Hledání ztraceného času Květen 1945

9.Srpen 2014 by  
Sudety Zajatci

Tyto archivní záběry nás zavedou převážně do Prahy na samém sklonku druhé světové války.  Na záběrech je vidět nervozita německé armády a první známky odporu českého obyvatelstva. Počátky přímé konfrontace s ustupující německou armádou, příjezd Vlasovců do prahy, likvidaci odstřelovačů, ohnisek odporu a kapitulace německé armády a civilního obyvatelstva, kterému se nepodařilo včas  uniknout do amerického zajetí. Na konci dokumentu je triumfální příjezd Rudé armády do Prahy.

Poprava 24. civilistů

17.Říjen 2010 by  
Sudety Články

Autentické záběry popravy německých civilistu z května 1945. Přesný den není znám a spekuluje se o 9. nebo 10. květnu 1945. Poprava se odehrála v Kladenské ulici v Praze. Revoluční gardy za účasti Rudé armády zde zlikvidovali 24. osob v civilu. Totožnost mrtvých do dnešních dní není známa. Rovněž nikdo z vykonavatelů svévolné popravy nebyl nikdy hnán k žádné zodpovědnosti.

Tento film natočil Jiří Chmelíček. Tento vzácný dokument rodina Chmelíčkových opatrovala 65 let. Ke zveřejnění se rozhodla paní Dvořáčková (dcera) až v roce 2010.

Masarykův stadion

29.Březen 2010 by  
Sudety Zajatci

Svědectví Josefine Waimann, květen 1945

Mě chybí slova, abych dokázala popsat, co se dělo v Praze na Masarykově stadionu (Strahov). Na stadionu bylo v prvních dnech internováno 40 000 Němců v nepředstavitelných podmínkách. Skoro bez ošetření byli mezi nimi muži, ženy i vojáci. Moje malé děti plakaly hlady. Před našimi zraky se začala sadistická justice mstít na SS lidech. Přede mnou byli strašným způsobem zavražděni dva SS lidé. Nejvíce na mě zapůsobila vzpomínka na těhotnou ženu, které mladá Češka v uniformě rozřízla za živa břicho a vytrhla embryo. Žena příšerně křičela a Češka ji vítězoslavně do rozříznutého břicha strčila jezevčíka. Jako ve starém Římě byli zde lidé jako v aréně čtvrceni. V noci byly do tábora vpuštěny stovky ožralých Rusů. Oni znásilňovali německé ženy vedle dětí. Bylo to peklo, tento Masarykův stadion.

Zajatecký-tábor-na-Strahově

Zajatecký-tábor-na-Strahově

Praha 9. květen 1945

21.Březen 2010 by  
Sudety Zajatci

Avšak v německé části Prahy začalo peklo 9. května. Začaly nákladní vozy přivážet do věznice Ruzyň zraněné německé vojáky. Obraz naskýtal pohled lidského utrpení a lidské ztracenosti. Byli ovázáni zakrvácenými obvazy. A obličeje lékařů a sester, které je doprovázely, ukazovaly stejný obraz jako obličeje vojáků. Oni nevěděli, co se dělo v německých lazaretech. Nic netušili, jak Češi a Češky dobíjeli zraněné vojáky na postelích a topili v mísách. Nebo je nakládali na vozy a potom je pokládali na ulice, aby je mohli koně rozšlapat. Když se ranění vojáci postavili před vozy, vrhla se na ně tlupa povstalců, strhávala jim obvazy, strhla je na zem a začala mlátit do krve, až se nemohli hýbat.
Byli to lidé, kteří 9. května na Václavském náměstí, na Karlově náměstí a v Rytířské ulici polévali Němce benzinem, za nohy věšeli na lucerny a jásali nad hořícím člověkem a nad jeho utrpením? Utrpení těchto hořících lidí bylo obrovské, obětem hořela hlava a smrad pálené kůže byl strašný.
Byli to ještě lidé, kteří svazovali německé vojáky, civilisty, ženy ostnatým drátem, stříleli je a takto svázaný lidský svazek házeli do Vltavy? Byli to lidé, kteří německé děti topili v sudech, ženy s dětmi vyhazovali z oken na ulici? Oni měli lidské obličeje. Ale nebyli to lidé.

Autor: Ingomar Pusta – Výkřiky z pekla

Další stránka »