Další pátrání v Dobroníně

24. května 2011 by  
Sudety Články

Od 16. 5. 2011 probíhají vykopávky na další lokalitě u obce Dobronín na Jihlavsku. Tentokrát se policisté a archeologové zaměřili na lokalitu U Viaduktu. Zde měli být v květnu 1945 českými gardisty zmasakrováni a zahrabání dva Sudetští němci z okolních obcí.

Na místo jejich hrobu přivedl policisty pan Manfred Fuchs, který bezvýsledně pátrá po hrobu svého dědečka. Ten je nezvěstný pravě z období těchto neblahých květnových dní. Jednalo se o Josefa Röhricha, a pocházel z nedalekého Ždírce, kde hospodařil jako rolník.

České Petrovice

29. března 2011 by  
Sudety Německý odsun

Partyzánský soud v Českých Petrovicích vykonaný na Německém obyvatelstvu dne 25. května 1945.

Časně ráno 25. května 1945 byla obec obklíčena partyzánskými jednotkami, které byly dislokované v Těchoníně. Mimo jiné také přijela část čety „Červené eso“ (přijeli autobusem s namalovaným červeným esem). Všichni muži od patnácti do sedmdesáti let byli odvedeni ke kostelu a tam na kraji silnice (naproti hospodě Pácha čp. 152) byl postaven „soudní stůl“. Tam zasedli velitel partyzánů, za MNV Josef Voksa čp. 144 a Josef Doleček čp. 121. Po zjištění jmen byli Němci roztříděni na pravou a levou skupinu. Češi museli jít domů. Levé skupině byla napsána na záda čísla do deseti do padesáti a ihned se začalo se sadistickými hrami. Podával se obraz Hitlera, který byl partyzány popliván a Němci to museli olízat, vzájemné bití, válení po silnici při bití a kopání – toto potkalo hlavně Němce z pravé skupiny. Levá skupina se zatím „vyplácela“. Němci si museli lehnout přes sud, který si s sebou partyzáni přivezli. Jeden partyzán držel hlavu, druhý nohy a třetí vyplácel podle čísla, které měl trestaný napsané na zádech. Bylo vypláceno spíše více než méně. První byli biti s vyššími čísly, celý soud se odehrával podobně jako tři dny předtím v Mladkově a v Králíkách a předtím v Červené Vodě a Lanškrounu. Surovost a bezcitnost měla sadistický charakter. Němci, kteří při trestání upadli do bezvědomí, byli poléváni vodou a někteří byli nataženi do potoka a drženi pod vodou. Biti byli hlavně ti, co byli později oběšeni. Někdo z partyzánů navrhl, aby Němci byli pověšeni hlavou dolů, pod hlavu jim postavit hrnec s benzínem a podpálit. Ale k tomu již nedošlo, protože kolem jedenácté hodiny byl řídící místní školy Bittner zasažen holí do čela, až mu hlava praskla a horní část lebky se posunula o 2 centimetry dozadu. Nato zařval velitel na dotyčného partyzána: „Co děláš, přece ho nemůžeš tak rychle zabít! Honem jej oběste, aby to ještě pocejtil!“ Tak se také stalo.
Svršky, co ještě měli na těle, byly potrhané a prosáklé krví, i někteří partyzáni byli zamazáni od krve. Děsivý křik se rozlehal po celé vesnici. Byl to bolestný nářek týraných a řev partyzánů. Jeden, co to přežil, vyprávěl, že mu to připadalo jako tanec v pekle a všude čerti kolem… Když bití začalo, tak přísedící Josef Voksa na protest odešel do úřadu MNV v kasárenské budově, protože už to nemohl vidět. Josef Doleček prý také chtěl odejít, ale byl nucen tam zůstat. Bylo mu vyhrožováno, že půjde mezi ty týrané Němce. Pak začali věšet k nepoznání předtím ztýrané Němce.
Jako třetího věšeli Františka Dolečka, který se za války psal Franz Doletschek (byl to invalida z 1. války). vrátil se domů bez nohy a přísedící u soudu J. Doleček byl jeho bratranec). Když mu navlékli smyčku a odtáhli židli, tak se větev, na které visel, ulomila. František Doleček pak prosil na kolenou, aby jej ušetřili, ale žádný neprojevil lítost a hned jej oběsili na vedlejší větvi. Mezitím již „vyřízení“ odsouzení museli kopat hrob, farář jim určil pravý roh kostelního hřbitova nahoře (nesvěcená zem, kde se pohřbívali sebevrazi, neznámí apod.) Když byli asi 50 cm hluboko, partyzáni rozkázali na tomto místě přestat a kopat za hřbitovní zdí ( asi o šest metrů dál) Vykopala se jáma asi 2,20 x 2 x 1,5 metru hluboko.
Když věšení kolem poledne skončilo, poslali starého nahluchlého Albína Schrollera čp. 147 domů. Když poodešel o pár metrů, tak si pro sebe asi trochu hlasitěji řekl: „ti nejsou o nic lepší než Hitler“. Jeden z partyzánů to uslyšel, vzal jej zpět a hned jej oběsili – to byl sedmý. V tu dobu přijížděl místní dvacetiletý český kovářský pomocník Trčka z Krčmářovy kovárny na rozcestí na Čihák a ukázal veliteli partyzánů na těžce zbitého (po padesáti ranách bejkovcem) Franze Tomanna čp. 57 se slovy: „Proč jste tu svini ještě neoběsili?“ Ale velitel rozhodl: „věšet se už nebude, ale dejte mu ještě dvacet“.
Odpoledne bylo všech sedm oběšených z kaštanu před hostincem uříznuto, částečně odneseno a částečně po zemi odtaženo do hrobu za hřbitovní zdí. Když už byli všichni v hrobě, přijelo auto s partyzány a přivezli veterinárního dozorce Heinricha Rindta z čp. 144. Při neustálém mlácení jej přivedli k hrobu a tam jej střelili do hlavy tak, že krev a část mozku potřísnily vedle stojící osoby. Pak spadl sám do hrobu. Potom byli mrtví posypáni nehašeným vápnem a zaházeni. Místním Němcům bylo přísně zakázáno tam chodit.
Partyzáni při odjezdu s sebou vzali 6 Němců. Z nich se dva brzy vrátili, dva byli odvezeni sovětskými orgány na Sibiři a další dva beze stopy zmizeli.

Popravení 25. května 1945 v Českých Petrovicích:

Bittner Josef (čp. 27, nar. 1893, řídící učitel)
Doletshek Franz (čp. 43, nar. 1893, trafikant, invalida)
Krtschmarsch Josef (čp 13, nar. 1908, starosta obce)
Pautrsch Adolf senior (čp. 119, nar. 1887, truhlář)
Pautsch Adolf junior (čp 67, nar. 1908, truhlář)
Rind Heinrich (čp. 144, nar. 1899, veterinární dozorce)
Scholz Ferdinand (čp. 62, nar. 1905, tkadlec)
Schloller Albin (čp. 147, nar. 1876, soustružník)

Zdroj: Emil Tojan, Martin Vaňourek – Tak přísahali …

Webové stránky, literatura, odkazy

10. února 2011 by  
Sudety Odkazy

Prosím přidejte do komentářů odkazy na knihy, literaturu, webové stránky, archivy týkající se pohraničí, německého odsunu a poválečných let.

Český červený kříž
– pátrání po hrobech vojáků padlých ve válečných konfliktech
– pátrání po osobách, se kterými bylo přerušeno spojení v důsledku válečných událostí, vnitřních konfliktů nebo přírodní katastrofy
Kontakt: http://www.cervenykriz.eu/cz/patracisluzba.aspx

Knihy, literatura
Emil Trojan, Martin Vaňourek – Tak přísahali…
(Partyzánský odboj v českém pohraničí v letech 1939 – 1945)

Tomáš Staněk – Perzekuce 1945
Autor v popisu událostí v našich zemích, o kterých se dnes diskutuje, zda šlo o „odsun“ nebo „vyhnání”, tehdy tak zvaného „nespolehlivého obyvatelstva”, vsadil na suchý výčet záznamů, vzpomínek a faktů, jak to vyžaduje precizní práce historika.

Jaroslav Pospíšil – Hyeny
(Československo patřilo k zemím, které postupovaly proti tak zvaným válečným zločincům, nacistům a zrádcům velmi tvrdě. Rozsah represálií byl značný. Často se nejhůře chovali občané, kteří ještě před několika dny byli zcela pasivní a nebo dokonce s Němci spolupracovali a kteří se svou revoluční horlivostí snažili zakrýt svoji minulost.)

Adrian von Arburg, Tomáš Staněk – Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951
Rozsáhlá dokumentace k důležitým otázkám vysídlení Němců a proměny českého pohraničí.

Zbyněk Ludvík, Václava Bureš – Černá kniha minulosti
Vzpomínky na věznice a komunistické koncentrační tábory na uranových dolech. Vydává svědectví již od roku 1945.

Hans Mirtes, Alfred Oberwandling – Nezapomenutelná vlast Sudetenland

Květen 1945

17. října 2010 by  
Sudety Fotogalerie

« Předchozí stránkaDalší stránka »

8. stránka z celkem 15« První...678910...Poslední »