sme v EU a NATO tak co, a pripoji se k okupantum. V ruske televizi mezitim davaji balet, v radiu je slyset koncert cajkovskeho. Vojska NATO vjizdi na Ukrajinu, Ukrajinci vojaky obimaji a tleskaji jim. Ve vychodni ukrajine bude slyset par vystrelu, ale brzy vysrtrely zatichnou. Rusove si reknou, no a co, stejne Ukrajina nas nemela rada a porad se srala do EU. Az nemec bude pred Kurskem, povstanem!…Nemec je pred kurskem a diva se rusovi do oci, rus se pta:“tak co zacneme?“ nemec rekne „my ale stejne jako vzdy valku nevyhrajeme, serem nato a obejmou se. Rusko se pripoji k EU a vznikne jedna velka evropa. u zidu zacina panika, coze? jakto? proc neni valka? proc se nepozabijeli? co ted budeme delat? no a zidi za takove vznikle situace, museli opustit evropu a odjet v teply izrael. A cr prisla o Sudety, protoze rus neprijel, rus se totiz stal obcanem EU. 🙂 A v evrope zacal panovat mir a poradek, lide zapomeli na zlost a nenavist, vsichni byli obcany jedne krasne zeme, ktera se jmenovala Evropa:) a pohadky konec. 🙂

    80. Olaf aus Ukraine napsal:

      kapish? zid potrebuje valku aby mohl kocovat po evrope.

    81. emanuel haag napsal:

      Marku, ale mate- Gotvald,Benes,vynalezcov metanolu,Krejčíř,a vela dalsich,no ta fiktivna postavicka Járu,tak to je višnička na dortu 🙂 🙂 🙂

    82. Michal napsal:

      Marek ty články jsou od lidí přistěhovaných do německých oblastí po vyhlášení ČSR a jejich dětí.Státní úředníci,zaměstnanci…tudíš náplava.Takový český vlastenec v německých územích byla celkem provokace stejně tak by to bylo i v opačném případě.Vesměs ti lidé odešli dobrovolně a ani neměli v Sudetech kořeny.Tak se takový články neoháněj.

    83. marek napsal:

      Sudety byly vždy české a náplava tam byly právě němci!!!

    84. emanuel haag napsal:

      Marku ty si naplava v cechach,ked mas bolsevicke zmyslanie,mal by si ist domov na vychod,odkial ta bolsevicka luza pochadza.

    85. emanuel haag napsal:

      Sudety boli ,su a budu nemecke ,s tym nic cehuni nespravite

    86. marek napsal:

      teď si to napsal uplně přesně a těší mě tvá sebekritika Emanueli,na východ od moravy je to bolševická lůza:-) 🙂 a měla by odtud táhnout domu,tak šup šup sbal se,sbal si Olávka z Ukraíííny a vyražte za řeku Moravu dál na východ 🙂 🙂 Čechy Čechům.

    87. emanuel haag napsal:

      O tie cechy pomaly prichadzate,uz aj politiku vam musi riadit slovak,lebo nie ste schopni vladnut.

    88. marek napsal:

      :-)no ještě že ty slováky tady máme 🙂 :-),no myslim si že se cití být radši čechem a se slovenskem nechce mít nic společného-no asi ví proč:-) :-)když tady čtu jaké mají někteří slováci a ukrajinci smýšlení tak se mu vůbec nedivím 🙂

    89. admin napsal:

      Dobrý den, dodržujte prosím pravidla slušného chování! Tento web slouží k demokratické diskuzi a výměně názoru na dané téma. Komentáře obsahující vulgární slova a urážky zde nebudou tolerovány.

    90. emanuel haag napsal:

      S takym ako je Marek sa neda diskutovat demokraticky,nik tu neuraza,len konstatujeme aky kdo je,hold,niekdo je bolsevik aniekdo vlasovec,mna to osobne neuraza. 🙂

    91. marek napsal:

      přečti si Emanueli všechny své starší příspěvky a jedinný jsi právě ty a ukrajinský Olafek kdo se vulgarně projevuje a neumí diskutovat slušně.
      Marek Jedlička

    92. emanuel haag napsal:

      Konecne si sa dokazal predstavit Jedlička,ty si tak isto precitaj pretoze ty urazas tak isto ako my. No mneto zily netrha. Zrazu je z teba ceske neviniatko,ja nic,ja muzikant,,chod sa vycpat Marečku,teraz si ukazal tu cesku naturu.

    93. marek napsal:

      Pokud by jsi četl celé přispěvky věděl by jsi že jsem se již představoval celým jménem a ani v jednom přispěvku není psané vulgární ani sprosté slovo narozdíl od tebe ty náturo 🙂 Ale uklidním tě ani mě tvé vulgarity neuráží a žíly netrhá.My Češi to dokážeme prostě jen přejít a tupce prostě přehlížet a ignorovat :-).Ale k tématu:je mi líto těch němců co byli odsunuti a nezasloužili si to,ikdyž jich bylo mnohokrát méně než těch co byli po právu odsunuti za svou loajalitu k třetí říši a k uctívání Hitlera a toho co nacismus prováděl,chci věřit že možná mnozí nevěděli o šílených zvěrstev jednotek SS a SA a o věcech v koncetračních táborech,ale možná se mýlím a nejen že to věděli ale i ty masakry vehementně podporovali a radovali se z likvidace všeho neárijského.Když vidím ale stovky a stovky filmových záběrů co si němci dělali ze svých zvěrstev a likvidací jiných národností pochybuji že by byli němci žijící v Čechách jiní než ti z Německa.Kdo ví……..

    94. cz kat napsal:

      Marku dobře jsi to napsal.Nacistické názory je třěba přehlížet ze sudetské rozhledny

    95. Schoberlovci napsal:

      … po shlédnutí vaší diskuse, lze jen konstatovat, že takto nějak to vždy začíná. Fašisti, bolševici, Srbové, křesťané, islamisté a pak se to začne řezat. Především jsme lidé a jen málokdo zná své skutečné předky. Kdo se ohání arijstvím, jeho pradědek je žid, kdo češstvím, jeho prabába je z ukrajiny, jděte už s tím do prdele!!! Byl jsem na vojně s Maďarama, Slovákama, cikánem, pocházím z německé rodiny po otci, české po matce. Jeden děda bojoval za wehrmacht, druhý byl v Norimberku na nucených pracích a nemám s nikým a s ničím sebemenší problém. Vždyť ty vaše názory jsou stejný paskvily jako těch, co za ta zvěrstva mohou. Užívejte si života a blbce nechte blbcema. Emoce strhli vždy neřády, ale spousta slušných lidí k tomu byla donucena. Někdo tím, že byl Němec, někdo chtěl dostat jen dítě na školu. Zameťme si před vlastním prahem.

    96. GardistaMl. napsal:

      olavku, tak vašs slavná ukrajinská armáda přebýhá k ruskému bratrovi, co se deje?

    97. emanuel haag napsal:

      A cudujes sa? Eu je v prdeli,s rusakama sa budu mat ovela lepsie, eu by ich len vyyuzila ako nas a cechov,

    98. studnič napsal:

      Sudetští Němci tvořili polovinu personálu Gestapa
      „Nejen v roce 1938, kdy republiku pomáhali rozbít, ale i za války, kdy polovinu personálu úřadoven Gestapa na území Protektorátu tvořili právě sudetští Němci, se celá řada z nich opravdu podílela na největších zvěrstvech, jako třeba povraždění lidických dětí. Hlavní personou, která to měla na starosti, byl sudetský Němec, drogista ze Šumperka,“

    99. studnič napsal:

      Česká televize lže a účelově manipuluje s fakty
      Spousta médií podle něho kolem případu rozvíjí až šílenou hysterii ve prospěch Německa a sudetských Němců. „Jsem naprosto konsternován činností České televize. Považuji za naprosto neskutečnou věc odvysílat dokument Zabíjení po česku, ve kterém jsou účelově sestříhány záběry, kde je popraveno několik lidí německé národnosti v civilním oblečení příslušníky Rudé armády v reakci na zákeřné zavraždění sovětských vojáků německým sniperem po uzavření příměří. A v tomto dokumentu je jasně podsouváno, že to spáchali Češi!“

    100. Michal napsal:

      A kolik Čechů bylo u gestapa a pozdeji StB.To vám nevadí?

    101. emanuel haag napsal:

      Pod Lidice ste sa podpisali sami ,zbytocny atentat,len sa česky odboj chcel zviditelnit a nezalezalo im na tom,aka bude odozva,velmi dobre vedeli,,jak gestapo budej postupovat,na lidickych ludoch im pramalo zalezalo,ba spiš im to hralo do karet .

    102. masl napsal:

      Někteří lidé sou jak malé děti.Pořád věří že Hitler chtěl pro němce novej životní prostor.CHACHACHA.A proč potom zastavil Romela u Dankerku? Proč honil Guderiana po ukrajině a na Moskvuho poslal,až když mu došel benzin?A proč poslal na Stalingrad svího nejhoršího velitele pauluse a ještě ktomu bez tanků?No a když bylo Německu nejhůř,předal velení Himlerovi,kterej uměl akorát vraždit bezbrané civilisty-PROČ???Lidice nechal vypálit a vyvraždit,jenom proto,aby svět konečně pochopil,co sou němci zač a začal je konečně vybíjet ve velkým. Jen tak mimochodem,Heydrich naplánoval a zařídil vybíjení ukrajiny,naplánoval ale už nestich zařídit vybíjení čech a moravy,A jako další úkol bylo naplánovat a zařídit vyvraždění francie.Věčná škoda ,že ho neoddělali už na ukrajině.

    103. marek napsal:

      Tak pod Lidice jsme se podepsali sami??????????????Heydrich opravdu plánoval likvidaci slovanských ras a jediné řešení bylo jeho odstranění-i sami němci mnohdy věděli co mezi sebou mají za neskutečné zrůdy a myslím si že mnohým se likvidací Heydricha ulevilo-proč by jinak nepodnikali i tolik atentátů na samotného Hitlera.Tak si vlastně sudeťáci můžou sami za to že byly vystěhováni-když mávali pravicí a vítali skopčáky,udávali české vlastence a lidi co poslouchali rozhlas,udávali lidi co pomáhali odboji a dávali dost důrazně najevo svou nadřazenost vůči nám čechům když měli za zády svého vůdce s armádou vrahů SS a SA.

    104. emanuel haag napsal:

      Ty bolševik,uz nepot kraviny ,aki vlastenci,zalezení boli az do konca vojny v sklepoch,vyliezli az amici a ruska banda boli pred Prahou a Plznou,potom sa stali vlastenci. 🙂

    105. marek napsal:

      překvapuje mě že vůbec víš kdo nás od té nacistické lůzy osvobodil :-),no hlavně tví předci byli právě zalezlí v těch sklepech-od ukradení sudet v roce 1938 se Slováci hrdě hlásili k nacismu a fašismu a ikdyž neuměli vůbec nic a vše za ně dělali Češi byli to hrdí nacisti až do doby kdy Rusové už byli za hranicema-pak najednou změna a šli proti svým nacistickým mesenášům v SNP v srpnu 1944.Tak to jsou Slovenští vlastenci 🙂 🙂 :-),ale neboj nebyly jste v tom sami-Maďaři,Jugoslávci,Řekové,Finové,Italové,Španělé,Ukrajinci to byli také převlékači kabátů a na konci války mohutně bojovali proti náckům:-)Češi bojovali proti nim již od začátku války,nejen odbojem ale i v RAF v Anglii. 🙂

    106. emanuel haag napsal:

      Vsak ste sa im za to chudakom aj odplatili,naplnili ste s nimi Jachymov. Moji predkovia bojovali proti bolsevikom po boku nemeckej armady az do konca,uz som tu spominalze bojovali po boku Vlasova a som na nich hrdyy.

    107. Lukorys napsal:

      Dobrý den všem.
      Náhodou jsem se dostal na tyto komentáře. Vskutku velmi zajímavé.
      Je mi opravdu upřímně líto všech lidí kteří si prožili neradostná období.
      Ať je to odsunutý němec nebo čech. Sám si neumím ani představit jak bych se zachoval já sám v obdobné situaci. Co bych musel obětovat či co bych musel provést abych zachránil svou rodinu.
      Olaf aus Ukraine, je pravdou že Ukrajina má bohatou minulost a kulturu.
      Ale jak si s tímto dědictvím Ukrajina naložila? Co nám všem Ty, jako dědic těchto kulturních vymožeností chceš vlastně říct? Každý rozumný člověk má obavy co se bude dít dál v Tvé zemi. Jak je možné že národ co má takovou minulost jak se chvástáš ,dopustí to že inteligence národa zde pracuje v podřadných profesích, že jako národ jste si umožnili rozklad své země?
      Měli byste být asi chytřejší. Když se oháníš tou bohatou historii.
      Myslím si že lidé by se měli ponaučit z chyb svých předků. Osvobodit se od těchto hloupých předsudků. Dnešek nám poskytuje díky technologiim kontakt s celým světem. Sedím v obýváku a přečtu si historii země která mě zrovna napadne. Mám přístup k informacím ale spousta lidí zde to jen zneužívá k tomu aby se zde mohli ,,blýsknout,, jak jsou chytří a jací jsou znalci historie. Ale přitom vedou přesně Ty hloupé kecy které měli naši předci
      a když se takových pardon hlupáků sejde více, zvolí si hlupáka a celá skupina páchá hlouposti ,zlodějiny a válečné zvěrstva.
      Co třeba emanuel haag, nebo marek? Jak byste se zachovali Vy kdybyste viděli jak Vám tlučou otce , matku, bratra nebo sestru .Když by Vás někdo vyhnal z Vašeho domova. Každý je chytrý a znalec. Udělujete zde rady a předvádíte rádoby znalosti z historie bohužel někdy docela povrchně.
      Je jedno jestli to byli němci nebo češi. Obdivuji jak to Ti lidé zvládli.
      Myslím si, že lidé jsou prostě od přírody naprogramovaní k tomu aby se mezi sebou požírali. Strach a násilí ovládá lidstvo od prvopočátku. Jen je to pokaždé jinou formou. A my všichni se na tom podílíme, každý člověk jinak.
      Někdo se podílí přímo ,a někdo jen tím že o tom ví a z nějakého důvodu nezakročí , třeba strach nebo lhostejnost.
      Nechci zde nikoho urážet nebo se někomu vysmívat, to opravdu ne.
      Jen si myslím že zrovna na tomto serveru , bychom měli naslouchat těm co to zažili a vzít si z toho ponaučení. Hluboce smékám před lidmi co zažili tu tyranii ,bezmoc. Mě zajímá pravda o této době rád bych věděl více abych mohl pochopit všechny strany. Víte, slyšel jsem osobně vyprávění vojáka SS,
      vyprávění opravdového komunisti který věřil že dělá dobrou věc. Vyprávění vychcaného komunisti a estébáka. I člověka který utekl z pracovního tábora v německu. Vyprávění babičky která byla totálně nasazená na práci v německu a jak říkala , bylo to její nejhezčí období v životě. Člověka který byl v komunistickém lágru na pár let jen proto že byl chytrý a pracovitý.
      Všichni tito lidé měli rodiny a snažili se aby děti neměli život jako oni.
      Děkuji za možnost se zde také projevit. Mějte se všichni fajn.
      P.S. Ale je pravdou že se tu i docela dobře pobavím nad výměnou názorů.

    108. Michal napsal:

      Lukorys to hezky napsal.Palec nahoru.

    109. emanuel haag napsal:

      Jo,napsal to snad hesky,no ja na rozdiel od neho som zverstvo pachane inym prezil,tak viem,co vravim,stratil som zenu rukou vrahov. Viem sa vzit do nevinnych obcanov nemeckej narodnosti,ktori tak isto cakali na konec vojny,ale necakali uz po vojne take zverstva ake česi na nich pachali.

    110. Olaf aus Ukraine napsal:

      Češi napáchali po roce 1945 na německém obyvatelstvu spoustu nenávisti, vražd, ukradeného majetku a osobních tragedii!
      Němci oblast Sudet uržovali a šlechtili, naopak nastěhování pologramotní češi ji devastovali, drancovali a neudržovali.
      Jednou budou Benešovi dekrety prolomeny a majetek se vráti lidem kteří ho budovali svou pílí a srdcem!

    111. masl napsal:

      když to tu tak čtu,o jaké válce to tu všichni mluví?Češi byli přeci přinuceni vzát se třetiny svého území,aby žádná válka nebyla.Pro čechy válka oficiálně skončila 30.září 1938. A tudíž všechno,co se stalo v čechách od 1.října 38 se stalo po válce. Třaba to pobíjení zadních vojů spořádaně odcházející československé armády v Č.Krumlově.Proč ,a za co?Ti kluci měli flinty bez patron a nenechávali za sebou spálenou zem,jako to dělali němci při ústupu.A proč to hromadné zatýkání od 15.března 1939? K tomu taky přeci nebyl důvod,bylo přeci po válce.Na co deportace do koncentráků,nač ty hromadné popravy za nějakýho Heydricha,co ten měl co v čecháh někoho popravovat? Vždyť bylo po válce!!!Můžem si za Lidice?Jářku,proč ne.Němci si zas můžou za vyhnání a excesy s tim spojené. Nikdo je vraždit čechy nenutil. A ať si sami spočítají,kolik by jich zbylo,kdyby byli češi stejní lidumilové jako němci a za každýho zabitýho čecha zabili 5000 němců,jako to udělali němci za toho jejich Heydricha.TAKY PO VÁLCE!!!!

    112. marek napsal:

      Masl-přesně tak a moc dobře napsané!!!Zrovna teď běží na jedničce film Lidice a to je nepředstavitelné zvěrstvo co náckové dělali a je to jen slaboučký odvar co prováděli celé Evropě.To odsunutí kdy sice museli z čech,ale všichni a spolu,žádné vraždění dětí a jiné kraviny co tu někteří píší,pár němčourů dostalo co si zasloužilo.Němci nikdy nezažili to jak trpěla drtivá většina Evropy,ty vraždy,utrapy,genocidu a ponížení,už od Moskvy kdy je sověti hnali pálili,ničili a vraždili a zanechávali takové utrpení že odsun byl jen slaboučký čajíček!!!Nezastávám se těch převlíkačů kabátů a kolaborantů,jen chci říct,že Němci byli ti kdo hodili kamenem a vrátilo se jim to jako bumerang.

    113. masl napsal:

      pane Emanuel,chceta vědět,co sou ti vaši ubozí sudeťáci vlstně zač? Zajeďte si na Volarsko do jižních čech.Přímo ve Volarech leží 40 ženskejch z pochodu smrti.Žádné zlodějky,vrahounky nebo teroristky,vobičejný ženský,který němci bezdůvodně zavřeli do koncentráku a na konci té vaší války je ti vaši nevinní sudeťáci utloukli. Pro nic a za nic.Přehazovali si ty zubožené a k smrti vyhladovělé kostry jako horkej brambor a přitom je mlátili,jako kdybi zrovna oni mohli za tu prohranou válku.Ke stovce je jich na tom volarsku zahrabáno. Za co a proč??? Nikomu nic špatnýho neudělali.Byli to jen židovky.Další mrtví sou na Kaplicku,konec dubna 45. A zase je mají na svědomí ti vaši sudeťáčkové.

    114. marek napsal:

      jediné co by se mělo vracet Olávku je-pár tupounů zpátky na Slovensko a Ukrajinu 🙂 🙂

    115. emanuel haag napsal:

      Marecku,ubohej estebacku,dame scuka v Hradci,tam si to muzem řict,kdo kam pude,jak mas odvahu.

    116. Olaf aus Ukraine napsal:

      Omg. Marecku ty ubohej cechacku. Podivejme se na to takhle. Pan Posselt vcera rekl, ze benesovy dekrety patri na smetiste dejin. Tim vlastne kopl cesko do rite, a ma na to pravo. Tady u nas v Usti uz vlastne nic cechum nepatri, pred rokem nejakej Nemec koupil Chemicku-Setuza, coz bylo uz poslednim co vlaste cechum tady patrilo;) Vraci se vse zpet;) Zustala cechackum jen Praha, ktera ale uz ted vam ani nepatri;) Proste priznejte to, vy nejste narodem, vy si nezaslouzite byt v EU! Vy patrite mimo EU, proto jste smetistem EU;) a nikdo s vami nepocita;(

    117. Olaf aus Ukraine napsal:

      Ted uz v nezbyva nic jineho nez mi lizat muj rusky zadek;) tak prosim, zacnete;) cekam!:-)

    118. Olaf aus Ukraine napsal:

      Cechacci celou svou existenci lizali zadek svym susedum! A takova bude i budoucnost;) Bohuzel! Ja se tady kazdopadne mam fajn. Mam ceskou pritelkyni, a kzdy vecer ji v posteli davam co proto;) Sem Ukrajinsky kanec, zakerny;)

    119. emanuel haag napsal:

      Olafe,krot se,to sem nepatri

    120. Olaf aus Ukraine napsal:

      Patri. Tenhle web je o oblasti, ktera patri Nemecku! Takze, kazdy cechacek, ktery tady neco pise, je pro mehhadrem

    121. masl napsal:

      S některejma lidma je skutečně zbytečný diskutovat.Klidně si věřte těm svejm rasistickejm nacistickejm báchorkám,ubližujete tim akorát těm skutečně slušnejm němcům.Nějakýmu Posseltovi na nich vůbec nezáleží,akorát se nechá oslavovat od ožralejch přiblblů a na slušný lidi kašle. V sobotu hostí dobrovolný hasiči z Jámy malé hasiče z německa.Jejich omladina pak pojede v létě do němec.Z těch je třeba si brát příklad.Tyhle neonacistický kydy tady nic neřeší a ničemu nepomůžou.

    122. Olaf aus Ukraine napsal:

      Omg. Masl mi normalne ocistil auru! Tj tak mile, ze budete neco spolu s nami hasit…ale zase cechacek tu mele o nejakych fasounech, to je tak stupidni.

    123. Lukorys napsal:

      Olaf aus Ukraine Ty jsi opravdu asi blázen viď.
      Čímpak se asi živíš že máš takový přehled kdo si kde kupuje majetek a co komu patří či bude patřit.Já jsem čech a patří mě v německu hotel a autoservis a nikdo tam se tomu nediví , Evropa je v pohybu probuď se konečně.
      Nikoho to nezajímá ,historie je dobrá abychom se z ní poučili. Německo zaplatilo za to co si rozpoutalo. Kolektivní vinna. Bohužel někoho to smetlo
      To se na světě stává ale musí se jít dál. Mám spoustu známých kteří podnikají v cizí zemi. To je dnešek prober se. Nic prolomeno nebude a vracet se taky nic nebude. To jen Ty a pár Tobě podobných byste chtěli brát a krást. Takže radši si udělej nějaký ten přesčas a máš pár korun navíc a nebuď hořkej. A jeden dotaz co jsi prosím Tě za směs? Ukrajinec nebo teda Rus. Nějak to nechápu. A jak píšeš že jsi kanec atd. Tak můj táta měl takovou teorii. blb se bojí vyhynuti tak se snaží množit . A Ty jsi zřejmě ta slepá větev evoluce. Já vydělávám peníze přesně na takových blbech jako jsi Ty. Je to jednoduché víš. Tak skoč si zase Ty kanče na svoji přítelkyni. Natáhni si budík a ráno si nezapomeň lopatu a mazej na stavbu.
      Ať si může třeba němec koupit kvalitní stavbu nebo někdo jinej. A poznámka o lízaní prdelí se Ti taky moc nepovedla ,to jsou opravdu řeči nevídaný. Je poznat že jsi opravdu hloupý člověk který neví o historii a politice nic. No to je asi vše tak hlavně si nezapomeň natáhnout toho budíka.A až Ti bude zase bidně ze svého života. Napiš nám sem zase něco duchaplného . Ať se pobavím .

    124. marek napsal:

      Lukorys,palec nahoru :-).Svatá pravda.

    125. emanuel haag napsal:

      Jasne ,pravda tam je ,prehnal to olaf,no tebe Marecku pomastil brucho, vedel som,ze sa ozves.

    126. Michal napsal:

      Jo ten Marek je jasnej:-)

    127. Olaf aus Ukraine napsal:

      Hahaha lukoprysk je to moc pekne, jak tu pises, ze si navrcholu, jesli je to ovsem pravda. Kdo jsem, ze muzu psat co kde komu tady v sudetech patri? Ja sem ten, kdo tuhle cast dejin studoval. A bohuzel v ceskych skolach se o tom nemluvi pravda, jelikoz je to bolestive tema pro cechy. Ale ja vim, kde pichnout;) V Sudetech vam tu nic nepatri, a vy to vite, patri to tu Nemcum! Nejdrive se musi vratit ty majetky co jste s bolseviki ukradli. Uzemi Sudet jako takove nam nemusite vracet, ono je i tak nase. Jedine s cim muzu souhlasit je, ze Evropa se hybe, a je to krasne:-) Ukrajina je dukazem. Brzy i Rusko se pripoji, vzdyt je to taky Evropa. Evropa bude brzy jednotna.

    128. Olaf aus Ukraine napsal:

      Rozdelena Evropa na vychod a zapad hraje do karet prebihavajicim, jako jsou cechacci:-) srbove apod. A ja nechapu co s prehnal, ze zde pisu o sexu? Ze si to s pritelkyni rozdavame?:D dneska jsem koupil jahody. Bude romanticka noc. Vsem pozdrav komunistickej! Teplousi!

    129. emanuel haag napsal:

      Olafe,to si uz prehnal,to snad nemyslis vazne s tym vychodom do eu. 🙂

    130. emanuel haag napsal:

      Olaf,kroť sa,taketo uražky sa tu vobec nehodia,mal som Ta za rozumnejsieho,no hold,asi ta lopata ti patri.

    131. lukorys napsal:

      ha ha ha ahoj Olafe
      Jsi hloupý,stale nás o tom přesvědčuješ.To co Ty tady prezentuješ je ukázka všeho co pripisujes jiným.Když jsou češi špatní proč využíváš pohostinost čechů?Ty pseudohistoriku,píšeš o vladnutí .Co já vím tak když jste budovali své země pozvali jste si seveřany aby drželi pořádek.Je to smutný ale Tvůj národ nepoznal nikdy svobodu,proto se historie až dodnes vyvíjí ve váš neprospěch.Což Ti ale nepřeju ani jiným.Svoboda je vzácná věc a všichni bychom ji měli ctít a vážit si ji.
      Chápu že mají lidé rozdílné názory ,to respektovat jde.mohl jsi skončit pouze jako člověk co má jiný názor. Ale bohužel jen ukazuješ svůj pokřivený charakter a svůj nicotný život.Přeji Ti abys ses mohl zbavit předsudků a sám sebe osvobodil poznáním. Fandím svobodě a lidem co chápou svět. Srovnej se Olafe a zkus se stát Evropanem.

    132. emanuel haag napsal:

      Vidim,ze Olafov komentar ,,urážka českeho národa ,, je vymyzyny,co je správne.

    133. Curt napsal:

      Ano Evropa bude brzy jednotna. Sudetska oblast vzdy patrila a patrit bude Nemcum. Cesi nemaji svoji historii, ti kteri alespon trochu studovali tak to vedi;)

    134. Olaf aus Ukraine napsal:

      Ja jen napisu k lukopryskovi. Napsal si mi, ze sem zde mohl zustat jako clovek, ktery ma jiny nazor puze. Jenomze historie se nepta na nekoho nazory, ale bud je to pravda nebo lez, budto nekdo mluvi pravdu, nebo nekdo lze.

    135. Olaf aus Ukraine napsal:

      A lharem jsi tady ty lukoprisku. Za celou tu dobu, jsi mi nic nenapsal rozumneho. Jenom a pouze se tu necim chvastas coz mluvi o tvem tipicicky ceskemu zavistivemu lzivemu egu. No a ten haag ze slovenska se musi bavit utoho a obcas prikivuje na absolutny nesmysly, hlavne aby tu ze svymi prispevky nezustal nasamote. Marecka uz sem davno odepsal, a na jeho komentare odpovidat nebudu.

    136. Olaf aus Ukraine napsal:

      Takova je historie. Ten kdo ji studoval alespon trochu tak vi, ze cesi svoji historii nemaji. Preji Nemcum, atsi vrati zpet co jim patri. A tak bude lepsi i pro cr. Protoze tak budou ty vztahy lepsi. Zjistil jsem, ze admini teto stranky jsou llhari. Prijde si podivat na nemecke stranky o Sudetech;) tam se pise pravda. Nemate svoji historii, proto lzete. A tecka.

    137. emanuel haag napsal:

      Olafe,nikomu tu neprikivujem,co sa tyka sudet ako takych . Ani neschvalujem ich brutalitu pachanu na sudetskych nemcoch. No urazat národ odsudzujem a co sa tyka historie ceskeho naroda,Olaf,pravdu nemas,histiria tam je a to dost bohata,tu im vziat nik nemoze.

    138. Olaf aus Ukraine napsal:

      Ze ja urazim cechacky? A kde si ty cechacky prosimte videl? 🙂 Tady tj samej izrael, nemec, polak, ukrajinec, rus, chorvat nebo srb…a ted jeste vietnamec a cigan se tady rozmnozil dost. No to tady bude dobudoucna dobrej cech. A uz ho vidim, jak stoji na hore, pokuruje travicku, ma sikmy oci, takovej tmavej, s zidovskou cepickou a neco lamanou cestinou s vychodnim prizvukem hulaka na nemecke turisty;) To tady bude zabavny. No a uz se to vlastne i deje. Uz sem jich par zahledl. Ja jim rikam novocesi – ceska budoucnost. Ale tak co si budeme namlouvat. Ta evropska smes jeste byla dobra. Ted jsem zvedavej jak se to zacne misit s asiaty. To budou nanocesi.

    139. Olaf aus Ukraine napsal:

      Ukaz mi alespon jednoho praveho cecha ze zeme koruny ceske, hned ho beu do zkumavky!

    140. marek napsal:

      Ahoj Oláfku,tak po chvíli odmlce jsem se přišel kouknout na mé oblíbené diskusní stránky a nestačím se divit.Pořád samé plky a plky a je pravda že jedni z nás mají názor na danou věc takový a druzí zase jiný,to je v pořádku.Jen u tebe je to jako by ti někdo rozdupal na písku bábovičky a ty by jsi za to nejradši vraždil,nebo zakázal pískoviště :-)Další věc je to s tvým sexuálním životem-nyní celé čechy ví jaký jsi „ukrajinský kanec“no nevím,to spíše připadá do jiných diskusí.Ale možná právě proto si našla tvá přítelkyně právě tebe-promiň nic proti tobě a už vůbec tě nechci urážet,jen mě napadlo že český holky mají rády veliký ko..ty a ty jsi jsi asi ohromil 🙂

    141. emanuel haag napsal:

      Ja poznam dost cechov,myslim tych pravych a tych,co pochadzaju z nemeckoceskych rodin. Co sa tyka ciganov,aziatov,muslimov a inej lúzy,v cechach sa dobre tuneluje,krade a obchoduje s drogami,tak ich je tam dost,krestanstvo im nic nevravi,su vecsina ateisti,ako komunisti,takze tej spodine sa u nich viac dari,ako vinych statoch. Ked im to zacne pr3rastat cez hlavu,sa spametaju,no bude uz neskoro,islam sa chysta na europua Praha je pre nich lakadlo. Uvidime casom,jak sa k tomu postavia.

    142. marek napsal:

      tak opět s tebou musím Emanueli souhlasit-v tomto příspěvku máš pravdu.Jsme ve většině případů ateisti a vesměs jsme nevěřící,snad krom Moravy kde se v boha věří o něco víc než tady v čechách a musim i já přiznat že i já sic moravák tak jsem nevěřící a věřím jen v sám sebe a ne v boha.Další věc co se stotožňuji je nebezpečí islámu a jeho přívrženců-je to semeniště terorismu a násilí a je to hrozba pro celou Evropu-no ve Francii,Dánsku i v Německu už mají špatné zkušenosti s arabáčema 🙁

    143. Olaf aus Ukraine napsal:

      No jo marecku. Ty uz nikdy jiny nebudes, jestli jsi zid. Bohuzel. To my evropani muzem byt kymkoliv, treba nemcem, francouzem, italem, ukrajincem nebo finem. A vy zidi, bohuzel, vzdy budete zidi! A to ja vas mamrad, ale nechapu proc neslavite Vanoce. Naplno. Proto jste pro me podivini!

    144. Olaf aus Ukraine napsal:

      Haha. Jak mi tady psal nekdo, jo ten maasl:-) o te hasicske akci s nemeckymi studenty. Tak tady to mate:
      Dnes krátce před půl druhou v noci volal na tísňovou linku pracovník depa kolejových vozidel na Praze 9, který viděl skupinku mladíků stříkat hasicími přístroji po odstavených vlakových soupravách v Malletově ulici. Jako první, za pouhé čtyři minuty, dorazila do pražských Vysočan hlídka z pohotovostní motorizované jednotky, další policisté pak byli na místě behem chvilky.
      Tady tj cele: http://www.prazskypatriot.cz/mezinarodni-ostuda-nemecti-studenti-vzali-v-noci-hasicaky-a-vyrazili-do-vlakoveho-depa/

      Buhaha a jak se tim tady masl chlubil, primo tipicky hezky cesky zadek nemcum lizal.

    145. student napsal:

      Je paradox, že do Čechů se tu naváží Slovák:

      hele…Emane – nemáte vy (co se druhý svtový války týká) víc másla na hlavě, že se tu navážíš co Čechů?

      a Ukrajinec:

      Olafe – Ty buď rád, že můžeš mlejt ty svý hlouposti v ČR, když vám doma hoří koudel upr**le, co? Mimo jiné – momentálně tu jako hrdý Ukrajinec působíš trošku za blbce, když se de facto ukazuje, že Ukrajina je Rusko, nebo ne?

    146. emanuel haag napsal:

      Studente,asi toho vis malo,co se delo na Sudetach po valce,ake zverstva pachali na nemcich,kteri ani nemali s Hitlerem do činení. Maslo nemam,jsem povojnove ditko,no obyvam sudetskou zem a znam nazor lidi nemecke narodnosti,kteri tady zustali z miseneho manzelstvi. Moravakov mam rad,no nemam rad lidi,kteri se msti za neco,nekomu,kdo za to nemuze,takoví lidi jsou u mne hovada,kteri si nezaslouzi mit o nich dobrou zminku.

    147. Marek napsal:

      Každá příčina má svůj následek! Je potřeba otevřít oči a svou vinu nezakrývat vinou druhých. Už vůbec nevystupovat jako hlavní poškozený! Ačkoliv je spousta poválečných a zbytečných činů trestuhodná, je potřeba se na to podívat od začátku. Německé zklamání a často i nenávist vůči Čechům, byla známa již po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie. Nevznikla totiž žádná Deutsch-Böhmen, jak si Němci přáli, ale Čsl. stát.
      Před 2. sv. válkou a během ní zneužil A. Hitler sudetské Němce pro své plány.
      Ti asi neměli velký výběr, pokud chtěli mít klid a zůstat doma…
      Ale mnozí si násilné připojení k DR přála, souhlasila a podílela se na úmyslném podlomení čsl. státu. Přijali občanství Deutsches Reich, což byla dle tehdejšího čsl. zákona, vlastizrada. A za vlastizradu byl např. i trest smrti. Češi byli poté ze Sudet násilně vyhnáni bez toho, aniž by si mohli odvézt svůj vlastní majetek. O tom, kolik zemřelo policistů, vojáků a lidí řáděním Freikorps atd. se nebudu rozepisovat.
      Následné zabrání zbytku republiky v r. 1939 vyvolalo pochopitelně řadu nesouhlasu a nenávisti. Komu by se líbila invaze jiného státu a páchání násilí? Proto mnozí neskrývali svou nenávist. Měli na to právo. Mnoho tisíc Čechů bylo bezdůvodně zavražděno fašistickým fanatismem. Občané čsl. státu měli vždy právo se postavit proti německé okupaci, i když to mělo potom děsivé následky, které jdou ovšem na účet Němců. Obrana své vlasti je vždy oprávněná, nikoliv msta a její potlačení okupantem! Tím se nenávist ještě více stupňovala. Toto vše se událo během několika málo let.
      Dokážu si představit psychický stav lidí, kteří ztratili okupací a válkou nesmyslně své blízké. Následné vyřizování účtů s jednotlivci z řad Němců, kteří se třeba i nepřímo na tom podíleli se dá i pochopit. Po tom všem se nemůže očekávat něco, co německé strany nebylo dodržováno. Ano, i já odsuzuji zbytečné vraždy bezbranných lidí po skončení války. A toto bych spravedlivě trestal. Ale emoce, a psychika lidé dělá své. Nemuselo se nic z toho stát. A pokud se tak stalo je potřeba se podívat pravdě do očí a nevidět jen ten následek, ale i příčinu.
      I v Německu, po válce, byli bohužel sudetští Němci považováni za jedny z původců války a dávali jim to občané Německa i najevo! /OST/.
      a dávali jim to i patřičně najevo!

    148. emanuel haag napsal:

      Marku,neschvalujem fasizmus,no co sa dialo po 8.maji /kvĕten/,byl zas česky a komunisticky fasizmus. Kolko nevinnych obcanov nemeckej narodnosti po vojne sa povrazdilo,kolko ceskych vojakov,hrdinov,co oslobodzovali europu od fasizmu ste zlikvidovali v uranovych doloch,kolko pamiatok ste zdevastovali po 45 az do 89 roku. To ty ale nevidis,mohol by som sa rozpisat ako ty,no nema to vyznam,vidis len svoju pravdu. Vyhnali str si mozgy z republiky a tak dopadli sudety,co bolo centrum polnohospodarstva a ekonomiky,vsetko ste znicili.

    149. GardistaMl. napsal:

      😀 😀 😀 😀 😀 😀

      Ale oni si to zasloužili 😀 😀 😀 😀

    150. emanuel haag napsal:

      Ozval sa tu primitív,.nejaky cesky gardista,hanbi sa za svoje ceske meno. Asi ho budem volat koko.ko. Nic ineho si nezasluži.

    151. Marek napsal:

      Bydlím v Sudetech a mám zde několik německých přátel. Jsou to potomci původních obyvatel, kteří zde museli zůstat pro zachování výroby ve fabrikách apod. Mám přátele i v Německu. Minulost se snažíme nerozebírat. Přesto víme, co a jak se stalo… V r. 1945 byl odsun něm. obyvatelstva hektický, mělo se trochu počkat a mezi lidmi rozlišovat. Souhlasím, že se odsunem německého obyvatelstva ze Sudet změnil ráz krajiny, architektura, zvyklosti, atd. Spousta míst úplně zanikla. Zde, kde bydlím, se přistěhovalo v r. 1945 především mnoho Slováků a Rumunů, ale i Čechů, kteří vlastně nic neměli a přijeli sem pouze se 2 kufry. Někteří sem přijeli rozkrádat opuštěný majetek a přecházeli z jednoho domu na druhý. Pro mnohé to byla jedinečná šance, jak získat vlastní dům, nebo statek s polnostmi. V podstatě velmi levně. Jen, aby se to někým obsadilo. Tím začala přeměna všeho kolem. Lidé si s sebou přivezli i různé zvyklosti a styl života, který sem nikdy nepatřil. Nové generace by měli pracovat na tom, aby se minulost již neopakovala. Pokud to bude možné. Neustálé obviňování se stává nekonečným bojem…

    152. masl napsal:

      Letos sme si připoměli 75 let od zákeřného přepadení Polska němci.Zajímalo by mě,kdy už i poslední němec pochopí,že právě tohle byl jeden z mnoha důvodů,proč museli němci odejít z polska a čech.Nějakej Beneš by si moh psát dekrety,jak by chtěl,nebejt německé krvežíznivé bestiální zvrácenosti,nikdo by Benešovi vyhnat němce nedovolil.Bohužel,němci nedali světu jedinej důvod,proč by měli v čechách a polsku zůstat.Nedřív lži,jak jim v čechách ubližujou a že sudety sou jejich poslední územní požadavek,pak zaberou zytek čech a moravy a rozjedou zde bezuzdné vybíjení a zotročování mistního obyvatelstva,seberou tady zbraně za bůhvíkolik miliard,které dodnes nezaplatili a stěmadle zbraněma pak vraždí a drancujou Evropu.A lžou pořád!! Ve 45.roce žádní slušní a tudíž nevinní němci nemohli existovat,protože ti šli do likvidace jako první ještě před židama.V sudetech je vyvraždili nebo umučili v koncentrácích do vánoc 38.Taky je zajímavej jejich pohled na sprvedlnost.Obviňovat šmahem všechny čechy z važdění čechů je tady ůplně normální,ale uplatňovat kolektivní vinu na němcích už je donebevolající nespravedlnost.Ti špatní němci šli za Hitlerem kvůli podílu z kořisti a ty slušné němce uklízeli z cesty dost odstrašujícím spůsobem,zatímco většina čechú na nějaké vyhánění němců neměla čas,protože právě díky němcům byl docela dost problém sehnat základní životní potřeby,protože nemci většinu v evropě ukadli.Skutečně je velice úsměvná představa,jak třeba pražáci,strakoničáci nebo kolíňáci všeho nechají,opustí svoje města a vesnice a vrhnou se na zabíjení němců. My víme že se děli hrozné a nespravedlivé věci a nejsme na ně pišní,bohužel se jedná o výsledek německé zahraniční politiky. Kdyby nezačli tu svoji loupežnou a vyhlazovací válku,nikdo by je od nikud nevyháněl

    153. emanuel haag napsal:

      Marku,tak tento clanok,ktery si napsal,je perla,co si tu za cely cas popisal. Nemam slov,ty vies aj napisat pravdu. Takze niesi az tak zaslepeny len jednou pravdou,ale vidis aj tie chyby ceskeho naroda po 45. Marku,dik.

    154. emanuel haag napsal:

      Masl,pises si len svoje,po maji 45 mali byt sudy ,nie brat to do vlastnych ruk,tak sa z nich stali vrazi. Ste sa ukazali ako gestapo. Nevinni obcania,ci to boli cesi,alebo nemci zahynuli len z ludskej blbosti ,zavisti a mamonu. No jeden velky rozdiel tam bol,zabitie po vojne je zbabele.

    155. Michal napsal:

      Marku toto trvalo.

    156. emanuel haag napsal:

      Neviem,co sa udialo v Markovej dusi,ked cesky znak zmizol z jeho profilu. Potom takato reakcia,dokonca zmena v nazore. Nic v zlom ,aby si to nebral spatne,chcel by som vediet,co zavinilo taky razny zvrat. Dik za vysvetlenie.

    157. marek napsal:

      Zdravím všechny učastníky této stránky,jen chci uvézt vše na pravou míru.Michale a Emanueli příspěvky jsem nepsal já-dokonce jsem zde po dlouhé době a po přečtení vašich příspěvků na adresu příspěvku jiného Marka jsem také pozorně četl jeho příspěvky a nic proti nim vůbec nemám a stotožňuji se s nimi.Dokonce aby jsem vám trošku dal za pravdu,tak jsem se vrátil z dovolené ztrávené v různých kempech Kalábrské Itálie kde byla většina hostů Němců a musím uznat že se cítím bezpečněji v sousedství jich než kdyby byly sousedé postkominištičtí učastníci jiných států.Jo je pravda že se mělo počkat a rozlišit kdo si odsun zaslouží a kdo ne a ne to řešit plošně!!!!!!UZNÁVÁM SVŮJ OMYL V HORLIVÉM ODSUNU VŠECH NĚMCŮ!Jen by jste měli i vy uznat že nebýt zfanatizování sudetského obyvatelstva v 30tých letech minulého století a následné vyvolání světové války doprovázené šílenými zvěrstvy vojáky SS a SA(ne Wermachtu-to chápu byly jen obyčejní vojáci),tak k tomuto odsunu vůbec nedošlo.S pozdravem Marek Jedlička

    158. emanuel haag napsal:

      Wau,nieco mi nesedelo,ten Marek psal ze je ze sudet a nas Marek psal,ze je z Hradce,no to je uplne jedno,nas marek spoznal mentalitu nemeckych lidi,co je dobre a zmenillo mu to usudok jak o odsune,tak o zbytocnych vrazdach, ktore sa udiali po vojne. Pane Jedličko to dik stale plati.

    159. Karel napsal:

      „Nové generace by měli pracovat na tom, aby se minulost již neopakovala. Pokud to bude možné. Neustálé obviňování se stává nekonečným bojem…“

      Ale to už se děje, třetí a čtvrtá generace v někdejším pohraničí narozených lidí, to považuje již za svůj domov. Mnoho z nich ani pořádně neví, že tam byli nějací Němci. Je to už taky skoro 70 let. Kdo by se staral a řešil to. Konečně Němci ani nejsou sto udržet osídlení na své straně hranic. A těch Turků a Arabů, co mají doma spolu s jejich německou nízkou porodností je bude nutit se starat o to, co mají teď. Jsou na cestě dolů.

    160. Věra napsal:

      Vážení pánové, na Vaši debatu jsem narazila zcela náhodně, ale nakonec mi to nedalo a pročetla jsem si ji skoro celou. Je mi 47 let a mám čtyři děti a díky Vašim článkům jsem se vrátila do doby jejich dětství, konkrétně do okamžiků, kdy se začaly prát nebo hádat. „To si začal on, nene ale on mně bouchnul víc ….“, a tak to bylo pořád dokola. Nejúčinnějším řešením bylo poslat je dělat něco užitečného, aby neměly čas na blbosti.Válka je vždy krutá a nespravedlivá, vždy na ní doplatí nejvíce ti nevinní. A hlavně mámy, ty to bolí nejvíce. K čemu si myslíte, že je to dobré? Chcete si to snad zopakovat? Tak se nad sebou zamyslete a běžte dělat něco užitečného, ať už se nikdy nic takového ve světě nestane. Nebo alespoň pomožte ženě při úklidu nebo vezměte děti nebo vnoučata a jděte s nimi ven. Život už tím nikomu nevrátíte. Ani Němcům, Židům, Polákům, Čechům….Jen podněcujete další nenávist. A takhle nějak to vždy začíná.

    161. Ferina.cz napsal:

      Zvláštní debata. Ukrajinec a Slovák polemizují nad odsunem sudetských Němců a vyčítají Čechům surové zacházení s nimi. Zvláštní, opravdu zvláštní.
      Čech se bál Němce a proto s ním raději nebojoval. To Slováci se Maďaru vůbec nebojí. A proto na jihu Slovenska se ani jinak než maďarsky člověk nedomluví… Proč se s nimi Slováci nepoperou…? A Ukrajinci? Potomci zfanatizovaných nacionalistů kteří hromadně bestiálně vybíjeli polské „civilní“ obyvatelstvo Čechům vyčítají Benešovy dekrety a ne zrovna humánní odsun Němců z Čech. A další zvláštnost – ani nemohou žít ve vlastní zemi? A přicházejí k nám? To asi žebrota je dohnala k tomu aby se u nás najedli. Na jedny dohlížel kamarád Němec, na druhé klerofašista. Proto asi hájí Němce a vyzdvihují je jako jeden z nejlepších národů světa.
      Tato debata vlastně ani nemá žádný smysl. Bude ho mít až ve chvíli kdy cizinci kteří neznají naše dějiny a tudíž nemohou ani znát žádné dějinné souvislosti, budou znát dějiny vlastních zemí a poučí se z nich. Pak teprve mohou debatovat o tom „coby, kdyby“ se stalo v tom či onom státě.

    162. Kaja napsal:

      Tady je popsán osud německé dívky u Ejpovic sloužící u SS Flak Abteilung Alarm Prag.

      http://aerialphenomena.blogspot.cz/2012/11/1945-lost-woman.html

    163. Jiří Pec napsal:

      No pokud jste shlédli video tak Vám zřejmě ušla jediná myšlenka . Takto dopadne každý kdo následuje jakéhokoli vůdce jak světského náboženského či se patlá v historii či nedej bože v mytologii. Takto dopadne každý jako zraněné zvíře či rovnou zdechlina . A je jedno zda je to čech slovák madar nemec žid – prakticky člověk… uplně jedno . zapoměli jste se podívat na následky a řešíte důsledky . podívejte se na berlín waršavu nebo jakékoli město před válkou . A podívejte se na záběry po válce. Tak to dopadne když budete řešit pitomosti a hádky na této diskuzi místo toho aby se to již znovu neopakovalo .Akorát si tím házíte písek do očí který vás sice nasere ale ty důsledky svých myšlenek a nedej bože činů si neuvědomíte .
      Je nechutné jak tu znevažujete památku obětí ne války ale přesně takových podobně smýšlejících lidí jako jste vy .. Ten plivající dav – a můžou to být stejně češi tak němci – no kupodivu je to zde spíš jeden slovák s ukraincem- ach jaká krásná ukázka kolaborace…

      Budme lidé a budme k sobě slušní – to nám vzkazuje tenhle snímek .

    164. Luke napsal:

      Já moc ze skušeností psát nemohu ale řeknu jen jedno. Děda mi vyprávěl co se dělo v Ústí nad labem poválce a jak rozvášněný česky dav zabíjel nevinné civilní německé obyvatele, dítě ani né roční hodily i s kočárkem z mostu do labe a němku ubyly klackem a podobně – Tyto případy sou i v archivech – Češi tedy část jich je nátury zalezlých krys a jak je možnost ve slabé chvilce vylezou a v houfu ubyjí tu nejslabší kořist. Vím že Válka přinesla zlo a hlavně německo ale proč se mstít na nevynných a bezbranných – bohužel česká nátura …………..

    165. emanuel haag napsal:

      Necitim sa slovákom i ked tu musim zit som sudeťák ukrajinec taktiez a zverstva ktore ste napachali na nevinnych lidech sa vam vrati i s urokama ono to uz probíhá. Ako národ ste zapsani ako kolaboranti zbabelci dokazete akorat kricet az je po funuse. Ste ostuda naroda.

    166. pyrotechnik napsal:

      Takže,můj názor na to je!Ti zajatí vojáci byli evidentně ubiti.Nikde není patrné střelné poranění.Určitě to mají na svědomí !hrdinové“ revoluční gardy,co někde v příkopě našli pušku a tom momentě z nich byli největší partyzáni a komunisté.
      Byla to pěkná pakáž,říkala tchyně,co to pamatovala.

    167. Karel Mach napsal:

      Německo je v úpadku a ma pokraji zkázy. Možná bude jednou i muusulmanské. Je to národ svým způsobem slabčáků.

    168. Ferina.cz napsal:

      „emanuel haag“ má znovu zajímavý příspěvek. Už se necítí být Slovákem! Že by se styděl za to co Slováci dělaly za války a po ní? Zřejmě ANO. Jeho výkřiky „do tmy“ však nejsou na místě. Slovenský kolaborant s rukama od krve, křičí: „chyťte českého kolaboranta!“ Pane, je mi z Vás na zvracení.

    169. Dr Judita Kellner napsal:

      Pro srovnání bych přidala film některého z mnoha pochodů smrti. Tam se nikdo neusmíval radostí, že konečně skončila ta hrůzná a nesmyslná válka a šly tam kostry potažené kůží. Jenže ty pochody se nikdo neodvážil filmovat. Účelem těch pochodů nebylo uzavřít poražená vojska do zajateckých táborů, ale zlikvidovat zbytky těch, kteří ještě přežili.

    170. Dr Judita Kellner napsal:

      Nemá snad smysl pokračovat . Ta není diskuze. To jsou hrubosti a polopravdy- Stejně přesvědčeného nepřesvědčíš. Určitě ne Ukrajince, jehož předkové většinou sympatizovali s nacisty a velice rádi jim pomáhali vraždit – hlavně židovské spoluobčany. A jak to vlastně bylo s Vlasovci? Dokud se lidstvo bude dělit na etnické skupiny, nebude asi na světě klid. Co říkáte masovým vraždám mezi muslimy?

    Přidej komentář

    Napište zde svůj názor nebo komentář,...
    Pokuď chcete přidat obrázek ke svému profilu, registrujte se zde gravatar!