Dekrety presidenta republiky na mnohé použití

4. ledna 2011 od  
Sudety Benešovy dekrety

Všem se zdálo, že podepsáním česko-německé deklarace se staly Dekrety presidenta republiky jen součástí právní historie. Bohužel opak je pravdou. S pravidelnou periodou voleb je Praha, Mnichov, Vídeň, Budapešť a Berlín touto nepříjemnou rýmou infikována. Poslední vývoj ukazuje, jak tenkým listem papíru je ona deklarace a její obsah, jak se ukazuje, zůstává jen zbožným přáním odpoutání se od minulosti.

Otázka dekretů presidenta republiky byla znovu otevřená, když president Klaus sledujíc tím několik cílů, nastolil otázku možného otevření otázky možného navracení majetků sudetských Němců. Cíle presidenta byly jasné: zpomalit přijetí Lisabonské smlouvy, vyjádřit svůj negativní postoj k ní, dosáhnout toho, aby česká ústava nebyla zaplevelena lidskými právy, jak kdysi prohlásil a v koutku duše zde byla také trocha samolibosti, že zase upoutá na sebe pozornost. A onoho kostlivce ve skříni tak uvidí rovněž druhá strana a použije ho ke svým cílům. Jak je to již zvykem v českých luzích a hájích. Dekrety se stávají velice lákavým a účinným prostředkem volební kampaně v celém politickém spektru také ve všech čtyřech státech. Pro jedny jsou projevem spravedlivé odplaty, pro druhé porušením práva. Obě strany však vytahují na světlo z celkového počtu 144 dekretů jen sedm dekretů (dekrety č. 5, 12, 16, 27, 28, 33, 71, 108) týkajících se Němců a tyto vyhlašují buď za součást práva českého státu nebo za překážku jeho působnosti v EU či za hanbu a skvrnu právního řádu. Pravdu mají všichni v jednom, jsou obrazem doby a s ní související porušení práva. Vždy je právo neprávem vstoupili do tenat odplaty, msty či snahy odčinit politické chyby vlády v letech třicátých, kdy bylo možno otázku Němců řešit politickou snahou a to i za cenu kompromisů.
K pochopení vzniku dekretů se musíme vrátit do historie. Ústavní dekret presidenta republiky č. 2 z roku 1940 se stal východiskem pro další právní dokumenty jak v záležitostech vnitrostátních, tak ve vztazích mezinárodních. Období dekretální musíme rozdělit na dva úseky – období londýnských dekretů (44) a období dekretů v osvobozeném Československu (100). První dekrety se vztahovaly k aktuální činnosti zahraničního odboje a k vedení války s Německem a jeho spojenci. Menší část exilových dekretů vytvářela podmínky pro poválečný vývoj. Pro poválečný právní řád byl rozhodující dekret č. 11/1944 Úř. věst. z 3.8.1944 o obnovení právního pořádku. Další dva důležité dekrety jsou dekret č. 18/1944 Úř. věst. ze 4.12.1944 o národních výborech a prozatímním Národním shromáždění a dekret č.6/1945 Úř.věst. o potrestání nacistických zločinů, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných soudech.Tento dekret také stanovuje počátek doby zvýšeného ohrožení republiky dnem 21.5.1938.
Na druhé straně nutno podotknout, že v období londýnské vlády již vznikaly návrhy na některé poválečné dekrety, především dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národností německé a maďarské. První návrh ministra vnitra o tomto dekretu byl projednán 10.8. 1943 a osnova ústavního dekretu byla projednávána v srpnu a září 1944. V zápisu z 28.9.1944 se doporučuje, aby osnova dekretu nebyla dávána do Státní rady, dokud nebude zjednáno jasno v mezinárodní otázce transferu. Dne 10. 11.1944 vláda jednání o osnovách dekretu ukončila. K otázce tohoto dekretu se vrátila až v osvobozeném Československu na jednání dne 15.6.1945, stále však vyčkávala, jak dopadnou jednání na konferenci v Postupimi.
Dekrety v osvobozeném Československu (prvním dekretem byl ústavní dekret č. 1/1945 Sb. o nové organizaci vlády. z 2.4.1945, posledním dekret č. 143/1945 Sb..) především uskutečňovaly cíle Košického vládního programu z 5.4.1945 a dále komplexně upravovaly všechny oblasti poválečného života. Vedle hospodářských opatření s tím spojených to bylo vydání nových trestněprávních norem a odčinění křivd způsobených některými skupinami občanů. Značná část dekretů byla věnována oblasti školství a kultury a mnohé instituce vděčí za svůj vznik právě dekretům presidenta republiky. Řada dekretů se týkala Němců, Maďarů a zrádců a uskutečnila znárodnění. Ve vztahu k Němcům se vycházelo z kapitoly VIII. a kapitoly IX. Košického vládního programu. Cíle tohoto programového prohlášení uskutečňovala řada dekretů presidenta republiky, vydaných od té doby. Jedním z nejvýznamnějších byl ústavní dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého: státního občanství vycházející ze stanoviska, že toto občanství přetrvalo celou dobu války, tak jak existovalo před Mnichovem. Veškeré akty v této otázce s jinými státy, tedy i s Německem jsou tudíž neplatné. Teprve tímto dekretem byli občané německé a maďarské národnosti propuštěni ze státního svazku. Vztah k občanství vycházel z plnění občanských povinností a pozbýval se opcí pro cizí stát, vstupem do služeb cizího. Z těchto kriterií vycházely dekrety týkající se majetkových vztahů, tedy dekrety č. 5, č. 12, č. 108/1945 Sb. Směrodatná pro tyto dekrety byla úprava v ústavním dekretu o státním občanství č.33/1945 Sb.
Poněkud se zapomíná na to, že ze stejného principu vycházely také znárodňovací dekrety č. 100 a 103/1945 Sb. jimiž došlo ke znárodnění podniků s 75% podílem na výrobě a s 61% všech zaměstnanců v průmyslu.
Dekretální období českého zákonodárství bylo časově omezené na dobu války a poválečného vzniku Prozatímního národního shromáždění. Všechny dekrety presidenta republiky byly dodatečně schváleny (ratihabovány) Prozatímním národním shromážděním a staly se zákony resp. ústavními zákony (ústavní zákon č. 57/1946 Sb.)
V dalším vývoji byly postupně měněny či úplně anebo částečně zanikla jejich platnost (účinnost) zákony resp. ústavními zákony či Ústavou 1948. Naposledy byly změněny dekrety 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků zákonem č.455/1991 a dekret č. 50/1945 Sb. o opatřeních v oblasti filmu zákonem č. 273/1993 Sb., avšak jejich platnost nebyla zrušena. Změny se nedotkly např. dekretu č. 5, ústavní dekret č. 33/1945 Sb. pozbyl podle ústavy roku 1948 povahy ústavního dekretu, ostatní dekrety mající vztah k problematice Němců prošly některými zákonnými změnami, zrušeny byly dekrety č. 27/1945 Sb. zákonem 18/1950 Sb. a č. 71/1945 Sb., zákonem č. 65/1964 Sb.
Důsledky všech těchto dekretů však trvají, stejně jako trvají důsledky jiných zákonů z doby dřívější jako je např. zákon č.11/1918 jimž vzniklo Československo či zákon o první pozemkové reformě.
Pokud jde otázku zrušení dekretů, pak důvodem jejich zrušení by mohl být pouze jeho obsahový rozpor s některou součástí ústavního pořádku ČR nebo s některou mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 Ústavy. Podle ústavních předpisů zákládající právní řád ČR se i dekrety staly jeho součástí, ovšem v právním stavu ve kterém byly v době zániku federace. Jejich včleněním do právního řádu se nic nezměnilo, jsou platné, ale neúčinné. Ústavní soud by však mohl některé dekrety nebo jejich části, pokud jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod, zrušit, tedy zbavit platnosti. Prakticky by se nic nezměnilo, jako neúčinné by byly součásti právního řádu. Pozbytí účinnosti pro rozpor s Listinou nastalo dnem 31.12.1991, aniž by to nějak ovlivnilo právní vztahy před tímto datem vzniklé.
Při posuzování této otázky je zde řešení konfliktu mezi materiální spravedlností a právní jistotou. Právní jistota má v právním státě vždy přednost. Práva a povinnosti vzniklé před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena.
Do popředí se však dostává zájem právního státu, aby v platnosti nezůstaly ani starší protiústavní zákony, které v době přijetí vadné nebyly a do rozporu s ústavním pořádkem se dostaly teprve později v důsledku nové právní úpravy nebo přijetím mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Nejsou žádné omezující lhůty pro podání návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení takových zákonů. Také dekrety presidenta republiky z roku 1945 by mohl Ústavní soud přezkoumat.
Z toho vyplývá, že častý populistický vyklad politiků, že zrušením dekretů presidenta republiky by vznikly majetkové požadavky vyhnaných českých, moravských a slezských Němců a byly by narušeny právní jistoty, je nesmyslné. Je jenom jakousi kamufláží maskující skutečný podtext těchto tvrzení – obavy o místo v následujících volbách.
Problém dekretů presidenta republiky je tedy dnes problémem především politickým. Pokud si politici tento problém nevyřeší, budou si dekrety jako horký brambor přehazovat ještě v dalším volebním období. Pro mnohé je to výhodné, místo programu řešícího skutečné problémy země – nezaměstnanost v Německu, obavy z cizinců v Rakousku či řešení otázek souvisejících s EU nebo otázky sociálního státu v Česku – máme zde zástupný problém a to dekrety.
Většina politiků v Německu vidí jejich problém především ve schopnosti Čechů vyrovnat se s minulostí, jako se podařilo v Německu s minulostí nacistickou, a vyvíjet vnitřní tlak na české politiky, aby se k této otázce vyjádřili otevřeně bez populistických nacionálních postojů. Je velmi těžké být občanem země, kde se bezpráví vyhnání bagatelizuje, kde není politická vůle odsoudit zločiny poválečného dění ve své zemi, natož vyšetřit a potrestat. Toto neřešení pomáhá vytvořit obraz Česka jako státu, kde právo není v popředí politického zájmu.
Často se hovoří o neplatnosti tzv. Benešových dekretů a poněkud se zapomíná na tzv. znárodňovací, které jsou mimo české veřejnosti. O dekrety týkající se omezení politických svobod a práv občanů se dnes nikdo příliš nezajímá. Přitom to byly právě tyto dekrety, které umožnily vznik tzv. závodních výborů, v jejichž čele stála komunisty ovládaná Ústřední rada odborů. Tyto závodní výbory se staly zárodky komunistické moci v období do února 1948 a pak jako úderná pěst tuto moc upevnila.
Znárodňovacími dekrety byl znárodněn majetek těm, kteří se proti republice a národní cti ničeho nedopustili a mnozí se aktivně účastnili odboje. Restituční zákony nejdou před únor 1948. V případě zrušení dekretů presidenta republiky by mohli potomci majitelů těchto podniků žádat o navracení majetku a to včetně oné částky, kterou měli v době znárodněni dostat náhradou od státu. Kdo jsou dnešní majitelé dříve znárodněných podniků? Největší podíl na privatizaci podniků získali prominenti minulého režimu, kteří byli do roku 1989 ve vrcholných manažerských funkcích v rámci socialistických podniků. Tito by se mohli cítit ohroženi v případě zrušení platnosti dekretů presidenta Beneše. Co kdyby vstupem platnosti Lisabonské smlouvy by se taková možnost otevřela a my bychom byli ohroženi, tím, že by se bývalí majitelé znárodněných podniků obrátili s restitučními nároky k evropskému soudu. Proto postrašme sudetskými Němci. To u xenofobních Čecháčků vždy zabere.
V Česku se dostává otázka dekretů presidenta republiky a vyhnání do popředí mediálního a polického zájmu. Vyhnání je pro mnohé právně nezávadné a jakákoliv narážka či diskuse o této otázce je brána jako útok na národní čest či ohrožení samé podstaty českého státu. Proti Německu s vyřešenou minulostí stojí tak Česko snažící se otázky své minulosti neřešit, nejen minulost protektorátní, ale především minulost let 1948-1989. Po roce 1989 bylo lze doufat v urovnání vztahů mezi zeměmi středoevropské oblasti, které se vlastní vinou postupně staly kořistí dvou nelítostných agresorů: Hitlera a Stalina. Ta naděje je v tuto chvíli v nenávratnu. A nejen to. Téma vyhnání Němců a Benešovy dekrety zajímá celou Evropu. Píší o něm noviny od Španělska až po Skandinávii, a píší o něm věcně, takže máme z ostudy kabát. Mluvčí skupiny sudetských Němců a poslanec Evropského parlamentu Bernd Posselt prohlásil: „Klaus nám vlastně pomohl, neboť v celé Evropě se zase začalo hovořit o sudetských Němcích a rasistických Benešových dekretech.“ V podobě Evropské listiny základních práv, která je součástí Lisabonské smlouvy, nehrozí žádné majetkové nároky ze strany sudetských Němců, ale Klaus si přesto vydupal výjimku, která ho před tímto neexistujícím nebezpečím má údajně chránit. Češi se tak zbytku Evropy mohou jevit jako paranoidní národ se špatným svědomím, bojící se, aby se někde někdy náhodou nenašla právní cesta, kterou by mohli sudetští Němci legálně žádat zpět majetky, které jim, dle názoru Čechů samých (či jejich politiků), Češi naprosto legálně sebrali.
Jak dlouho zůstanou dekrety politickým horkým bramborem, záleží jen na politicích. Někdy však mám dojem, že si tento horký brambor pěstují, zvláště nemají –li odpověď na skutečné problémy občanů této krásné českomoravskoslezské země.

Be Sociable, Share!

    Komentáře

    16 komentářů v “Dekrety presidenta republiky na mnohé použití”
    1. Ludvík napsal:

      Nutno podotknout, že zabavení majetku Německých občanů bylo formou válečných reparací (na čemž jsme ve finále ještě prodělali).

    2. Karlos napsal:

      Váš názor nesdílím. Myslím, že veškerý majetek 2,5 miliónu sudetských Němců byl více než dostačující a převyšující škody způsobené Německem ve válce. Otázka je jak dokázal tento zabavený majetek Český stát ochránit před rozkradením, zničením a devastací. Zlato a cennosti si rozkradli partyzáni a gardisté. Lepší věci, vybavení, stroje si ze statků a usedlosti naši rabující spoluobčané odvezli do vnitrozemí bez „placení“. Firmy bez poctivých pracovitých Němců postupně chátraly a mizely ze světa. Domy a statky se měnily ve zbořeniště. Výsledek hospodaření s takto lehko získaným majetkem je patrný v pohraničí dodnes. A pohraničí se z toho již nikdy nevzpamatuje.

      Benešovy dekrety = vybydlená a chátrající krajina z kdysi dobře prosperujícího území ČR a lze je chápat jako velký zločin na německém a českém národě.

    3. marek napsal:

      Benešovy dekrety-jedinou mírnou satisfakcí za zničené hospodářství a to že by sudety byly prosperující uzemí?no o tom by jsem docela jistě polemizoval obzváště tady u nás na jihu-když pročítám staré kroniky a zápisky tak tam tloukli bídu s nouzí-možná na Ostravsku,Ustecku,Chebsku a Karlovarsku byl průmysl,ale zase vybudovaný jen a jen českými lidmi a českou vládou a né Heinlainovci nebo NSDAP a jinými živly kteří tvořily převážně sudety nebo se k nim vehementně hlásily.

    4. Radek Jindra napsal:

      To Marek: Průmysl v Sudetech v drtivé většině nebudovala československá (natož česká) vláda a často ani čeští lidé ne. Existoval tam dlouho před vznikem ČSR. Obvykle rádi slyšíme, že české země byly v rámci Rakouska – Uherska nejprůmyslovější částí. To, že většina tohoto průmyslu byla v německých rukou už ale obvykle slyšet nechceme…

    5. Lainer 1908 napsal:

      Naprosté hlouposti,je mi líto že i tolik let od událostí málokdo chápe fakta a rozumí jim.

    6. marek napsal:

      je skoro 70let po válce a dopadlo to jak to dopadlo a nikdo s tim nic nenaděláme,Němčouři bohužel mají zase svůj majetek ve svých rukou,tentokrát skoupením podílů v továrnách či firmách a asi je pravda že třeba Škoda Mladá Boleslav by se svými 120tkami nebo Favority asi ve světě neuspěla nebýt Němčourů :-((

    7. Michal napsal:

      Marku vy jste drak. Je pravda, že nic nenaděláme, ale jsem rád, že víc a víc lidí se o toto téma zajímá. Takhle jednoduše to berete. Naučte se rozeznávat Němce.

    8. David Novák napsal:

      Na vyhnání čechů ze Sudet Němci nějak zapomínají..oni vyháněli první. Pocit nadřazenosti sudetských němců vůči čechům sám poklesl po okupaci..nebyla jim němci dána taková práva jaká si představovali proti čechům. Paradox je že každá strana vidí jen své utrpní..ale češi nezačali. Zlo plodí zase jen zlo. Dekrety o vyhnání němců nejsou jen v Česke republice..má je Francie, Polsko aj. Havel se za vyhnání paradoxně omluvil jediný. Od němců se ovšem žádná omluva za Mnichov, Ležáky, Lidice samozřejmě čekat nedá že? A o chování sudetských němců vůči vyhnaným čechům také ne! Aby něco někdo chápal nebo se snažil chápat, to můžete chtít po těch, co nebyli ze Sudet vyhnáni, po těch co jim někdo nebyl popraven v koncentráku nebo napadl ve válce. Skoro v každé 3 české rodině je někdo takový.. ti vás nikdy nepochopí a máte odvahu to po nich chtít??

    9. Michal napsal:

      V lecčem máte pravdu.Ale každý Čech vyhnán nebyl, ten kdo chtěl zůstal. Válečné zločiny jsou otřesné ale odsun původního obyvatelstva z jejich domovů nebyl správný. Po válce se uskutečnil sen Československé vládě, který za dobu 1. republiky nebyl možný.Zbavit se německy mluvícího obyvatelstva. Nakonec díky tomu byl snadnější nástup KSČ k moci a uzemí Československa se změnilo od základů k nepoznání.

    10. Weinen napsal:

      český národ se musí omluvit a to i s navrácenim pudy a majetku,to jak se češi chovali po válce je neomluvitelne a mrzí mne že to zustalo bez potrestání.

    11. marek napsal:

      Český národ se omluví němčourům leda až oni se omluví za rozkradené pohraničí v roce 1938,za ukradenou celou vlast od roku 1939,za ukradenou identitu českého národa,za ukradený průmysl,zbraně,historické předměty z hradů a zámků,za zavraždění tisíců a tisíců českých vlastenců,učitelů,všech co se stavěli na odpor rozpínavým náckům,za krvavou dobu temna a strachu o holý život za zabití svého vlastního dobytka,za poslouchání rozhlasu,za souhlasné stanovisko s atentátem na zmetka Heidricha,za nenastoupení k otrocké práci pro „nadřazenou arijskou rasu“v nelidských podmínkách v říši-za co se mají češi omluvit?že musela německá menšina která bylka hrdá na to co tu náckové dělali během války z naší vlasti pryč,za to se mají omluvit?Já jsem hrdý na to že žiji tady,jsem hrdý na to že jsem právě čech a jsem hrdý na to co češi ve světě dokázali a co dokazují.Vy co se stydíte že jste češi-tak si klidně navlíkněte hnědou košili,bílé podkolenky a se vztyčenou pravicí odpochodujte přes Rozvadov zdravit své obdivovatele za hranici.Jasné že né všichni češi si obdiv zaslouží a je tu i spousta „špinavého prádla“,ale i přes to by si Čechy zasloužily alespoň malého uznání a pocty jako jsme měli před rokem 1938 kdy jsme byly jedna z nejvyspělejších a nejprůmyslovějších zemí na světě.A proto,že nás uchopily pařáty nejříve nacistické a po vílce komunistické které náš národ srazily na samé dno vyspělosti se nemáme zač omlouvat.

    12. Roderich Bogner napsal:

      Pane Michale, obávám se, že diskuse s panem Markem je úplně zbytečná. Je to de facto český nacista, který to má „nalajnované“ a to ho pravděpodobně drží při životě. Bohužel jeho nabubřelé fráze o „hrdosti na češství“ jsou poněkud nevěrohodné ve světle jeho gramatických (ne)znalostí jazyka českého. Již jsem ho na to upozornil. Doufejme, že si vbrzku své mezery ve vzdělání doplní a o české nadřazenosti nám bude přednášet alespoň bez pravopisných chyb. Zatím totiž dělá českému národu spíše ostudu. Občas si dokonce kladu otázku, zda se pod pseudonymem Marek neskrývá někdo, koho si najalo Sudetoněmecké krajanské sdružení, aby Čechy cíleně diskreditoval.

    13. Hynek napsal:

      Weinen napsal:
      „český národ se musí omluvit a to i s navrácenim pudy a majetku,to jak se češi chovali po válce je neomluvitelne a mrzí mne že to zustalo bez potrestání.“

      Český národ se musí omluvit a to i s navrácením půdy a majetku? To má být nějaké pokračování kolektivní viny? Není toto vlastně počátek nacionálně socialistického myšlení?

      Drtivá většina dnešního českého národa má s těmi události asi tak málo společného, jako má drtivá většina německého národa dnes společného s holokaustem a nucením nasazením. Vždyť naprostá žijící většina byla za války dětmi anebo se narodila až po válce. A co lidi národnostně indiferentní?

      Vždycky šlo a jde o konkrétní jedince, kteří se mají (respektive měli) omlouvat a vracet majetek.

    14. Hynek napsal:

      Podle mě se mělo postupovat po 1ww něják takhle, jak napsal můj jmenovec:
      http://www.mises.cz/clanky/t-g-masaryk-ludwig-von-mises-a-klasicky-liberalismus-cast-i–152.aspx

      „..Misesův názor byl jiný (Mises znal spory mezi Čechy a Němci), přiznává právo na sebeurčení skoro všem (zejména z důvodu zachování míru): ‚Právo na sebeurčení, … , není právem národů na sebeurčení, ale právem na sebeurčení obyvatel každého území dosti velkého, aby tvořilo samostatný správní okres.'[35] (pozn.: dle Misese měly být jediným limitem sebeurčení technicko-administrativní ohledy, tam kde by byly tyto zvlášť příznivé, mohla o svém sebeurčení rozhodnout i vesnice nebo i jednotlivec.) O sebeurčení se pak mělo rozhodnout v plebiscitu.[36]“

    15. Roderich Bogner napsal:

      Pan Hynek zde načal filosoficky nadmíru zajímavé thema – jedinec ve víru historických kataklysmat. S mnoha jeho názory musím do značné míry souhlasit. Skutečně – každý člověk se ocitá v konkrétních dějinných situacích nikoli vlastní vinou. Vždyť např. při tragických událostech r. 1945 trpěli či zahynuli většinou ti Němci, kteří osobně na německých válečných zločinech nenesli žádnou vinu a žádný nestranný soud by je vinnými nikdy neshledal. A naopak: Velmi mnozí příslušníci německých represivních orgánů, kteří osobně mučili vězně apod., včas v tichosti zmizeli, bez jakékoli újmy žili ještě dlouho po válce a zemřeli v klidu „ve své posteli“. Kdo je alespoň poněkud obeznámen s historií např. pražského Gestapa, ví, co a koho mám na mysli. Osudy těchto osob jsou (i s fotografiemi) dobře popsány např. v knize J. Čvančary „Někomu život, někomu smrt“. Toto dílo je však jinak bohužel koncipováno v duchu českého nacionalismu benešovského ražení. — Vize pana Hynka o naprosté atomisaci společnosti až k nejmenším správním jednotkám či dokonce samotným jednotlivcům se může zdát filosoficky přitažlivou. Pochybuji však o tom, že by mohla reálně fungovat. Existence velkých etnických a sociálních celků byla a je nejen skutečností, ale i zákonitostí. Pokud by se lidstvo mohlo v dějinách vyvíjet jinak, asi by se tak stalo. Obávám se, že proti realitě národů či tříd a proti případným tragédiím z ní vyplývajícím nebylo lze a ani nyní nelze nic učinit.

    16. Hynek napsal:

      Já bych řekl, že by reálně mohla fungovat a už i funguje v podobě malých států a enkláv (například na Španělsko-Francouzské hranici anebo Italsko-Švýcarské hranici), ostatně ti lidé tehdy by stejně zůstali součástí většího celku – tj. buď Českého anebo německého státu. Navíc ten odkaz hovoří i o technicko-administrativním hledisku: dle Misese měly být jediným limitem sebeurčení technicko-administrativní ohledy, tam kde by byly tyto zvlášť příznivé, mohla o svém sebeurčení rozhodnout i vesnice nebo i jednotlivec.

    Přidej komentář

    Napište zde svůj názor nebo komentář,...
    Pokuď chcete přidat obrázek ke svému profilu, registrujte se zde gravatar!