Náchod 1945

30. března 2010 by  
Sudety Zajatci

Svědectví Adama Ehnenharda ze dne 27. 5. 1945.

Do náchodského pivovaru bylo přivezeno 200 zajatých příslušníku SS. Byli mezi nimi většinou mladí chlapci. Byl jsem svědkem, jak byli brutálně vražděni od českých civilistů, na vraždách se podílelo i několik žen jejichž jména znám. Tito příslušníci SS byli strašným způsobem pomocí nožů a dýk včetně pažbami pušek zavražděni. Ještě žijící byli poléváni benzínem a upáleni. Já musel pomáhat mrtvoly nakládat na auto a házet je do masových hrobů na náchodském zámku.

Němci zmasakrovaní 10.5.1945 v Náchodském pivovaru.

Masarykův stadion

29. března 2010 by  
Sudety Zajatci

Svědectví Josefine Waimann, květen 1945

Mě chybí slova, abych dokázala popsat, co se dělo v Praze na Masarykově stadionu (Strahov). Na stadionu bylo v prvních dnech internováno 40 000 Němců v nepředstavitelných podmínkách. Skoro bez ošetření byli mezi nimi muži, ženy i vojáci. Moje malé děti plakaly hlady. Před našimi zraky se začala sadistická justice mstít na SS lidech. Přede mnou byli strašným způsobem zavražděni dva SS lidé. Nejvíce na mě zapůsobila vzpomínka na těhotnou ženu, které mladá Češka v uniformě rozřízla za živa břicho a vytrhla embryo. Žena příšerně křičela a Češka ji vítězoslavně do rozříznutého břicha strčila jezevčíka. Jako ve starém Římě byli zde lidé jako v aréně čtvrceni. V noci byly do tábora vpuštěny stovky ožralých Rusů. Oni znásilňovali německé ženy vedle dětí. Bylo to peklo, tento Masarykův stadion.

Zajatecký-tábor-na-Strahově

Zajatecký-tábor-na-Strahově

Praha 9. květen 1945

21. března 2010 by  
Sudety Zajatci

Avšak v německé části Prahy začalo peklo 9. května. Začaly nákladní vozy přivážet do věznice Ruzyň zraněné německé vojáky. Obraz naskýtal pohled lidského utrpení a lidské ztracenosti. Byli ovázáni zakrvácenými obvazy. A obličeje lékařů a sester, které je doprovázely, ukazovaly stejný obraz jako obličeje vojáků. Oni nevěděli, co se dělo v německých lazaretech. Nic netušili, jak Češi a Češky dobíjeli zraněné vojáky na postelích a topili v mísách. Nebo je nakládali na vozy a potom je pokládali na ulice, aby je mohli koně rozšlapat. Když se ranění vojáci postavili před vozy, vrhla se na ně tlupa povstalců, strhávala jim obvazy, strhla je na zem a začala mlátit do krve, až se nemohli hýbat.
Byli to lidé, kteří 9. května na Václavském náměstí, na Karlově náměstí a v Rytířské ulici polévali Němce benzinem, za nohy věšeli na lucerny a jásali nad hořícím člověkem a nad jeho utrpením? Utrpení těchto hořících lidí bylo obrovské, obětem hořela hlava a smrad pálené kůže byl strašný.
Byli to ještě lidé, kteří svazovali německé vojáky, civilisty, ženy ostnatým drátem, stříleli je a takto svázaný lidský svazek házeli do Vltavy? Byli to lidé, kteří německé děti topili v sudech, ženy s dětmi vyhazovali z oken na ulici? Oni měli lidské obličeje. Ale nebyli to lidé.

Autor: Ingomar Pusta – Výkřiky z pekla

Praha 5. května 1945

21. března 2010 by  
Sudety Zajatci

Odpoledne 5. května 1945 se naplnil krutý osud pro tisíce zraněných německých vojáků v lazaretech. Lůza je střílela na lůžkách a vyhazovala z oken. Osud neušli ani chodící ranění vojáci, po tisících byli ubíjeni, věšeni a stříleni. V noci 6. května byly na všechny budovy vyvěšeny transparenty s nápisy „Němcům smrt“. I sloupy byly takto polepeny. Byty Němců byly vykrádány. Mnoho jejich obyvatel bylo vyhazováno z oken a mláceno. Tisíce bylo vystaveno běsnění lůzy ve sklepích, z kterých byla zřízena provizorní vězení. Německé vojenské velení požadovalo, aby bylo masakru ušetřeno německé civilní obyvatelstvo. Tento požadavek Češi odmítli a nahé německé ženy a dívky byly hnány jako štít před vozidly povstalců. Německá část Prahy zažila již 5. května 1945 první trýznění a mučení, když byly hnáni ulicemi do kinosálů a škol, kde byly internováni. Cesty byly lemovány Čechy všech věkových skupin. Byly atakovány kameny, holemi deštníky a polévány pomejemi. Se zdviženýma rukama se vlekly ulicemi. Ženy byly za skupin odtrhávány a zavlékány do domů a lokálů. Kdo chtěl, mohl je znásilnit. Ženy byly nůžkami na papír ostříhány, byly jim strhány šaty a těla pomalována hákovými kříži na zádech a prsou. Takto bylo postiženo tisíce žen a dívek. Mnoho z nich bylo nuceno otevřít ústa a od svých mučitelů musely snášet močení do úst. Na některých místech bylo vidět německé ženy bez šatů klečet na kolenou a umývat asfalt. Do toaletních zařízení na Václavském náměstí byly nahnány stovky Němců, že nemohli ani s rukama hýbat. Nejhůře se dařilo německým vojáků, kteří padli do rukou Čechů. Ti, kteří byli ihned zastřeleni, mohli mluvit o štěstí. Mnoho z nich ale bylo veřejně mučeno, pověšeno, zatlučeno do sudu se hřeby a k smrti ukouleno.

Tento den došlo v Praze k prvním masovým popravám civilistů, na kterých se podílela velká část českého obyvatelstva. Byli to stejní lidé, kteří do posledních chvil sloužili německé válečné mašinérii.

 Autor: Ingomar Pust – Výkřiky z  pekla

« Předchozí stránkaDalší stránka »

3. stránka z celkem 41234