Bruntál – květen/ červenec 1945 dle výpovědí svědků

26. dubna 2005 by  
Sudety Německý odsun

60. výročí ukončení války
Zde na Bruntálsku již všichni tuší, že konec války se blíží. Pro mnohé se již situace jeví jako beznadějná. K ránu 4. května již předsunuté oddíly Rusů po obsazení Vítkova dosáhly železniční tratě Bruntál – Olomouc. V noci dopadlo na město několik bomb, které nezpůsobily velké škody a po celý den městem projíždějí kolony vozidel německé armády ustupujících od Opavy.

Ráno 7.5. je bruntálské náměstí plné lidí, bývalý starosta města Bayer se snaží obyvatelstvo uklidnit a navazuje spojení s polním maršálem Schörnerem. Příkaz zní “Město bránit. Část obyvatel urychleně opouští město ve snaze uprchnout před Rusy. Mezi nimi také Kurt Langer, známý dramaturg a jazykovědec, který ve své knize Dny strach popisuje anabázi útěku z přes Malou Morávku , Králíky do Zdobnice, kde 10.5.poprvé slyší známé výzvy v rozhlase: “Německo je konečně na kolenou! Německo již nikdy nepovstane!, Němci budou pro nás pracovat jako otroci!”. A pak hlas z pražské rozhlasu : “Majetek Němců je český národní majetek! Na Němce se nevztahují žádné zákony! Zabijte Němce, kdekoliv , kdekoliv je potkáte. Nenechte Němcům nic jiného než kapesník, do něhož by mohli plakat!” Dne 21.5.1945 je mu oznámeno, že všichni uprchlíci se musí vrátit do svých domovských obcí. Nyní však již za doprovodu českých vojáků, kteří jim před tím “vyčistili zavazadla”, a pod bodáky. Dne 28.5.1945 je znovu v Bruntále, kde se dovídá o Rusech to samé: znásilňování, drancování, krádeže a vraždy. Jeho dům je totálně vydrancován. Kdo přežil je šťasten, neboť i tento život je lepší než smrt. Velká část obyvatel, se těší, že město převezmou Češi. Do města vstupují vojáci III. praporu 1.čs. samostatné takové brigády pod velením kapitána Imricha Gaše, který si právě zde a v Krnově vybojoval ostruhy krutého velitele. Avšak jakmile se první Češi objevují v městě, obyvatelé poznají záhy, jak ošidná tato naděje byla. “Všechno je najednou horší než za Rusů, je rozpoutána vlna nepředstavitelného teroru” píše Langer a jiný pamětník si poznamenal , že jeden z Rusu, je dokonce varoval: “Řekl…že od Čechů máme očekávat mimořádné zlo” (STANĚK 51, pozn. 3). Rabování pokračuje jako předtím. Mnoho obyvatel je zatčeno tzv. partyzány a mučeno ve vězení- denní bití, zhášení cigaret na kůži či zapalování novin vložených mezi prsty patří mezi jejich libůstky: Nejsou ušetřeni ani němečtí komunisté (Emil Pfeifer).(Langer 32-33). Zásobování potravinami německých obyvatel je nulové. Chování českých vojáků má své zázemí v tzv. DESATERU PRO ČESKOSLOVENSKÉHO VOJÁKA V POHRANIČÍ vydaného rozkazem velitele 1. Vojenské oblasti. (Stráž v pohraničí), kde se například uvádělo: “Němec zůstal naším nesmiřitelným nepřítelem. Nepřestaň nenávidět Němce..Chovej se k Němcům jako vítěz…Buď tvrdý k Němcům..I německé ženy a hitlerovská mládež nesou vinu na zločinech Němců. Bud neústupný i k nim”.

V důsledku údajného přepad u partyzánů “německými teroristy” 13. června (STANĚK 98-99) vyhlašuje krátce nato v Krnově velitel Imrich Gaš stanné právo.Zpráva MNO se zmiňovala o tom, že k tomu sice neměl oprávnění, ale stačilo zdůvodnění, že “místní Němci se vůči československým jednotkám chovali zpupně”. Incident dal podnět k různým násilnostem a po 14.6. soustředění většího počtu osob, především starších osob, žen a dětí, z Krnova a okolních obcí do táborů ve městě, kde panovaly nelidské poměry (SLYŠME 161) . Z táborů pak byly vypraveny pěší pochody k hranicím. Zde však polské orgány odmítly Němce převzít. Tento zvrat v přebírání Němců nastal po předání Slezska do zprávy polských orgánů, před tím sovětské okupační orgány přebíraly Němce vyhnané z českých území. Obdobný osud potkal 1280 Němců vysídlených z Ostravy 13.6. vojáky stejné brigády. Staří občané z Krnova byli již vyčerpáni a mnozí cestou zemřeli, pochod pak pokračoval přes Staré Město do tábora u Králík, kde vlády strašné poměry, asi 200 osob musela byt umístěno v nemocnici, kde zemřelo 26 dětí v kojeneckém věku. Z Králík byly pak po železnici přesunuti do Teplic a odtud do sovětské okupační zóny (STANĚK 126, pozn. 114)

Druhý den po krnovských událostech nařizuje Imrich Gaš , že musí být vyklizeny všechny budovy v okruhu 500 m od kasáren a že bude zastřelen každý Němec, který se objeví v této zóně (LANGER 34-35). Následující den –17.6.1945- skupiny “partyzánů”, mající na sobě zčásti uniformy SA a SS, pořádají hony na Němce a tyto odvádějí do místního koncentračního tábora. Jsou umístěni do baráků, kde kdysi bylo 8 anglických vojáků a nyní zde je umístěno asi osmdesát mužů a žen. V noci je zakázáno vycházet a to ani na záchod.. Každé ráno následuje bití a po té hnaní do práce. Dle svědectví Langera zvláštní surovostí vynikají bijci Jan a Jaroš a především velitel lágru Kamenický zvaný Molnár.(LANGER 39-42). Dne 24.6. se konají první dvě popravy, rozkaz k popravě čte osobně Imrich Gaš.

Dne 3.7. při manipulaci s granátem se smrtelně zranil svobodník NS a bývalý příslušník partyzánského oddílu Rudá Morava F.Štěpaník. Armáda tvrdí, že šlo o připravený útok odbojové německé skupiny a že v rádiu byla umístěna nálož. Velitel nechává sebrat 200 mužů z města, kteří jsou týráni, mláceni pažbami a musí při tom zpívat německou hymnu. Dne 5.7. musí Němci vykopat hroby a je vybráno 20 mužů k popravě. Gaš čte rozsudek. Následuje divoká střelba. (LANGER47-50) (STANĚK 102). Staněk v poznámkovém materiálu v knize PERSEKUCE 1947 píše: “O souběhu podezřelých okolností kolem bruntálského “atentátu” svědčí také zpráva, že ve městě byly 3.7. nalezeny německy psané letáky vyzývající odporu proti ČSR a solidaritě mezi Němci.” K případu je zde další materiál – zpráva pro ministra vnitra Noska z roku 1947 – výslechový protokol sepsaný plk.gšt. V.Jankem z příkazu vyšetřující komise bezpečnostního výboru Ústavodárného národního shromáždění dne 13.8.1947. (STANĚK pozn. 111, kde jsou další prameny). Následující den je většina Němců propuštěna z lágru. V městě se šíří zpráva, že původně mělo být popraveno 300 mužů a že brzy bude provedeno vysídlení. Dne 10.7. vojsko obsazuje ulice a ráno do všech domů vtrhují “partyzáni”. Němci musí během deseti minut opustit byt, mnoho toho nestačí vzít sebou a musí stát celé dopoledne v dešti. Pak jsou nahnáni do škol a budov všichni obyvatelé města, nikdo nesmí být v bytě. Kdo je přistižen, je zastřelen. Němci jsou nahnáni na hřiště, kde někteří dostávají pracovní průkazy, ti kdo je nedostali, jdou na odsun.(*) Ve dnech 10.-11.7. byl zahájen odsun 4300 Němců za hranice a později 750 osob do vnitrozemí na práce. Dne 12.července odjíždí Langer s dalšími Němci v otevřených vagónech (dle Langera 1500-2000 osob- LANGER 54-57) a to 50 Němců v každém vagónu. Vlak opouští Bruntál a bruntálští občané naposled vidí Altvater se siluetou rozhledy. Jejich domov mizí v dáli. Večer 13.7.1945 projíždí vlak Dražďany. Čtyři dny nato byla zahájena berlínská konference tří velmocí..

Zásahy příslušníků OBZ, armády a ostatních bezpečnostních složek napomáhaly odsunu německého obyvatelstva z osvobozeného území do pohraničí a odtud mimo republiku. Stav této vyčišťovací akce hodnotil gen. L. Svoboda na vojenské poradě u prezidenta republiky dne 6. června 1945 takto: “MNO přikázalo nejprve likvidovat jazykové ostrůvky jihlavský a svitavský. Zde se zřizují jakési koncentrační tábory, podle možností četnější a menší, aby Němci mohli být používáni na běžné práce. Jakmile velitelé oblastí dosáhnou svými vojsky hranic, budou tlačit Němce přes hranice. Požádal jsem sovětské velitele, aby nám v tom nečinili potíže. Takovýmto způsobem ale již nyní přechází hranice několik tisíc osob denně s nejnutnějšími zavazadly, někde i s použitím ruských vozidel.” (VACEK) Podle údajů uvedených v knize PERSEKUCE 1945 bylo od června do 16.7.1945 vyvezeno přes hranice celkem 116 246 Němců jak uvádí zpráva důstojníků 1.odd. velitelství první vojenské oblasti. Ministr obrany Svoboda naléhal na urychlení transferu všemi prostředky (STANĚK 32-33)

Za dvacet dni po projezdu bruntálského transportu Dražďany podepisují zástupci mocnosti Zprávu o berlínské konferenci tří velmocí” , která je všeobecně uváděna jako “Postupimská dohoda. A hned den po ukončení Postupimské konference spatřil světlo světa dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Dekret vytvořil důležitý předpoklad pro násilné vysídlení a konfiskaci majetku, protože německé obyvatele Čech, Moravy a Slezska bylo možno legálně vystěhovat ze země teprve tehdy až pozbyli československé občanství. Jenomže dekret č. 33 zařídil, že ho pozbyli už dávno; v ten den, kdy podle československo – německé smlouvy o státním občanství z 20. 11. 1938 “nabyli státní občanství německé”.

V polovině srpna je hromadné vysídlování německého obyvatelstva do sovětské zóny zastaveno, ale přípravy na jeho obnovení pokračují. Poněkud jiná situace je ve Slezsku, je složitější, průjezd bývalým pruským Slezskem, které je nyní pod polskou zprávou, je prakticky nemožný. V roce 1946 začal tzv. organizovaný odsun a první transport do americké zóny přes Bavorsko vyjel z Bruntálu 14.2.1946 s 1196 Němci do Augsburku, poslední byl pak vypraven 30.10. 1946 s 1183 Němci do Dachau. Tím dnem se zcela německé město Freudenthal stává českým Bruntálem. Kořeny s dějinami jsou natrvalo přetrhány, kraj navždy ztrácí své hospodáře a jeho obyvatelé domov, jenž jim po staletí prorůstal srdcem.

Franz Chocholatý Gröger Bc.

Pardubice 25.4.2005

Poznámka:

Bruntál (1220 de Freudenthal, 1529 na Bruntali, 1720-1836 Freudenthal, 18870 Freudenthal, Bruntály, 1894 Freudenthal, Bruntál), 1930: 9547 ob., 8904 Němců, 396 Čechů, 221 ostatních; 1939: 10126 ob; 1947: 6348 ob. Langer Kurt, PhDr., nar.2.5.1920 v Bruntále, 1940 studium Karlova universita, 1944 PhDr.,dramaturg, jazykovědec, spisovatel

Rybař Josef Dr.- dle svědectví faráře Johanna Hoffmanna (SLYŠME 99) byl nejhorším úředníkem na okresním úřadě, poslal nejvíce Němců do lágrů a vězení.

(*)Dle hlášení velitelství stanice SNB Bruntál č. 256/45 byly věci po vysídlených Němcích uloženy ve dvou skladech, které nemohly být dostatečně střeženy. Co se s věcmi stálo si lze snadno domyslet.. Na rozkrádání majetku v Bruntále a Krnově se podíleli také někteří vojáci výše jmenovaného praporu.

LITERATURA:

Langer Kurt, (LANGER) Dny strachu, Zpráva o “odsunu” sudetských Němců z Bruntálska, Praha 1992, ISBN 80-85241-23-4

Slyšme i druhou stranu,(SLYŠME) Infocentrum Šumava, Č. Budějovice 1990,ISBN 80-900076-I-9

Staněk Tomáš,(STANĚK) Persekuce 1945, Praha 1996, ISBN 80-85241-99-4

Stráž v pohraničí, Zpravodaje III. praporu 1.čs. samostatné tankové brigády, č.1.,č.4, 6

Vacek Edvard, Povalečný vývoj ideologického státu, květen 2005, www.cs-magazin.com

« Předchozí stránka

3. stránka z celkem 3123