Rubriky
Německý odsun

Bruntál – květen/ červenec 1945 dle výpovědí svědků

60. výročí ukončení války
Zde na Bruntálsku již všichni tuší, že konec války se blíží. Pro mnohé se již situace jeví jako beznadějná. K ránu 4. května již předsunuté oddíly Rusů po obsazení Vítkova dosáhly železniční tratě Bruntál – Olomouc. V noci dopadlo na město několik bomb, které nezpůsobily velké škody a po celý den městem projíždějí kolony vozidel německé armády ustupujících od Opavy.

Ráno 7.5. je bruntálské náměstí plné lidí, bývalý starosta města Bayer se snaží obyvatelstvo uklidnit a navazuje spojení s polním maršálem Schörnerem. Příkaz zní “Město bránit. Část obyvatel urychleně opouští město ve snaze uprchnout před Rusy. Mezi nimi také Kurt Langer, známý dramaturg a jazykovědec, který ve své knize Dny strach popisuje anabázi útěku z přes Malou Morávku , Králíky do Zdobnice, kde 10.5.poprvé slyší známé výzvy v rozhlase: “Německo je konečně na kolenou! Německo již nikdy nepovstane!, Němci budou pro nás pracovat jako otroci!”. A pak hlas z pražské rozhlasu : “Majetek Němců je český národní majetek! Na Němce se nevztahují žádné zákony! Zabijte Němce, kdekoliv , kdekoliv je potkáte. Nenechte Němcům nic jiného než kapesník, do něhož by mohli plakat!” Dne 21.5.1945 je mu oznámeno, že všichni uprchlíci se musí vrátit do svých domovských obcí. Nyní však již za doprovodu českých vojáků, kteří jim před tím “vyčistili zavazadla”, a pod bodáky. Dne 28.5.1945 je znovu v Bruntále, kde se dovídá o Rusech to samé: znásilňování, drancování, krádeže a vraždy. Jeho dům je totálně vydrancován. Kdo přežil je šťasten, neboť i tento život je lepší než smrt. Velká část obyvatel, se těší, že město převezmou Češi. Do města vstupují vojáci III. praporu 1.čs. samostatné takové brigády pod velením kapitána Imricha Gaše, který si právě zde a v Krnově vybojoval ostruhy krutého velitele. Avšak jakmile se první Češi objevují v městě, obyvatelé poznají záhy, jak ošidná tato naděje byla. “Všechno je najednou horší než za Rusů, je rozpoutána vlna nepředstavitelného teroru” píše Langer a jiný pamětník si poznamenal , že jeden z Rusu, je dokonce varoval: “Řekl…že od Čechů máme očekávat mimořádné zlo” (STANĚK 51, pozn. 3). Rabování pokračuje jako předtím. Mnoho obyvatel je zatčeno tzv. partyzány a mučeno ve vězení- denní bití, zhášení cigaret na kůži či zapalování novin vložených mezi prsty patří mezi jejich libůstky: Nejsou ušetřeni ani němečtí komunisté (Emil Pfeifer).(Langer 32-33). Zásobování potravinami německých obyvatel je nulové. Chování českých vojáků má své zázemí v tzv. DESATERU PRO ČESKOSLOVENSKÉHO VOJÁKA V POHRANIČÍ vydaného rozkazem velitele 1. Vojenské oblasti. (Stráž v pohraničí), kde se například uvádělo: “Němec zůstal naším nesmiřitelným nepřítelem. Nepřestaň nenávidět Němce..Chovej se k Němcům jako vítěz…Buď tvrdý k Němcům..I německé ženy a hitlerovská mládež nesou vinu na zločinech Němců. Bud neústupný i k nim”.

V důsledku údajného přepad u partyzánů “německými teroristy” 13. června (STANĚK 98-99) vyhlašuje krátce nato v Krnově velitel Imrich Gaš stanné právo.Zpráva MNO se zmiňovala o tom, že k tomu sice neměl oprávnění, ale stačilo zdůvodnění, že “místní Němci se vůči československým jednotkám chovali zpupně”. Incident dal podnět k různým násilnostem a po 14.6. soustředění většího počtu osob, především starších osob, žen a dětí, z Krnova a okolních obcí do táborů ve městě, kde panovaly nelidské poměry (SLYŠME 161) . Z táborů pak byly vypraveny pěší pochody k hranicím. Zde však polské orgány odmítly Němce převzít. Tento zvrat v přebírání Němců nastal po předání Slezska do zprávy polských orgánů, před tím sovětské okupační orgány přebíraly Němce vyhnané z českých území. Obdobný osud potkal 1280 Němců vysídlených z Ostravy 13.6. vojáky stejné brigády. Staří občané z Krnova byli již vyčerpáni a mnozí cestou zemřeli, pochod pak pokračoval přes Staré Město do tábora u Králík, kde vlády strašné poměry, asi 200 osob musela byt umístěno v nemocnici, kde zemřelo 26 dětí v kojeneckém věku. Z Králík byly pak po železnici přesunuti do Teplic a odtud do sovětské okupační zóny (STANĚK 126, pozn. 114)

Druhý den po krnovských událostech nařizuje Imrich Gaš , že musí být vyklizeny všechny budovy v okruhu 500 m od kasáren a že bude zastřelen každý Němec, který se objeví v této zóně (LANGER 34-35). Následující den –17.6.1945- skupiny “partyzánů”, mající na sobě zčásti uniformy SA a SS, pořádají hony na Němce a tyto odvádějí do místního koncentračního tábora. Jsou umístěni do baráků, kde kdysi bylo 8 anglických vojáků a nyní zde je umístěno asi osmdesát mužů a žen. V noci je zakázáno vycházet a to ani na záchod.. Každé ráno následuje bití a po té hnaní do práce. Dle svědectví Langera zvláštní surovostí vynikají bijci Jan a Jaroš a především velitel lágru Kamenický zvaný Molnár.(LANGER 39-42). Dne 24.6. se konají první dvě popravy, rozkaz k popravě čte osobně Imrich Gaš.

Dne 3.7. při manipulaci s granátem se smrtelně zranil svobodník NS a bývalý příslušník partyzánského oddílu Rudá Morava F.Štěpaník. Armáda tvrdí, že šlo o připravený útok odbojové německé skupiny a že v rádiu byla umístěna nálož. Velitel nechává sebrat 200 mužů z města, kteří jsou týráni, mláceni pažbami a musí při tom zpívat německou hymnu. Dne 5.7. musí Němci vykopat hroby a je vybráno 20 mužů k popravě. Gaš čte rozsudek. Následuje divoká střelba. (LANGER47-50) (STANĚK 102). Staněk v poznámkovém materiálu v knize PERSEKUCE 1947 píše: “O souběhu podezřelých okolností kolem bruntálského “atentátu” svědčí také zpráva, že ve městě byly 3.7. nalezeny německy psané letáky vyzývající odporu proti ČSR a solidaritě mezi Němci.” K případu je zde další materiál – zpráva pro ministra vnitra Noska z roku 1947 – výslechový protokol sepsaný plk.gšt. V.Jankem z příkazu vyšetřující komise bezpečnostního výboru Ústavodárného národního shromáždění dne 13.8.1947. (STANĚK pozn. 111, kde jsou další prameny). Následující den je většina Němců propuštěna z lágru. V městě se šíří zpráva, že původně mělo být popraveno 300 mužů a že brzy bude provedeno vysídlení. Dne 10.7. vojsko obsazuje ulice a ráno do všech domů vtrhují “partyzáni”. Němci musí během deseti minut opustit byt, mnoho toho nestačí vzít sebou a musí stát celé dopoledne v dešti. Pak jsou nahnáni do škol a budov všichni obyvatelé města, nikdo nesmí být v bytě. Kdo je přistižen, je zastřelen. Němci jsou nahnáni na hřiště, kde někteří dostávají pracovní průkazy, ti kdo je nedostali, jdou na odsun.(*) Ve dnech 10.-11.7. byl zahájen odsun 4300 Němců za hranice a později 750 osob do vnitrozemí na práce. Dne 12.července odjíždí Langer s dalšími Němci v otevřených vagónech (dle Langera 1500-2000 osob- LANGER 54-57) a to 50 Němců v každém vagónu. Vlak opouští Bruntál a bruntálští občané naposled vidí Altvater se siluetou rozhledy. Jejich domov mizí v dáli. Večer 13.7.1945 projíždí vlak Dražďany. Čtyři dny nato byla zahájena berlínská konference tří velmocí..

Zásahy příslušníků OBZ, armády a ostatních bezpečnostních složek napomáhaly odsunu německého obyvatelstva z osvobozeného území do pohraničí a odtud mimo republiku. Stav této vyčišťovací akce hodnotil gen. L. Svoboda na vojenské poradě u prezidenta republiky dne 6. června 1945 takto: “MNO přikázalo nejprve likvidovat jazykové ostrůvky jihlavský a svitavský. Zde se zřizují jakési koncentrační tábory, podle možností četnější a menší, aby Němci mohli být používáni na běžné práce. Jakmile velitelé oblastí dosáhnou svými vojsky hranic, budou tlačit Němce přes hranice. Požádal jsem sovětské velitele, aby nám v tom nečinili potíže. Takovýmto způsobem ale již nyní přechází hranice několik tisíc osob denně s nejnutnějšími zavazadly, někde i s použitím ruských vozidel.” (VACEK) Podle údajů uvedených v knize PERSEKUCE 1945 bylo od června do 16.7.1945 vyvezeno přes hranice celkem 116 246 Němců jak uvádí zpráva důstojníků 1.odd. velitelství první vojenské oblasti. Ministr obrany Svoboda naléhal na urychlení transferu všemi prostředky (STANĚK 32-33)

Za dvacet dni po projezdu bruntálského transportu Dražďany podepisují zástupci mocnosti Zprávu o berlínské konferenci tří velmocí” , která je všeobecně uváděna jako “Postupimská dohoda. A hned den po ukončení Postupimské konference spatřil světlo světa dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Dekret vytvořil důležitý předpoklad pro násilné vysídlení a konfiskaci majetku, protože německé obyvatele Čech, Moravy a Slezska bylo možno legálně vystěhovat ze země teprve tehdy až pozbyli československé občanství. Jenomže dekret č. 33 zařídil, že ho pozbyli už dávno; v ten den, kdy podle československo – německé smlouvy o státním občanství z 20. 11. 1938 “nabyli státní občanství německé”.

V polovině srpna je hromadné vysídlování německého obyvatelstva do sovětské zóny zastaveno, ale přípravy na jeho obnovení pokračují. Poněkud jiná situace je ve Slezsku, je složitější, průjezd bývalým pruským Slezskem, které je nyní pod polskou zprávou, je prakticky nemožný. V roce 1946 začal tzv. organizovaný odsun a první transport do americké zóny přes Bavorsko vyjel z Bruntálu 14.2.1946 s 1196 Němci do Augsburku, poslední byl pak vypraven 30.10. 1946 s 1183 Němci do Dachau. Tím dnem se zcela německé město Freudenthal stává českým Bruntálem. Kořeny s dějinami jsou natrvalo přetrhány, kraj navždy ztrácí své hospodáře a jeho obyvatelé domov, jenž jim po staletí prorůstal srdcem.

Franz Chocholatý Gröger Bc.

Pardubice 25.4.2005

Poznámka:

Bruntál (1220 de Freudenthal, 1529 na Bruntali, 1720-1836 Freudenthal, 18870 Freudenthal, Bruntály, 1894 Freudenthal, Bruntál), 1930: 9547 ob., 8904 Němců, 396 Čechů, 221 ostatních; 1939: 10126 ob; 1947: 6348 ob. Langer Kurt, PhDr., nar.2.5.1920 v Bruntále, 1940 studium Karlova universita, 1944 PhDr.,dramaturg, jazykovědec, spisovatel

Rybař Josef Dr.- dle svědectví faráře Johanna Hoffmanna (SLYŠME 99) byl nejhorším úředníkem na okresním úřadě, poslal nejvíce Němců do lágrů a vězení.

(*)Dle hlášení velitelství stanice SNB Bruntál č. 256/45 byly věci po vysídlených Němcích uloženy ve dvou skladech, které nemohly být dostatečně střeženy. Co se s věcmi stálo si lze snadno domyslet.. Na rozkrádání majetku v Bruntále a Krnově se podíleli také někteří vojáci výše jmenovaného praporu.

LITERATURA:

Langer Kurt, (LANGER) Dny strachu, Zpráva o “odsunu” sudetských Němců z Bruntálska, Praha 1992, ISBN 80-85241-23-4

Slyšme i druhou stranu,(SLYŠME) Infocentrum Šumava, Č. Budějovice 1990,ISBN 80-900076-I-9

Staněk Tomáš,(STANĚK) Persekuce 1945, Praha 1996, ISBN 80-85241-99-4

Stráž v pohraničí, Zpravodaje III. praporu 1.čs. samostatné tankové brigády, č.1.,č.4, 6

Vacek Edvard, Povalečný vývoj ideologického státu, květen 2005, www.cs-magazin.com

5 reakcí na „Bruntál – květen/ červenec 1945 dle výpovědí svědků“

Ohavná role české armády v tragických událostech roku 1945 bohužel naprosto nezajímá pány z Vojenského historického ústavu Armády ČR. Ti mají plnou hubu vlastenectví, odboje, „slavné“ mobilisace r. 1938 atd. Samozřejmě – jsou za to královsky placeni, s ryzím idealismem se u naprosté většiny Čechů nesetkáme. Pokud však uvažujeme v rovině historických i současných faktů, musí nám být zřejmé, že existence české armády je zcela absurdní. Tak v r. 1938, kdy Češi dostali jedinečnou příležitost ukázat, že jsou schopni za svoji státnost bojovat, se nenašel jediný důstojník, který by zlikvidoval zbabělce Beneše a umožnil by tak vytvoření obranyschopného vedení státu. Všichni se naopak Benešovu rozkazu o ústupu ze Sudet s větším či menším ulehčením podvolili. V tomto okamžiku již nemohlo být pochyb o tom, že samostatný český stát a jeho branná moc jsou čistě umělé konstrukty vítězných mocností Dohody z r. 1918. Bezproblémová existence Protektorátu to pak jen potvrdila. Avšak další porážkou Německa byla trapná zombie českého státu a jeho armády znovu oživena a nové kolo lumpáren a hanebností mohlo začít. Konce to bohužel nebere dodnes: Češi mají stále plnou hubu německé okupace 1939-45 a sovětské okupace 1968 a přitom česká armáda se sama aktivně podílí na okupaci hned několika států v žoldu světově dominujících Anglosasů! Nepotkal jsem dosud Čecha, který by o tomto schizofrenním stavu sebeméně zapochyboval. Takový národ ovšem nelze označit jinak než jako těžce nemocný a samostatné státnosti v každém případě nezpůsobilý!

Dobrý den pane Bogner,
můžete si udělat čárku, protože Čech jsem a o Vámi zmíněné schizofrenii nejenom pochybuji, ale osobně sám tvrdím, že vše je postavené na hlavu. Jsem ze Sudet, přesněji moji prarodiče přišli do míst v nichž nyní žiji těsně po válce. Narozdíl od většiny dnešních čechů, kteří žijí na jiném základu a principu, mě historie mé rodiny a kraje v němž jsem vyrostl a nyní vychovávám své děti, zajímá.
Rozhodně nejsem slepý a hluchý k osudům lidí, kterým právo na život v této zemi byl upřen a násilně byli vyhnáni ze svých domovů. O co víc mě uvnitř trhá, že tyto místa jsou nyní zaplňována těmi, kteří umí jen brát a ničit. Je pro mě nemyslitelné tvrdit, že země na níž žiji, pracuji atd. patří státu ba co víc vládnímu zřízení, které si usurpovalo moc.
Půda patří těm, kteří se o ní starají a žijí na ní (nemyslím to z pohledu materialistického). Ať se to sebehůř poslouchá, naši předci – češi, kteří v poválečném období páchali na obyvatelstvu ať německém či jiném to co páchali, nejsou nic jiného než sprostí vrazi, kteří měli za své činy viset. Bez rozdílu ! Dokážu pochopit svévolné braní spravedlnosti do vlastních rukou těmi, kterým se dostal do ruky konkrétní jedinec, který fakticky mohl za jejich utrpení a smrt jejich blízkých, avšak trýznit, šikanovat a linčovat obyčejného nezůčastněného člověka, jen pro slovíčko v legitimaci, mi přijde jako naprostá slepost vůči úctě k člověku a hlavně vzdání se lidství ve prospěch degenerovaných šovinistických postojů.
Netvrdím, že nemám určité předsudky vůči určitým skupinám, žijícím právě v sudetech, avšak není to z důvodu slovíčka v legitimaci, nýbrž ze způsobu jejich života a parazitismu na pracující společnosti (bez rozdílu na národnosti, barvě pleti, či vyznání). Rozhodně bych se však nesnížil k tupému davovému šílenství, za nímž zůstává hluboká brázda strachu a smrti.
O to víc mě děsí fakt, že dnešní společnost hledá stále stejnou cestu jak z bludného kruhu ven a místo aby se pohroužila do nitra své minulosti a nejdříve zúčtovala s křivdami, páchá křivdy nové a tak dluh vůči světu a Bohu jen narůstá.

Jsem čech, ale nejsem na příslušnost k národu, který se neumí smířit sám se sebou hrdý! Dovolím si parafrázovat a trošku pozměnit jednu pointu z vašeho nedávného příspěvku.
Český národ od roku 1918 ušel jen velmi málo kroků ke světlu. Dokud se česká společnost neprobere z tupého opakování polopravd a lží mocenských špiček a nepokusí se najít cestu ke ztraceným srdcím svých předků a jejich chybám, aby alespoň omluvou mohli napravit co se tehdy událo,budeme odkázáni na smrt v temném kruhu lží a křivd, které jsme jako národ páchali.

Stydím se za přístup naší vlády a prezidenta, který místo veřejné omluvy, vytahuje další zbraně a přilévá olej do ohně, který již měl být dávno uhašen.

O co víc je smutnější, že téma židovského vyhlazování před 70 lety se stále otevírá a bije se na poplach, avšak o desetitisících systematicky vyhlazených čechů, němců, maďarů, slováků atd. se poslušně mlčí. O co je tento fakt horší, že tato zvěrstva pokračovala vesele ještě mnoho let po válce….peníze jsou hold mocné….

Mejte se

Vážený pane Lumíre, jsem velice rád, že jako jeden z mála chápete spirituální hloubku té tragédie, o níž zde diskutujeme. Málem bych si myslel, že snad občas mohu mít sklony přehánět či vnímat ledasco v příliš zhuštěných barvách a nakonec je zde i fakt mého ne-češství, jež mi snad občas nedovolí zplna se vcítit do českých stanovisek. Váš příspěvek mi dal jistotu, že přece jen snad mé názory na řadu věcí mohou být akceptovatelné i pro rodilé Čechy. Děkuji Vám.

Pane Bognere,
otázkou je, zda díky globalizaci a neustálému „stěhování národů“, se dá říci, že je někdo rodilým Čechem, rodilým Němcem atd.
Na jednu stranu představa uzavřeného státu, který je jen a jen pln příslušníků daného národa, je hezká, avšak je to nehorázná utopie, a vzhledem ke křivdám a hanbě, které se dopustil národ Čechů vůči Nemcům, ba co víc sám proti sobě (viz léta 1945, 1948 atd.), mi přijde naprosto schizofrenní.
Je jednoduší tvrdit my nic, to oni, ale je to lhaní a zastírání skutečnosti.
Bohužel pro většinu lidí, je tento pohled přes sklo přijatelnější, než čelit větru a bouřím, a být tak duševně svobodný.

Vážení pánové,
plně se ztotožňuji s Vašimi názory. Pocházím rovněž ze Sudet( Komotau). Je mi sice jen 51 let, avšak hrůzy o kterých jsem slyšel od svých příbuzných bych rozhodně prožít nechtěl. Máte-li nějaké materiály, či znalosti z oblasti Komotau v uvedené době, rád si je prostuduji. Děkuji

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *