Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951

25. ledna 2011 by  
Sudety Články

Poprvé od konce druhé světové války je zásluhou editorů Adriana von Arburga a Tomáše Staňka předkládána veřejnosti rozsáhlá dokumentace k těmto důležitým otázkám vysídlení Němců a proměny českého pohraničí tvořící stále bolestné místo naší minulosti, která je svou koncepcí, svým obsahem a šíří zcela výjimečným počinem. Tato edice je výsledkem dlouholeté spolupráce, započaté v roce 2004, mezinárodního týmu historiků- Adrian von Arburg, Tomáš Staněk, Tomáš Dvořák Petr Sedlák, Martina Miklová, Jiří David, Lukáš Novosad, Jaroslav Kučera, David Kovařík, Andreas Wiedemann a další, kteří provedli výzkum v šedesáti archivech České republiky.

Zpřístupněné dokumenty, doprovodné texty a komentáře poskytují řadu nových podnětů pro studium společenských poměrů a česko-německých vztahů v pohraničních oblastech českých zemí. Celou strukturu edice lze nastínit následovně, díl první – obecný úvod, díl II. – rok 1945 (duben – prosinec), díl III. – rok 1946-Rok transferu, díl IV období let 1947-1951 – Závěrečná etapa migrací a nová realita pohraničí díl V. – období let 1945-1955 – Výsledky migrací. Situace menšin. Kulturně společenské poměry a díl VI – Soudobý tisk 1945- 1951. Díl druhý je rozdělen do tří svazků – díl II/1 duben – srpen/září 1945,“Divoký odsun“ a počátky osidlování, díl II/2 srpen/září – prosinec 1945,Příprava organizovaného odsunu a postup osídlování, díl II/3 akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. Celkově bude takto zveřejněno více než 3000 archivních dokumentů a zhruba 1000 článků soudobého tisku. Součástí dílů II. – VI jsou pak CD obsahující počítačovou aplikaci a obsah tištěných svazků a větší počet dokumentů. Dále pak statistické přehledy, mapy a mnoho často vzácných fotografií.

Koncem loňské roku vyšly díl I. a díl II/3 , do poloviny letošního roku mají vyjít díly II/1 a II/2. Vydání dílů IV- VI závisí na dostatečných dotacích. Celá práce je výsledkem dvouletého studia dokumentů v šedesáti archivech českých zemí. Většina těchto pramenů nebyla dosud zveřejněna a některá nebyla ani známá. Edice tak mapuje průběh a následovné důsledky násilného a nuceného vysídlení německého obyvatelstva a s tím probíhající nejen civilizační, ale především morální obrat v majoritní společnosti.

Svazek Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951, díl I. Češi a Němci do roku 1945. Úvod k edici vydaný koncem minulého roku lze charakterizovat jako úvodní práci zpracující profil edice (znaky edice, cíle a metody, přesné vymezení a struktura díla), historické předpoklady, metodická východiska.

Historický přehled lze rozdělit do dvou částí. První podávající základní údaje o území, územněsprávním dělení a obyvatelstvu v období do konce první Československé republiky přes období okupace až po první povalečné období končící rokem 1955. Druhý přehled zařazuje poválečnou tématiku do kontextu předchozího historického vývoje daného rokem 1848, tedy od probuzení národního uvědomění se obou jazykových skupin obyvatelstva až k tragickému konci soužití Čechů a Němců po roce 1945. Celkem pět autorů – Adrian von Arburg, David Kovařík, Pavel Maršálek, Matěj Spurný a Tomáš Staněk se snaží objasnit důležité důvody a okolnosti vedoucí k tomuto tragickému konci. Zde jsou dané podkapitolami: Multietnická společnost v éře novodobého nacionalismu 1848-1938, Československo v krizovém roce 1938, Druhá Česko-slovenská republika, Okupované pohraničí, Protektorát Čechy a Morava a nacistická okupační politika, Genese a prosazení odsunového plánu. Tato část je provázená devíti mapami a 115 dobových fotografii či dokumentů. Ke každé podkapitole je uveden přehled doporučené literatury. Celá tato část je sympatická tím, že zde nenajdeme klišé historické literatury dosud produkované a ani náznak pokusu o mystifikaci či přikrašlování v duchu některých národoveckých autorů.

Třetí oddíl obsahuje výkladové pasáže ke stavu výzkumu v mezinárodních souvislostech a odkaz na základní historickou produkci za posledních šedesát let. Dále je zde výklad k pramenné základně a výběru dokumentů. Součástí je obsáhlý soupis literatury a seznam archivů a fondů vztahujících se k celé edici.

Koncem minulého roku vyšel taktéž 3. svazek II. dílu Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování, jehož přílohou je CD s příslušnými dokumenty. Úvodem je velmi dobře zpracovaný výklad k problematice od Tomáše Staňka Akty hromadného násilí na tzv. státně nespolehlivém obyvatelstvu v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování. V práci jsou mimo jiné uvedené údaje o počtech obětí v tomto období. Výklad je doplněn 22 fotografií z období do 1.8.1945. Druhou část knihy tvoří 101 dokumentů rozdělených do dvou částí I. Obecné dokumenty, II. Vybrané případy. Do první části tvořené 23 dokumenty patří pět dokumentů pod upřesněním Spravedlnost nebo odplata?, dvanáct dokumentů majících vztah ke vzniku zákona č. 115/1946 Sb. a šest dokumentů datovaných 20. 5. 1947 až 7. 10. 1947 vztahující se k rozhodnutí o vyšetření excesů shrnutých pod názvem Poválečné „excesy“budou vyšetřovány. Druhá část vybrané případy zahrnuje dokumenty vztahující se k „excesům“ šetřených v roce 1947 a to ke kauzám Brno Kounicovy koleje (č.24 – 24 A) , Bruntál (č. 25 -30), Domažlicko ( č.31-32A), Horní Moštěnice u Přerova (č.33-47), Chomutov (č. 48), Jihlava (č. 49-50), Kadaň (č. 51), Lanškroun (č. 52), Liberecko, Frýdlantsko, Jablonecko (č.53-57A), Loun u Mostu (č. 58) Očihov, okr. Podbořany (č. 59), Ostrava (č. 60-62A), Praha (č. 63-66), Tušť okr. Třeboň, Vitorazsko (č.67-68), Ústí nad Labem (č.69-80A), Velvěty okr Teplice-Šanov (č.81), Žatec a Postoloprty (č.82-94A). Dokument č. 95 tvoří souhrnná zpráva z 27. 10. 1947 předložená přednostou ZÚ StB v Čechách s výsledky vyšetřování některých „porevolučních událostí“ uváděných v tzv. Jakschově petici. Kniha je doplněna seznamy archivů a fondů a literatury.

Badatelům a širší veřejnosti je poprvé po roce 1945 předložená edice dokumentů mapující průběh a tragické důsledky nuceného vysídlení původního německého obyvatelstva v zemi české, moravské a slezské. Předložené dokumenty ukazují poněkud odlišný pohled na tuto tragickou část české minulosti, než byla dosud předkládána nejen širší veřejnosti, ale bohužel též kruhům vědeckým.

Jednotlivé svazky Edice VINČP (Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí) lze si objednat u nakladatele (www.susa.cz),na www.kosmas.cz či o knihkupce.

Pardubice 21.1.2011

Franz Chocholatý Gröger

Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951, I. díl

ISBN 978-80-86057-66-8

Vydal Zdeněk Susa ve Středoklukách 2010

Doporučená cena :410 Kč

Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951, 3. Svazek II. dílu (s CD-ROM)

Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování

ISBN 978-80-86057-68-2

Vydal Zdeněk Susa ve Středoklukách 2010

Doporučená cena 390 Kč

Vyjde v r. 2011

Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951, 1. svazek II. dílu (s CD-ROM) Duben – srpen/září 1945. „Divoký odsun“ a počátky osídlování.

ISBN: 978-80-86057-71-2

Vydal Zdeněk Susa ve Středoklukách 2011

Doporučená cena 645 Kč

Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951, 2. svazek II. dílu(s CD-ROM) Srpen/září – prosinec 1945. Příprava organizovaného odsunu a postup osídlování.
ISBN: 978-80-86057-72-9

Vydal Zdeněk Susa ve Středoklukách 2011

Doporučená cena 459 Kč

Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945

9. ledna 2011 by  
Sudety Články

Ve dnech 12.-14. listopadu 2008 se na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně konala konference Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945, která byla také pracovním setkáním autorského kolektivu výzkumného záměru Masarykové university. http://www.phil.muni.cz/dsebrno/konference/?s=nemci Konference se zúčastnili také badatelé ze Slovenska, německý historik, rodák z Moravské Ostravy, Otfrid Pustejovsky a zástupci německé menšiny z Čech, Moravy a Slezska. Výsledkem je kniha, která vznikla také ve spolupráci Výzkumného střediska pro dějiny Střední Evropy, Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, jehož brněnská pobočka se na realizaci podílela vrámci projektu “Dokumentace osudu aktivních odpůrců nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi vsouvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu. Knihu Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945 pak koncem minulého roku vydala Matice moravská.

Vydané dílo jde vpodstatě rozdělit do tří oddílů – I. Dosavadní výzkum, perspektivy a metody, II. Regionální výzkumy, III. Nová témata, nové kontexty. V úvodní kapitole se Tomáš Staněk zamýšlí nad dosavadním výzkumem poválečných „německých problematik“ a následovně Adrian von Arburg předkládá vrozsáhlém příspěvku několik úvah jak dál pokračovat ve výzkumu poválečného postavení německy hovořícího obyvatelstva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Právě tento příspěvek se stal bodem diskuse, především ze strany zástupců německé menšiny. Další kapitolou je práce Tomáše Dvořáka Bádání o německém obyvatelstvu vpoválečném Československu, problémy jeho vymezení a širší kontextualizme“, jednoho zautorů vycházející Edice Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945. Tento první oddíl uzavírá práce Vertreibungsforschung zwischen Politik und Wissenschaft významného německého badatele Otfrida Pustejovského.

Druhý oddíl je zahájen prací již zmiňovaného badatele Tomáše Dvořáka věnovaná Brnu a jeho německému obyvatelstvu v roce, které vstoupilo do českého povědomí vyhnáním německého obyvatelstva a následovného pochodu krakouským hranicím plného excesů. Jde zde o otázku historické paměti či nepaměti a otázku politické odpovědnosti. Další práce se pak věnují Němcům vLiberci po druhé světové válce, Němcům na Jindřichohradecku po roce 1945 a německy mluvícímu obyvatelstvu na Českobudějovicku po roce 1945 doplněné příslušnými tabulkami. Studie Václava Kaška Německy mluvící obyvatelstvo v politickém okrese Žamberk vletech 1945-1948 se zabývá rovněž neblahou činností partyzánské skupiny Václavík velitele Jana Ptáčníka a Josefa Hýbla Brodeckého „proslavené“ vraždami v Lanškrouně, Mladkově, Králíkách, Těchoníně a na dalších místech. Zabývá se také vyháněním obyvatelstva do Kladska vroce 1945. Českého čtenáře jistě zaujmou rovněž práce slovenských badatelů zabývající se otázkou karpatských Němců vletech 1945-1946,

Třetí oddíl se věnuje otázce KSČ a „naši Němci“, tedy mezi nacionalismem, internacionalismem a pragmatismem či problematice návratu „neprávem odsunutých“ Pozornost si zaslouží všechny práce ať jsou to osudy německého Žida Emila Beera nebo německého muzejníka Karla Jüttnera. Velkou pozornost jistě vzbudí práce Vladimíra Černého „Procesy spříslušníky nacistického bezpečnostního aparátu vBrně a jejich osudy vletech 1945-1956 doplněná komplexním seznamem vyšetřovaných a vězněných členů bezpečnostního aparátu nebo práce či „Malý „ retribuční dekret a německy hovořící obyvatelstvo vOstravě vletech 1945-1948.

Kniha je doplněna prameny a vybranou literaturou včetně nepublikovaných pramenů čili seznamy archivů a fondů vČR, na Slovensku, Německu a Rakousku. Součástí je obsáhlý fotografický materiál.

Věřím, že tato podnětná velice dobře zpracována publikace podnítí další badatelé odkrývaní odpovědí na dosud zamlčované otázky kolem poválečného období a také otázek kolem soužití dvou národů.

Pardubice 22. 1. 2011

Franz Chocholatý Gröger

Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945
Adrian von Arburg, Tomáš Dvořák, David Kovařík a kol.
Edice Země a kultura ve střední Evropě, sv. 15, Brno
ISBN: 978-80-86488-70-7
Vydání první, Brno 2010
370 Kč, 536 s. + 40 s. příloh, vázaná

Objednat můžete na http://www.matice-moravska.cz/zeme_kultura.htm

Internační tábory na Frývaldovsku a činnost kpt. Ctibora Nováka

6. ledna 2011 by  
Sudety Německý odsun

Věnujme pozornost událostem v roce 1945 v okrese Frývaldov. V okrese Frývaldov (Freiwaldau, od roku 1947 Jeseník) bylo v červnu 1945 nově ustanovenými správními orgány, místními bezpečnostními složkami za asistence vystěhováno za hranice do Slezska asi 1000 Němců (převážně říšští příslušníci, uprchlíci, ale i starousedlíci). Území Slezska přešlo však pod polskou správu a proto mnozí z takto vystěhovaných starousedlíků se pokoušelo o návrat domů.
.
Do začátku července vznikly vysídlovací tábory v Domašově (Thomasdorf-Vietseifen), Adolfovicích (Adelsdorf), Cukmantlu (Zuckmantel, nyní Zlaté Hory), Zigharticích (Setzdorf, nyní Vápenné) Javorníku (Jauernig) – ženské a mužské oddělení a ve Frývaldově-Bobrovníku (Biberteich bei Freiwaldau), kde byly umístěny ženy. V těchto táborech, včetně internovaných ve frývaldovské soudní věznici, bylo nejméně tisíc lidí. Začátkem července 1945 byla údajně „přepadena“ hlídka poblíž internačního tábora Javorník. A jak bylo zvykem té doby, tak prý šlo o záškodnickou akci Němců, ač k přestřelce došlo omylem. Velitel 1. praporu 1.čs. samostatné tankové brigády ve Frývaldově vydal rozkaz, aby z Javorníku bylo „za trest vysídleno všechno neproduktivní německé obyvatelstvo“. Odsun byl proveden 12. a 13. července, práceschopní muži a bezdětné ženy byly soustředěné v místních táborech a 340 starších osob a žen s dětmi bylo přesunuto do Zighartic a připraveno k vysídlení spolu s dalšími Němci dodávanými z ostatních táborů či obcí. Mužům i ženám „byly odebírány i prsteny z prstů a náušnice z uší.“Ze Zighartic a Lipové byl pak vypraven začátkem srpna železniční transport přes VO 1 do Saska. (1)
.

kpt. Ctibor Novák na fotu z roku 1945

kpt. Ctibor Novák na fotu z roku 1945

Od svého příchodu do Frývaldova má rozhodující slovo při řešení německé otázky kpt. Ctibor Novák. (2) Novák působil zpočátku jako bezpečnostní referent prvního revolučního národního výboru a společně s velitelem místní bezpečnosti npor. Františkem Klapušem inicioval různá restrikční opatření, včetně hromadného zatýkání a zajišťovaní podezřelých osob. Z výslechů zadržovaných vzešlo minimum písemných záznamů, takže důvody internace a zatčení jsou v celé řadě případů neznámé.
.
Po vzniku nových správních orgánů se Novák (který byl vlastně na zdravotní dovolené a nenastoupil aktivní vojenskou službu) sám postavil do čela 2. odd. (zpravodajského) okresního vojenského velitelství (OVV) a tzv. Velitelství internačních táborů okresu Frývaldov (VITOF). Toto velitelství bylo mimo kontrolu OSK (Okresní správní komise) a působilo jako samostatný útvar mající veškerou správu i hospodářské vedení táborových objektů. Strážní oddíly tvořili příslušníci tzv. výpomocných sil NBS, na postech velitelů byli často gážisté. S jeho vědomím se s internovanými zacházelo zcela volně a často velmi tvrdě. Byli posílání za úplatu jako pracovní síly a to také mimo okres, do Ostravy či Zlína. Pro místní Němce byla významná jeho pozice v tzv. národnostním odboru OSK, který se zabýval prověřováním státního občanství, národnostní příslušnosti a žádostmi o vyjmutí z dosahu různých diskriminačních omezení osobního či majetkového charakteru.
Novák kolem sebe soustředil oddané stoupence, mezi nimiž byl Boris Wittich, redaktor místního listu Hraničář ovládaného komunisty. Novák také v té době vstoupil do KSČ a ve Frývaldově zastával funkce či se významně angažoval ve Svazu osvobozených politických vězňů, Svazu národní revoluce a dalších. Mimo to propagoval pravoslavnou církev a podle jejího ritu se oženil s Němkou Janu Hänichovou, rozenou Melcherovou. Přičemž se zasadil o změnu národnosti nastávající manželky a tchyně z německé na českou a to na základě neznámou cestou získaného Osvědčení o národní spolehlivosti nevěsty.
.
Ve vysídlovacích táborech v Domašově, Adolfovicích (bývalý zajatecký tábor Stalag VIIIB) a Javorníku byli internovaní v letních měsících biti a týráni a došlo i na exekuci zastřelením. Oběťmi se stali sourozenci Richard (nar. 1930) a Rudolf (nar. 1935) Haukovi. Oba nezletilí bratři byli spolu s dalšími dvěma mladými muži z obce Černá Voda (Schwarzwasser) zatčeni, protože měli v lese ukrývat automatickou pistoli. Po zatčení byli přemístěni do tábora v Javorníku a při pracovním přidělení v Bílém Potoku (Weiβbach) se jim podařilo uprchnout. Kapitán Ctibor Novák vydal 22.7.1945 vyhlášku, dle které budou takové případy trestány smrtí. Bratři Haukové byli za několik dní zadrženi a kapitán Ctibor Novák vydal rozkaz k jejich popravě. Tato byla vykonaná strážnými tábora v Javorníku 27. 7. 1945. Před popravou byli mučeni a při popravě za plotem tábora museli být přítomni dva vězni z každého baráku. O excesech i zacházení hovoří zprávy německých obyvatel Frývaldovska shromážděných na stránkách http://www.wintersonnenwende.com/ (3)


.
Krutě se zacházelo v táboře č. III v Domašově, kde působil jako velitel „četař partyzánů“ František Wiesner z Bukovic. V průběhu července a srpna zde zemřelo následkem uplatňování násilných metod a ze sebevražedných důvodů několik mužů. V noci ze 14. na 15. srpna prý napadli domašovický objekt neznámí útočníci. Podle pamětníků se střelba opakovalo několikrát a také té noci, kdy byl utýrán dr. Pawlowski. Jeho úmrtí je úředně doloženo. Útočit měla skupina čtyř nebo šesti osob a ta se měla ztratit v lese. Odpoledne 15. 8. byli internovaní Němci převezeni do tábora v Adolfovicích (velitelem byl podstrážmistr Karel Hanzl a po něm šstržm. Martin Hůrka). Kapitán Novák nařídil podle připraveného seznamu zastřelit šest mužů a důvodem popravy měl být dřívější útěk jednoho z internovaných a „útok na tábor“. Po půlnoci 17. 8. se střílelo znovu, útočníci prý unikli. Toho dne byla oficiálně uvedená dvě úmrtí – jedna osoba byla „zastřelená na útěku“ a druhá „zemřela“ bez udání příčiny. Dle pamětníků se střílelo ještě v noci v noci z 19. na 20. srpna a potom bylo vybráno pět mužů k popravě. Tato poprava však již nebyla vykonána. (4) V následujících dnech byli všichni muži ve věku 14. až 60 let vystěhováni do pracovního tábora ve Frývaldově. Tyto události zapadají do dobového kontextu „honu na werwolfy“a souvisí s Oběžníkem ministerstva vnitra z 8. srpna 1945 uvádějící, že má k dispozici zjištění, podle nichž ilegální bojůvky „zamýšlejí na den 10. srpna provést hromadně větší teroristické akce, pravděpodobně v celém pohraničí, a není vyloučeno, že i ve vnitrozemí“. Vše nasvědčuje tomu, že takzvané útoky werwolfů byly buďto výsledkem snahy zakrýt nedbalost stráží, anebo divadlo sehrané armádou a OBZ, které mělo zdůvodnit brutalitu a popravy a urychlit vyhnání obyvatel z jejich bydlišť. (5) Uvolněné usedlosti tak mohly být buď vyrabovány, nebo obsazeny. Na základě těchto zpráv ostravská expozitura Zemského velitelství SNB navrhla posílat internované na práci na Ostravsko a Opavsko.
.
Podle neúplných záznamů zemřelo v táborech řízených VITOF včetně osmi popravených (a to na přímý příkaz kpt. Nováka) nejméně 20 mužů. V polovině srpna bylo internováno nebo jinak soustřeďováno na Frývaldovsku téměř 1200 Němců a z toho 458 v Adolfovicích (velitel podstržm. Karel Hanzel, po něm. šstržm. Martin Hůrka, zástupce Wiesner). Od 20.7.1945 bylo v táboře Biberteich, jejímž velitelem byl stržm. Karel Paneček, 150 žen. Mimo to v „Roten Villa“ na Bahnhofstrasse ve Frývaldově bylo 56 žen a 6 dětí ve věku 12 let. V Javorníku, jehož velitelem byl šstrm. František Peč byly obsazené baráky s 350 muží. z toho bylo 13 mladých lidí a 1 dítě ve věku 13. let.(6)

Frývaldov

Frývaldov

Nad kpt. Novákem se začínají stahovat mraky. V říjnu 1945 byl případ bratří Haukových předán Státnímu zastupitelství v Opavě. Novák sice po zrušení Okresního vojenského velitelství, které bylo jím zformováno neoprávněně, zůstává v čele VITOF, ale brzy ho nahrazuje prap. SNB Viktor Pospíšil (VITOF bylo pak zrušeno OSK počátkem roku 1946). Již v té době bylo zjištěno, že Novák na základě vlastního uvážení uděloval z peněz, které tábory vydělaly, značné sumy peněz jako nemalé odměny a že daroval různým institucím a korporacím u příležitosti státního svátku 28. 10. 1945 kolem půl milionu korun.
.
V listopadu 1945 přijíždí do Frývaldova členové Zemské bezpečnostní komise ostravské expozitury ZNV Nováka zatknout. Ten byl však informován a odjel do Prahy. Novákovi stoupenci vedení Wittichem se smluvili provést akci k jeho případnému osvobození, kdyby byl zatčen. Novák měl v Praze své konexe, mimo jiné Reicina. Ministerstvo obrany sice postoupilo spis týkající se jím nařízených poprav Vojenské prokuratuře v Olomouci. Na přímluvu svých vlivných přátel trestní řízení nebylo zahájeno a vedlo se proti němu kárné řízení, zastavené posléze na pokyn Bedřicha Reicina. Byl vyloučen z KSČ.
.
Prozatímní národní shromáždění pak schválilo v květnu 1946 zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisejícího s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, tedy jakýsi generální pardon pro „jinak podle platných předpisů trestné jednání“. Tento zákon specifikoval institut beztrestnosti i u takových jednání, které měly charakter „spravedlivé odplaty za činy okupantů“, které byly spáchány před 28. 10. 1945. Tím se také mohly jeho činy v táborech považovat za beztrestné.
.
V roce 1947 byl přeložen k vojenskému útvaru Hradec Králové, kde bydlel v garsoniéře v Nerudové ulici 923/17a. Zde bydlel do roku 1951. Mimoto vlastnil vilu v Jeseníku, dva domy v Olomouci, které předal dětem z prvního manželství bydlících v Olomouci. Na jaře 1948 prošetřovala Státní bezpečnost excesy z roku 1945 a vyslýchaný Wiesner uvedl, že v táboře Adolfovice se nachází hromadný hrob s 60 mrtvými. Popravených v tomto táboře bylo však šest. Pro více mrtvých nejsou svědci, mohlo jít o připsání nuly omylem nebo o úmyslné zkreslení. Byla nařízená exhumace s tím, aby se nic nedostalo na veřejnost. Novák je v roce 1949 povýšen do hodnosti majora a byl dán v roce 1950 do výslužby. Jeho potrestání prý zabránil „jen důležitý státní zájem z hlediska mezinárodního.“ StB uvažovala na základě kompromitujících materiálů ho získat ke spolupráci, pak od tohoto záměru upustila a vedla ho jako „objekt“. (7)
.
V letech 1951–1953 pracoval jako recepční ve vojenské zotavovně v Karlových Varech a jako trafikant v Jeseníku. Do tohoto období spadají jeho četné kontakty se synovci Ctiradem a Josefem Mašínovými a s jejich odbojovou skupinou na Poděbradsku. Hodnocení role Ctibora Nováka v aktivitách bratří Mašínů v dostupných pramenech nebo svědectvích pamětníků není zcela jednoznačné. Pravděpodobně působil spíše jako „technický poradce“ a snažil se synovce mírnit, zejména poté, co byl v r. 1951 společně s nimi zatčen a vyšetřován StB ve spojitosti s obviněním z přechovávání zbraní a napomáhání k ilegálnímu opuštění republiky. Tehdy jej ještě propustili pro nedostatek důkazů.

.
V souvislosti s útěkem synů generála Mašína je v roce 1953 zatčen a vězněn. Po více než rok trvajícím vyšetřování byl v procesu Trestní věc proti Ctiboru Novákovi a spol. souzen Nejvyšším soudem v Praze ve dnech 25. – 29. 1. 1955. V procesu figurovalo celkem sedmnáct obviněných a tři z nich včetně Ctibora Nováka byli odsouzeni k trestu smrti (trestný čin velezrady podle § 78, odst. 3 písm. d, zák. č. 86/1950), který byl vykonán dne 2. 5. 1955. (8)
.
Novákovy aktivity se nedostaly do šetření porevolučních událostí, které měla provádět Vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS v letech 1947-1948. (9)Po letech studií v archivech a poslechů pamětníků, vím, že nebylo lehké zachovat si čest. Každý však měl možnost nesklouznout mezi ty, kteří se uchýlili k vraždám, loupežím a mstám. Pro mnohé byly pohnutkou proklamace politiků o vylikvidování Němců, pro jiné chamtivost či pomsta za to, že v sobě nenalezli sílu vzepřít se okupaci anebo touha mstou očistit svou kolaboraci. V případě Nováka bych jeho akce v roce 1945 nenazval hrdinstvím. Revoluce často požírá své revolucionáře, Kpt. Novák chtěl snad „národně (socialistickou) revoluci“ dle představ E. Beneše, ta bolševická ho sešrotovala.
.
Pardubice 17.1.2010
Franz Chocholatý-Gröger
.
POZNÁMKY:
.
(1) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 308 ,310
Staněk Tomáš, von Arburg Adrian, Organizované divoké osudy ? Úloha ústředních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945, 2. Část; Československá armáda vytvaří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legitimizuje; in.Soudobé dějiny 1-2 /2006, s.26-27
.
K dislokaci 1. Čs. samostatné tankové brigády červen- červenec 1945.Dne 2. 6. vydal náčelník hlavního štábu čs. armády div. gen. Bohumil Boček rozkazy, ve kterých podřizoval 1. čs. samostatnou brigádu velitelství 3. oblasti v Brně a nařizoval její přesun zpět do prostoru Moravské Ostravy s úkolem zajistit hranice v úseku Vrbno pod Pradědem – Jablunkov a to nejpozději do 10.června. K 10. 6. 1945 se v Ostravě rozmístilo velitelství brigády, 1. prapor v Místku, 2. prapor Vítkovice (spolu s MPS), 3. prapor ve Svinově, 4.prapor v Karviné. Protože se čs. velení obávalo přímého útoku Poláků na Těšínsko, bylo po 13.6 následovné postavení.: 1. prapor Frývaldov, 2.pravor Vítkovice, 3. prapor Bruntál a MPS Karlova Studánka. Ke dni 17.6. se přesunul 1. prapor do Dobré u Frýdku, 3. prapor do Orlové. Následovně se vracejí 26.6 jednotky do svých mírových pozic: 1.prapor Frývaldov, 2. prapor Vítkovice, 3. prapor Bruntál, 4. samostatný tankový prapor do Karviné a MPS do Karlové Studánky. K 17.9.1945 byla reorganizována 1. čs. tanková brigáda na Tankový sbor (velitelství Moravská Ostrava, od října 1945 Moravská Třebová).
(2) Ctibor Novák se narodil 25. 10. 1902 v Praze. Jeho rodiče byli dobře situovaní středostavovští měšťané. Otec Ing. Leopold Novák pracoval jako geometr, matka Emma Nováková byla v domácnosti. Rodina bydlela na Moravě (konkrétně v Olomouci). Po maturitě na reálce se Ctibor rozhodl pro kariéru vojáka. Absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a dělostřelecký výcvik v Olomouci. Jeho další životní dráhu výrazně ovlivnila známost a pozdější sňatek (1929) sestry Zdeny s Josefem Mašínem starším (významná postava protinacistického odboje ze skupiny Tří králů spolu s J. Balabánem a V. Morávkem). Poměry v armádě po mnichovském diktátu přiměly Ctibora Nováka k odchodu z činné služby v hodnosti štábního kapitána. Podle svědectví přátel z armády a bývalých spolužáků z vojenské akademie (pplk. K. Préma, gen. J. Studlara) podnikl mnohé kroky, mění své jméno na Anton Nowak, aby získal důvěru německé branné moci, měl přístup k informacím a mohl působit ve prospěch polské a československé zpravodajské služby v Londýně. Výše uvedení svědci potvrdili po skončení války jeho rozhodující podíl na diverzních akcích proti strategickým cílům v Berlíně. Poté se půda v hlavním říšskoněmeckém městě stala pro Ctibora Nováka příliš horkou. Při přechodu jugoslávských hranic byl zatčen a dopraven do Prahy na Pankrác a po deseti měsících tvrdých výslechů zpět do Berlína. Spojitost s diverzními akcemi se Novákovi prokázat nepodařilo, ale podezření ze špionážní činnosti vedlo k jeho odsouzení na šest let káznice. Dočkal se osvobození v r. 1945, ale jeho zdraví mezitím trvale poznamenaly výslechy a strádání v káznici – http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak.
Porovnej Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 309, poz. 447. Porovnej:
http://www.ustrcr.cz/data/images/projekty/dokumentacni/novak-ctibor04.jpg
a další. Bohužel mnozí profesní vojáci po záboru Sudet se hlásili do Wehrmachtu ze strachu ze ztráty postavení, obzvláště když pocházeli z rodičů narozených v Sudetech a získali automaticky říšské občanství a také mnozí se pak hlásili po 15. 3. 1939 do Wehrmachtu, hledajíce své německé předky. Viz: Chocholatý Gröger F.: Češi ze Sudet ve Wehrmachtu – http://www.bruntal.net/2007071003-cesi-ze-sudet-ve-wehrmachtu
Chocholatý Gröger F.: Služba československých občanů v německých branných silách po 1. 10. 1938 – fakta a mýty http://www.bruntal.net/2008031001-sluzba-ceskoslovenskych-obcanu-v-nemeckych-brannych-silach-po-1-10-1938-fakta-a-myty
(3) V Adolfovicích se nacházel zajatecký tábor pro mužstvo Stalag ( Stammlager). Zajatí Angličané a později Rusové z tábora Stalag VIII B pracovali v továrně Max Leger, francouzští a ruští zajatci z tábora Scheithauser pracovali u německých sedláků na polích a další Angličané byli využiti firmou Max Weihonig . Ruští zajatci byli po dobu pobytu střeženi vlasovci. V Domašově byly zajatecké pracovní tábory Vietseifen (Rudohoří) a Kieferbach (Borek). Na Frývaldosku byly také zajatecké tábory pro důstojníky Oflag (Offizierslager) a to Oflag VIIIG Wiedenau (Vidnava), viz více INTERNET
Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v ro ce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 311,
Slyšme i druhou stranu, Dokumenty o vyhnání Němců z českých zemí, Infocentrum Šumava, české Budějovice 1991, s. 157 in zpráva 122 (správně má být 182) s. 154 -162
Bericht 182 Lager Jauering und Adelsdorf http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd46.html#180 v Freiwaldau – Bericht Nr. 179-184
http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd46.html#180 kde také plán tábora Adolfovice
dále pak Bericht 211-213 Jauerning
http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd52.html#211
(4) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 311
(5) Chocholatý Gröger Franz, Werwolf, Čechy, Morava, Slezsko, únor 1945 – prosinec 1945
http://nassmer.blogspot.com/2010/01/werwolf-cechy-morava-slezsko-unor-1945.html
(6) In Memoriam 1945 – Konzentrationslager in Jesenik-Freiwaldau Altvaterland http://www.alte-heimat-zuckmantel.de/html/in_memoriam.html
(7) Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 312 -313
Staněk, T.: Tábory v českých zemích 1945-1948, Tilia, 1996, s.112 Vyloučen 1946 – Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity UDS 41/2005, UDS AV ČR Praha 2005. S. 312
Vyloučen 1947 – Druhá strana materiálů shromažďovaných StB
(8) Ctibor Novák http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak
Vyšetřovací svazek http://www.ustrcr.cz/data/pdf/svazky/vysetrovaci_svazek_ctibor_novak.pdf
Rozsudek http://protikomunisticke.misto.cz/svedectvi/8g.htm
Ctibor Novák http://www.ustrcr.cz/cs/ctibor-novak
(9) Chocholatý Gröger, F.: Vyšetřování skončilo, zapomeňte! http://www.cs-magazin.com/
http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente
.
PRAMENY:
.
Archiv bezpečnostních složek, Praha, Oddělení archivních fondů Ministerstva vnitra ČSR Kanice
f. A2/1, kart.57/1765 hlášení OÚ StB Opava 20.4.1948 č.159/taj.48
kart.58/1765 hlášení OÚ StB Opava z 24.7.1947, č.16/taj.47
Archiv bezpečnostních složek,
f. vyšetřovací spisy MV, sign. V-2452, sign. 302-238-7/15,3
Národní archiv
f. nejvyšší soud , sp.zn. 1T/1/55 a 4Nt52/54
f. Generální prokuratura, sp.zn.SGPt44/54 dále SGPT 25/54
Správa sboru nápravné výchovy –osobní spis Ctibora Nováka
Zemský archiv Opava
f. expozitura Moravskoslezského ZNV (EZNV) v Ostravě 1945-1949, Odbor II. bezp.
odb.II/B
kart. 142- hlášení OSK ÚNB Frývaldov z 13.11.1945 o zákroku Zemské bezpečnostní inspekce proti C. Novákovi
kart.147– hlášení ÚNV Frývaldov o vysídleni Němců z Javorníka ze 17.7.1945
hlášení OV SNB Frývaldov z 24.7.1945 č.20/1/22/45
hlášení OSK–ÚNB Frývaldov z 24.7.1945 č.482/presid.45
situační zprávy OV SNB Frývaldov z 24.7., 31.7.1945
hlášení OSK–ÚNB Frývaldov z 24.7., 8.8., 23.8.1945
zpráva OSK–ÚNB Frývaldov z 23.8.1945 č.923/přes.45
kart. 149-exp.ZV SNB Ostrava z 18.12.1945 o šetření záležitosti C. Nováka
kart.182 – hlášeni exp.Moravskoslezského ZNV Ostrava na odb.“Z“ z 26.7.45 č.87/dův.45
kart.194 – hlášení OSK–ÚNB Frývaldov z25.11.1945 č.3193/45 presid. na Státní zastupitelství v Opavě
hlášení OSK Frývaldov o sebevraždách v okrese 29.10.1945
f.SZ Opava
kart.11 zpráva Státního zastupitelství Opava z 24.5.1945 č.288/3/47 presid.
Moravský zemský archiv Brno
f.Zemský národní výbor Brno B-280 1945-1947
.
LITERATURA:
.
Hradilová, Jana: Anarchie moci: Správní a dozorčí personál tábora pro Němce v Adolfovicích (1945-1946) In: Historie 2000 (2001) 239-259.
Hradilová Jana: Internace německého obyvatelstva v adolfovickém táboře 1945-1946 In: Jesenicko 2 (2001) 25-33.
Hradilová, Jana: Nucené společenství. Internace německého obyvatelstva v adolfovickém táboře 1945-1946 In: Perspektivy mladé generace pro Evropu. Česko-německé vztahy v pracích studentů. Praha-München-Ústí nad Labem 2002
Slyšme i druhou stranu, Dokumenty o vyhnání Němců z českých zemí, Infocentrum Šumava, české Budějovice 1991
Staněk, T.:Persekuce 1945, Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a Věznice) v květnu – srpnu 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996
Staněk, T.: Tábory v českých zemích 1945-1948, Tilia, 1996
Staněk, T.: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování (Sešity Ústavu pro Soudobé Dějiny AV ČR 41) Praha 2005.
Staněk Tomáš, von Arburg Adrian, Organizované divoké osudy ? Úloha ústředních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945); 1.Část; Předpoklady a vývoj do konce května; 2. Část; Československá armáda vytvaří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legitimizuje; 3. Část; Snaha vlády a civilních úřadu o řízení „divokého odsunu“ in.Soudobé dějiny 3-4/2005, s.465-533, 1-2 /2006, s.13- 49 , 3-4 /2006 s. 321-376, USD Praha, ISSN 1210-7050
Chocholatý Gröger, F.:60. let od konce války – květen – srpen 1945 krvavá realizace Benešova plánu vylikvidování Němců, http://www.bruntal.net/2005042302-60-let-od-konce-valky-kveten-srpen-1945-krvava-realizace-benesova-planu-vylikvidovani-nemcu
Chocholatý Gröger, F.: Vyšetřování skončilo, zapomeňte!, http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente
Chocholatý Gröger Franz, Werwolf, Čechy, Morava, Slezsko, únor 1945 – prosinec 1945
http://nassmer.blogspot.com/2010/01/werwolf-cechy-morava-slezsko-unor-1945.html
.
INTERNET:
.
In Memorial 1945– Konzentrationslager in Jesenik-Freiwaldau Altvaterland
http://www.alte-heimat-zuckmantel.de/html/in_memoriam.html
Dokumente http://www.z-g-v.de/doku/archiv/cssr2/inhalt.htm
Bericht40 http://www.z-g-v.de/doku/archiv/cssr2/kapitel-2-1-3-2-6.htm
Bericht184 http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd47.html
Bericht179-183 http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd46.html
Jugendliche ermordet http://www.rathay-biographien.de/Vertreibung-Massaker/sudetenland.htm
http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-40349274.html
Das tschechoslowakische Lagersystem ab Mai 1945
http://www.egerer-landtag.de/Geschichte/TschechischesLagersystem.htm
TschechischeKonzentrationslager
http://www.encyclopaedia-germanica.org/de/index.php/Tschechische_Konzentrationslager
Internierungslager http://de.wikipedia.org/wiki/Internierungslager
Zajatecké tábory –Oflag, Stalag
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Prisoner_of_War_Camps_in_WWII
http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/Kriegsgefangenenlager/Offizierslager-R.htm
http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/Kriegsgefangenenlager/Stammlager-R.htm
http://www.moosburg.org/info/stalag/laglist.html
Jesenicko, zajatecké a koncentrační tábory
http://www.koncentracni-tabory.estranky.cz/clanky/zajatecke-tabory-na-jesenicku/adolfovice
http://www.koncentracni-tabory.estranky.cz/clanky/zajatecke-tabory-na-jesenicku

Dekrety presidenta republiky na mnohé použití

4. ledna 2011 by  
Sudety Benešovy dekrety

Všem se zdálo, že podepsáním česko-německé deklarace se staly Dekrety presidenta republiky jen součástí právní historie. Bohužel opak je pravdou. S pravidelnou periodou voleb je Praha, Mnichov, Vídeň, Budapešť a Berlín touto nepříjemnou rýmou infikována. Poslední vývoj ukazuje, jak tenkým listem papíru je ona deklarace a její obsah, jak se ukazuje, zůstává jen zbožným přáním odpoutání se od minulosti.

Otázka dekretů presidenta republiky byla znovu otevřená, když president Klaus sledujíc tím několik cílů, nastolil otázku možného otevření otázky možného navracení majetků sudetských Němců. Cíle presidenta byly jasné: zpomalit přijetí Lisabonské smlouvy, vyjádřit svůj negativní postoj k ní, dosáhnout toho, aby česká ústava nebyla zaplevelena lidskými právy, jak kdysi prohlásil a v koutku duše zde byla také trocha samolibosti, že zase upoutá na sebe pozornost. A onoho kostlivce ve skříni tak uvidí rovněž druhá strana a použije ho ke svým cílům. Jak je to již zvykem v českých luzích a hájích. Dekrety se stávají velice lákavým a účinným prostředkem volební kampaně v celém politickém spektru také ve všech čtyřech státech. Pro jedny jsou projevem spravedlivé odplaty, pro druhé porušením práva. Obě strany však vytahují na světlo z celkového počtu 144 dekretů jen sedm dekretů (dekrety č. 5, 12, 16, 27, 28, 33, 71, 108) týkajících se Němců a tyto vyhlašují buď za součást práva českého státu nebo za překážku jeho působnosti v EU či za hanbu a skvrnu právního řádu. Pravdu mají všichni v jednom, jsou obrazem doby a s ní související porušení práva. Vždy je právo neprávem vstoupili do tenat odplaty, msty či snahy odčinit politické chyby vlády v letech třicátých, kdy bylo možno otázku Němců řešit politickou snahou a to i za cenu kompromisů.
K pochopení vzniku dekretů se musíme vrátit do historie. Ústavní dekret presidenta republiky č. 2 z roku 1940 se stal východiskem pro další právní dokumenty jak v záležitostech vnitrostátních, tak ve vztazích mezinárodních. Období dekretální musíme rozdělit na dva úseky – období londýnských dekretů (44) a období dekretů v osvobozeném Československu (100). První dekrety se vztahovaly k aktuální činnosti zahraničního odboje a k vedení války s Německem a jeho spojenci. Menší část exilových dekretů vytvářela podmínky pro poválečný vývoj. Pro poválečný právní řád byl rozhodující dekret č. 11/1944 Úř. věst. z 3.8.1944 o obnovení právního pořádku. Další dva důležité dekrety jsou dekret č. 18/1944 Úř. věst. ze 4.12.1944 o národních výborech a prozatímním Národním shromáždění a dekret č.6/1945 Úř.věst. o potrestání nacistických zločinů, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných soudech.Tento dekret také stanovuje počátek doby zvýšeného ohrožení republiky dnem 21.5.1938.
Na druhé straně nutno podotknout, že v období londýnské vlády již vznikaly návrhy na některé poválečné dekrety, především dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národností německé a maďarské. První návrh ministra vnitra o tomto dekretu byl projednán 10.8. 1943 a osnova ústavního dekretu byla projednávána v srpnu a září 1944. V zápisu z 28.9.1944 se doporučuje, aby osnova dekretu nebyla dávána do Státní rady, dokud nebude zjednáno jasno v mezinárodní otázce transferu. Dne 10. 11.1944 vláda jednání o osnovách dekretu ukončila. K otázce tohoto dekretu se vrátila až v osvobozeném Československu na jednání dne 15.6.1945, stále však vyčkávala, jak dopadnou jednání na konferenci v Postupimi.
Dekrety v osvobozeném Československu (prvním dekretem byl ústavní dekret č. 1/1945 Sb. o nové organizaci vlády. z 2.4.1945, posledním dekret č. 143/1945 Sb..) především uskutečňovaly cíle Košického vládního programu z 5.4.1945 a dále komplexně upravovaly všechny oblasti poválečného života. Vedle hospodářských opatření s tím spojených to bylo vydání nových trestněprávních norem a odčinění křivd způsobených některými skupinami občanů. Značná část dekretů byla věnována oblasti školství a kultury a mnohé instituce vděčí za svůj vznik právě dekretům presidenta republiky. Řada dekretů se týkala Němců, Maďarů a zrádců a uskutečnila znárodnění. Ve vztahu k Němcům se vycházelo z kapitoly VIII. a kapitoly IX. Košického vládního programu. Cíle tohoto programového prohlášení uskutečňovala řada dekretů presidenta republiky, vydaných od té doby. Jedním z nejvýznamnějších byl ústavní dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého: státního občanství vycházející ze stanoviska, že toto občanství přetrvalo celou dobu války, tak jak existovalo před Mnichovem. Veškeré akty v této otázce s jinými státy, tedy i s Německem jsou tudíž neplatné. Teprve tímto dekretem byli občané německé a maďarské národnosti propuštěni ze státního svazku. Vztah k občanství vycházel z plnění občanských povinností a pozbýval se opcí pro cizí stát, vstupem do služeb cizího. Z těchto kriterií vycházely dekrety týkající se majetkových vztahů, tedy dekrety č. 5, č. 12, č. 108/1945 Sb. Směrodatná pro tyto dekrety byla úprava v ústavním dekretu o státním občanství č.33/1945 Sb.
Poněkud se zapomíná na to, že ze stejného principu vycházely také znárodňovací dekrety č. 100 a 103/1945 Sb. jimiž došlo ke znárodnění podniků s 75% podílem na výrobě a s 61% všech zaměstnanců v průmyslu.
Dekretální období českého zákonodárství bylo časově omezené na dobu války a poválečného vzniku Prozatímního národního shromáždění. Všechny dekrety presidenta republiky byly dodatečně schváleny (ratihabovány) Prozatímním národním shromážděním a staly se zákony resp. ústavními zákony (ústavní zákon č. 57/1946 Sb.)
V dalším vývoji byly postupně měněny či úplně anebo částečně zanikla jejich platnost (účinnost) zákony resp. ústavními zákony či Ústavou 1948. Naposledy byly změněny dekrety 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků zákonem č.455/1991 a dekret č. 50/1945 Sb. o opatřeních v oblasti filmu zákonem č. 273/1993 Sb., avšak jejich platnost nebyla zrušena. Změny se nedotkly např. dekretu č. 5, ústavní dekret č. 33/1945 Sb. pozbyl podle ústavy roku 1948 povahy ústavního dekretu, ostatní dekrety mající vztah k problematice Němců prošly některými zákonnými změnami, zrušeny byly dekrety č. 27/1945 Sb. zákonem 18/1950 Sb. a č. 71/1945 Sb., zákonem č. 65/1964 Sb.
Důsledky všech těchto dekretů však trvají, stejně jako trvají důsledky jiných zákonů z doby dřívější jako je např. zákon č.11/1918 jimž vzniklo Československo či zákon o první pozemkové reformě.
Pokud jde otázku zrušení dekretů, pak důvodem jejich zrušení by mohl být pouze jeho obsahový rozpor s některou součástí ústavního pořádku ČR nebo s některou mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 Ústavy. Podle ústavních předpisů zákládající právní řád ČR se i dekrety staly jeho součástí, ovšem v právním stavu ve kterém byly v době zániku federace. Jejich včleněním do právního řádu se nic nezměnilo, jsou platné, ale neúčinné. Ústavní soud by však mohl některé dekrety nebo jejich části, pokud jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod, zrušit, tedy zbavit platnosti. Prakticky by se nic nezměnilo, jako neúčinné by byly součásti právního řádu. Pozbytí účinnosti pro rozpor s Listinou nastalo dnem 31.12.1991, aniž by to nějak ovlivnilo právní vztahy před tímto datem vzniklé.
Při posuzování této otázky je zde řešení konfliktu mezi materiální spravedlností a právní jistotou. Právní jistota má v právním státě vždy přednost. Práva a povinnosti vzniklé před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena.
Do popředí se však dostává zájem právního státu, aby v platnosti nezůstaly ani starší protiústavní zákony, které v době přijetí vadné nebyly a do rozporu s ústavním pořádkem se dostaly teprve později v důsledku nové právní úpravy nebo přijetím mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Nejsou žádné omezující lhůty pro podání návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení takových zákonů. Také dekrety presidenta republiky z roku 1945 by mohl Ústavní soud přezkoumat.
Z toho vyplývá, že častý populistický vyklad politiků, že zrušením dekretů presidenta republiky by vznikly majetkové požadavky vyhnaných českých, moravských a slezských Němců a byly by narušeny právní jistoty, je nesmyslné. Je jenom jakousi kamufláží maskující skutečný podtext těchto tvrzení – obavy o místo v následujících volbách.
Problém dekretů presidenta republiky je tedy dnes problémem především politickým. Pokud si politici tento problém nevyřeší, budou si dekrety jako horký brambor přehazovat ještě v dalším volebním období. Pro mnohé je to výhodné, místo programu řešícího skutečné problémy země – nezaměstnanost v Německu, obavy z cizinců v Rakousku či řešení otázek souvisejících s EU nebo otázky sociálního státu v Česku – máme zde zástupný problém a to dekrety.
Většina politiků v Německu vidí jejich problém především ve schopnosti Čechů vyrovnat se s minulostí, jako se podařilo v Německu s minulostí nacistickou, a vyvíjet vnitřní tlak na české politiky, aby se k této otázce vyjádřili otevřeně bez populistických nacionálních postojů. Je velmi těžké být občanem země, kde se bezpráví vyhnání bagatelizuje, kde není politická vůle odsoudit zločiny poválečného dění ve své zemi, natož vyšetřit a potrestat. Toto neřešení pomáhá vytvořit obraz Česka jako státu, kde právo není v popředí politického zájmu.
Často se hovoří o neplatnosti tzv. Benešových dekretů a poněkud se zapomíná na tzv. znárodňovací, které jsou mimo české veřejnosti. O dekrety týkající se omezení politických svobod a práv občanů se dnes nikdo příliš nezajímá. Přitom to byly právě tyto dekrety, které umožnily vznik tzv. závodních výborů, v jejichž čele stála komunisty ovládaná Ústřední rada odborů. Tyto závodní výbory se staly zárodky komunistické moci v období do února 1948 a pak jako úderná pěst tuto moc upevnila.
Znárodňovacími dekrety byl znárodněn majetek těm, kteří se proti republice a národní cti ničeho nedopustili a mnozí se aktivně účastnili odboje. Restituční zákony nejdou před únor 1948. V případě zrušení dekretů presidenta republiky by mohli potomci majitelů těchto podniků žádat o navracení majetku a to včetně oné částky, kterou měli v době znárodněni dostat náhradou od státu. Kdo jsou dnešní majitelé dříve znárodněných podniků? Největší podíl na privatizaci podniků získali prominenti minulého režimu, kteří byli do roku 1989 ve vrcholných manažerských funkcích v rámci socialistických podniků. Tito by se mohli cítit ohroženi v případě zrušení platnosti dekretů presidenta Beneše. Co kdyby vstupem platnosti Lisabonské smlouvy by se taková možnost otevřela a my bychom byli ohroženi, tím, že by se bývalí majitelé znárodněných podniků obrátili s restitučními nároky k evropskému soudu. Proto postrašme sudetskými Němci. To u xenofobních Čecháčků vždy zabere.
V Česku se dostává otázka dekretů presidenta republiky a vyhnání do popředí mediálního a polického zájmu. Vyhnání je pro mnohé právně nezávadné a jakákoliv narážka či diskuse o této otázce je brána jako útok na národní čest či ohrožení samé podstaty českého státu. Proti Německu s vyřešenou minulostí stojí tak Česko snažící se otázky své minulosti neřešit, nejen minulost protektorátní, ale především minulost let 1948-1989. Po roce 1989 bylo lze doufat v urovnání vztahů mezi zeměmi středoevropské oblasti, které se vlastní vinou postupně staly kořistí dvou nelítostných agresorů: Hitlera a Stalina. Ta naděje je v tuto chvíli v nenávratnu. A nejen to. Téma vyhnání Němců a Benešovy dekrety zajímá celou Evropu. Píší o něm noviny od Španělska až po Skandinávii, a píší o něm věcně, takže máme z ostudy kabát. Mluvčí skupiny sudetských Němců a poslanec Evropského parlamentu Bernd Posselt prohlásil: „Klaus nám vlastně pomohl, neboť v celé Evropě se zase začalo hovořit o sudetských Němcích a rasistických Benešových dekretech.“ V podobě Evropské listiny základních práv, která je součástí Lisabonské smlouvy, nehrozí žádné majetkové nároky ze strany sudetských Němců, ale Klaus si přesto vydupal výjimku, která ho před tímto neexistujícím nebezpečím má údajně chránit. Češi se tak zbytku Evropy mohou jevit jako paranoidní národ se špatným svědomím, bojící se, aby se někde někdy náhodou nenašla právní cesta, kterou by mohli sudetští Němci legálně žádat zpět majetky, které jim, dle názoru Čechů samých (či jejich politiků), Češi naprosto legálně sebrali.
Jak dlouho zůstanou dekrety politickým horkým bramborem, záleží jen na politicích. Někdy však mám dojem, že si tento horký brambor pěstují, zvláště nemají –li odpověď na skutečné problémy občanů této krásné českomoravskoslezské země.

Další stránka »

1. stránka z celkem 212